Tato jižní část v roce 1976 vyhlášené CHKO Kokořínsko-Máchův kraj (viz
https://kokorinsko.nature.cz/charakteristika-oblasti) leží na turonských vápnito-jílovitýxh až glaukonitických pískovcích, ale v oblasti, kde je rozeseta většina skalních útvarů, nalezneme naopak turonské jemnozrnné až hrubozrnné křemenné pískovce a mezi nimi jsou v menší míře zastoupeny ještě štěrčíkovité pískovce, takže můžeme vidět skály roztodivných barev i tvarů, čehož využil málomluvný a introvertní amatérský sochař Václav Levý, jenž se sice narodil 14. září 1820 v Nebřezinách čp. 20, ale dětství prožil v Kožlanech, kam se jeho otec přestěhoval. Již tehdy se u něj objevil řezbářský talent, kdy se většinou věnoval náboženským motivům, z čehož byla jasná volba, kam půjde na řemeslo. Vyučil se truhlářem, ale tohoto tichého a skromného talentu si všiml tamní farář P. Josef Weingärtner a poradil mu, aby vstoupil do kláštera. Tam rozvinul svůj kuchařský um, který ještě zdokonalil v Drážďanech a Ludwigsthalu, aby se nakonec v roce 1844 dostal do Liběchova k Antonínu Veithovi, jenž začal podporovat sochařský talent tohoto kuchaře, přičemž šlo zejména o pobyt u pražského sochaře Františka Xavera Josefa Linna (Liene). Na liběchovském zámku však pobývala řada tehdejších uměleckých velikánů, což ovlivnilo Václava Levého tak, že začal v lesích nad Liběchovem tesat do skal různé historické a náboženské motivy, které tu můžeme vidět dodnes. Vedle toho však působil i jinde, kde zhotovil řadu různých plastik. Zemřel 30. dubna 1870 v Praze a jeho památku dnes připomíná tzv. Okruh Václava Levého (viz
https://www.kudyznudy.cz/vylety/vylety-pro-deti/na-kokorinsko-za-sochami-vaclava-leveho), který přilákal na návštěvu i mne a několika snímky jsem chtěl přilákat ještě ty, kteří náhodou o tomto místě snad ještě neslyšeli nebo se sem prostě z nějakého důvodu nevydali, aby viděli, že cesta sem stojí zato, a to i v zimních měsících, kdy tu je lidí mnohem méně a člověk se může kochat výše jmenovanými objekty v klidu a tichu, obdobně jak jejich autor před 180 lety.