Brocno (Štětí)

Na bývalé česko-německé jazykové hranici na Štětsku a Roudnicku se setkáváme opravdu s bohatým zastoupením až prapodivných pojmenování obcí, která vznikla mixem staré češtiny a němčiny a dnes se nám zdají skutečně podivná. Jedním z nich je Brocno, o jehož původu píše prof. Antonín Profous ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H" toto:

"Brocno, Brotzen, ves 5 1/2 km vsv. od Štětí: 1357 hered.: in Brocznye, in Chudolaziech - -, in Zalezlech - -, RT. I, 424; 1376 cedit villas Broczen, Hubenow, Chudolazy, LEr. II, 137; 1436 postoupil Brocna, AČ. 6/493; 1486 Albrecht z Sulevic na Brocně, AČ. 28/697; 1525 Ladislav Brocenský z Sulevic a na Brocně, Ladislava Brocanského z Brocna a ve Chcebuzi, AČ. 33/483 a 432; 1546 k tvrzi Brocznu, tvrz Broczen, DZ. 46 G 19; 1549 plat z Brocna, ves Bylechow nedaleko od Brocna, jest jí v držení pan Brocensky, AMV.-reg. st. bolesl.; 1593 uvázati se v tvrz Broczno, v dvůr tudíž, v mčko Broczno .. w Brocznie a vsi Hubenow, Chudolazy, DZ. 91 J 4; 1654 Broczno, BR. 16/624; 1720 Protzen, Müller; 1787 Brotzen, Brožany (!), Schaller V, 278; 1848 Brocno, Brocen, něm. Brotzen, PalP. 76.

U obou vsí se adjektivní jméno kolísá v rodě; dělo se to zajisté hlavně podle toho, které substantivum si k němu doplňovali.

Jméno Br. pochází ze subst. *broc: stsl. broštь m. ʻFärberröteʼ (podle Mikl. E. W.: purpura), mrus. břič, gen. bročá, srbch. bròč, gen. bròća (podle Mikl. E. W. ʻrubia tinctorumʼ), slovin. bròč předpokládají pslov. brotje, z něhož by bylo pravidelným vývojem č. *broc. Místo něho je doloženo stč. brotec, -tcě, m. rostlina: mořanka neb brotecz rubia herba, radix eius est rubea, Lact. 273 (Geb. Sl. stč. 107). Slovo brotec byl novotvar, který vznikl jako nomen agentis k stč. slovu brotiti ʻčervenitiʼ podle analogie lovec od loviti a p. Naše místní jména byla utvořena ještě z prvotního českého slova *broc, které bylo obnoveno od přírodopisců až v nedávné době pro kořen té byliny. V Mas. Sl. N. I, 639 čteme: broc, též brotec, kořen červený, rejtový, kořen mořeny barvířské (Rubia tinctoria). V díle IV, 1049 mořena barvířská (něm. Krapp), v. mařina barvířská; t. 774 mařina barv., rubia tinctorum L., vytrvalá bylina - - původně jihoevropská, dříve hojně pěstovaná pro oddenky a kořeny obsahující glykosid (kyselinu ruberythrovou), štěpící se zředěnými kyselinami v barvivo alizarin a glukosu. Od zavedení umělých barviv kultura mařiny barvířské úplně upadla.

Naše MJ. lze tedy vysvětliti podobně jako jména Žitná, Ovesná, Prosné a p., t. j. ze jména rostliny, kterou pětovali jejich obyvatelé obzvláště a z které asi odváděli své platy."

Z předem uvedené citace však vidíme, že tato ves byla zmíněna poměrně pozdě, teprve 11. června 1357, kdy rytíř Epík z Hrádku prodal svůj zděděný statek Brocno pražskému arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic pro roku 1348 založenou pražskou univerzitu, a to za 700 kop grošů českých, i když sama lokalita byla osídlena již v neolitu. Pro univerzitu však nebylo Brocno velkou výhrou, neboť jí nepřinášelo takové příjmy, které očekávala, takže 12. prosince 1376 došlo ke směně s Jindřichem Škopkem z Dubé. Ten získal brocenské zboží a univerzita vsi Dubeč a Vědlice. Pánové z Dubé pak nejspíše připojili Brocno k nově získanému liběchovskému panství. Kolem roku 1452 patřilo Brocno rytíři Aleši z Velešic, jenž sídlil na zdejší tvrzi. Po jeho smrti v roce 1478 připadlo jeho dceři Kateřině, manželce Albrechta Kaplíře ze Sulevic na Ostrém. V rukou tohoto rodu zůstalo až do roku 1604, kdy ho Vojtěch Vladislav Kaplíř ze Sulevic prodal. Nakonec v roce 1609 připadlo Václavu Kejovi z Hirschfeldu, jenž jeho polovinu prodal roku 1612 Petru Koučovi z Kouče. Ten tento díl v roce 1615 odprodal Oldřichu Kaplíři ze Sulevic na Chcebuzi a jeho manželce Ludmile, takže od té doby patřil k chcebuzskému panství. V roce 1680 podali zdejší poddaní stížnost k císaři. K sloučení Brocna tak došlo až o více než století později, když se chcebuzské panství stalo roku 1729 součástí Liběchova. K úplnému sloučení vsi v rámci liběchovského panství pak mělo dojít až v roce 1802. Roku 1832 byla vybudována cesta k Chcebuzi a do Chudolaz, z níž se novou přestavbou v roce 1839 stala okresní silnice. Roku 1786 měla ves 39 domů, v roce 1843 135 domů a 749 obyvatel, roku 1857 142 domů a 747 obyvatel a v roce 1880 147 domů a 689 obyvatel.

Roku 1849 se Brocno stalo samostatnou politickou obcí. V roce 1872 byla založena kampelička "Zebus-Brotzner Spar- und Vorschussverein". Do 10. května 1875 navštěvovaly místní děti školu v Chcebuzi. V dubnu 1881 byl položen základní kámen vlastní školní budovy, přičemž stavební místo vyšlo na 1 200 zlatých a stavba na 9 020 zlatých, přičemž liběchovický velkostatkář Anton Veith věnoval na tento účel 1 000 zlatých. V roce 1886 byl založen školní krejcarový spolek. Roku 1891 vznikl Spolek válečných veteránů, později známý jako Podpůrný spolek vysloužilých vojáků. Ve 2. polovině 90. let 19. století byl zaveden vodovod a pitná voda byla svedena do 4 stojanů. V květnu 1899 bylo na panském poli objeveno při orání množství kamenných nástrojů, špiček šípů, částí popelnic i lidských a zvířecích kostí. 6. září 1907 kočí Václav Vodochodský zastřelil svou milenku Marii Vogtovou a následně sebe. V roce 1910 řádila v obci epidemie slintavky a kulhavky. V té době zde již několik let fungovala knihovna spolku Geselligkeitsverein „Concordia“. Z front 1. světové války se nevrátilo přinejmenším 7 místních mužů.

Roku 1919 došlo ke zřízení hospodářského kursu pokračovacího. 1. ledna 1921 převzalo brocenský dvůr do svého vlastnictví Hospodářské, pachtovní, stavební a úsporné družstvo amerických legionářů. Následně bylo zahájeno bourání starodávného ovčína, který byl zbudován nejspíše již za Berků z Dubé a Lípy. V letech 1921-1923 byla provedena elektrifikace obce a jejího okolí. V roce 1923 zasáhla obec epidemie moru prasat a při družstvu amerických legionářů vzniklo mlékařské družstvo. V březnu 1925 bylo zahájeno trestní řízení se starostou a správcem německé školy, protože v den narozenin prezidenta T. G. Masaryka nebylo uposlechnuto předpisu o vyvěšení státní vlajky na veřejné budovy v tento den. 5. srpna 1927 došlo v čp. 39 k vraždě 81leté Marie Klimpelové. Téhož roku se dostalo do likvidace Hospodářské, pachtovní, stavební a úsporné družstvo amerických legionářů. 10. června 1928 byla obec zasažena velkým krupobitím. V roce 1934 byl zřízen denní útulek. V letech 1938-1945 bylo Brocno součástí Třetí říše. Roku 1938 došlo k ustavení místní buňky NSDAP, jež náležela pod místní skupinu v Chcebuzi. V roce 1939 měla ves 151 domů a 541 obyvatel. 25. března 1945 došlo mezi Brocnem, Tupadly a Chudolazy k 15člennému paravýsadku majora Pavla Alexejeviče Kaniščeva s názvem Národní mstitel, který měl být původně sesazen u Mladé Boleslavi. Při následné honičce na jeho příslušníky se odsud dostalo pouze 9 z nich. 10. května 1945 se kolem Liběchova, Štětí a Brocna shromáždily jednotky 2. polské armády, která bojovala v rámci 1. ukrajinského frontu maršála Koněva, resp. šlo o její 7. divizi. V roce 1946 se ustavilo Zemědělské strojní družstvo v Brocně, jehož předsedou byl Josef Uřidil z čp. 56 a místopředsedou Bohumil Stránský z čp. 31. Roku 1948 zde státní statek zřídil výkrmnu vepřů a došlo k otevření družstevní prádelny. 8. prosince 1949 se přetvořilo Zemědělské strojní družstvo v Brocně v JZD. V roce 1961 se stala obec součástí Chcebuzi. 24. září 1964 způsobil 9letý školák požár na farmě Veselá JZD v Brocně, když zkoušel hořlavost slámy v přístavku teletníku, v němž uhynulo 11 telat a dalších 19 muselo být poraženo. V červenci 1966 velká bouře s krupobitím způsobila řadu škod. Roku 1966 byla dokončena stavba nového družstevního kravína. 1. července 1980 se Brocno stalo součástí města Štětí. 30. června 1995 Spotřební družstvo Jednota zrušilo svoji brocenskou prodejnu. V roce 2010 vznikl Spolek Brocno. Roku 2012 došlo ke zřízení Naučného putování loupežníka Štětky (viz https://www.stredohori.cz/detail/naucne-putovani-loupeznika-stetky). V současné době se chystá odkanalizování obce.

Ze zdejších pamětihodností je třeba zmínit zejména: zdevastovaný zámek, který vznikl představbou tvrze, která byla poprvé listinně doložensa k roku 1452; školní budovu z roku 1881; od 15. února 2007 památkově chráněnou sochu sv. Prokopa z roku 1711, jež byla naposledy zrestaurována v roce 2006 (viz https://pamatkovykatalog.cz/socha-sv-prokopa-14332701); kapli sv. Prokopa z 18. století, která měla sloužit nějaký čas jako židovská modlitebna a dokonce hasičská zbrojnice; od 24. února 2006 památkově chráněnou čtyřpodlažní zděnou sýpku z počátku 18. století (viz https://pamatkovykatalog.cz/sypka-14332632); od 1. září 1964 památkově chráněnou usedlost čp. 17 z počátku 19. století (viz https://pamatkovykatalog.cz/usedlost-14024383); od 23. července 1967 památkově chráněnou usedlost če. 4-5 z poloviny 19. století (původně čp. 19; viz https://pamatkovykatalog.cz/usedlost-1251011); od 25. srpna 1994 památkově chráněný dům čp. 122 z počátku 19. století (viz https://pamatkovykatalog.cz/dum-14024857); od 24. ledna 2002 památkově chráněná usedlost čp. 67 z přelomu 18. a 19. století (viz https://pamatkovykatalog.cz/usedlost-2306394); transformátor z let 1921-1923 (viz https://pamatkovykatalog.cz/rozvodna-25741495), přičemž centrum obce bylo 22. září 1995 vyhlášeno vesnickou památkovou zónou (viz https://pamatkovykatalog.cz/brocno-vesnicka-pamatkova-zona-7665734). Z Brocna pocházela řada výrazných osobností, z nichž je třeba jmenovat: plukovníka dělostřelectva Václava Halmela (16. září 1850 Brocno - 23. května 1933 tamtéž), bezdězského řídícího učitele Josefa Nergera (* 1871 Brocno), učitelku a ředitelku měšťanské školy dívčí v Ústí nad Labem Amalii Nerad (* 1873 Brocno), jiříkovského učitele Maxe Tattermanna (* 1879 Brocno), medonoského řídícího učitele Wenzela Stiebitze (* 1880 Brocno), malíře Hermanna (Emila) Heideho (* 1. července 1891 Brocno) a vojenského letce Františka Jiraucha (23. července 1901 Brocno - 19. března 1939 Olomouc), který spáchal sebevraždu kvůli obsazení českých zemí Němci. Zdejší nadlesní Jakub Železný se v roce 1865 stal štětským okresním zastupitelem; místní sedlák Josef Hicke býval zase předsedou představenstva Zemědělské okresní záloženské pokladny ve Štětí, která byla založena roku 1884; naopak panský zahradník Antonín Vítek býval členem štětského hospodářského výboru, nadšeným vinařem a propagátorem výsadby dalších plodin do vinohradu, zejména meruněk, broskví a moruší. Kromě toho musíme ještě zmínit, že jedním ze zdejších letních hostí býval pražský malíř Emil Orlik (památkou na jeho pobyty je obraz "Nedělní jitro v Brotzen") a dcera místního obuvníka Marie Tauschová se vyučila v roce 1913 otcově řemeslu a stala se tak první obuvnicí v celém širém okolí. Více informací o této vsi se lze dozvědět z publikace "660 let obce Brocno", kterou v roce 2017 vydal Miroslav Plaček.