Do míst, kde se dnes nachází altán a pramen, se lázeňská část města a promenádní prostor rozšířil až s dostavbou Mlýnské kolonády, které předcházelo odstranění části skalního masivu Bernardovy skály. Také objevení vývěru pramene Svobody v roce 1865 se spojeno se stavební činností, konkrétně se zakládáním objektu Lázní III., které se nacházejí v jeho těsné blízkosti.
Nedlouho po objevení pramene byl nad ním postaven dřevěný altán. Do roku 1918 se tento pramen jmenoval podle císaře Františka Josefa I. (Franz Joseph-Quelle). Poté patrně Lázeňský a v roce 1946 dostal pramen jméno Svoboda.
Osmiboký dřevěný sloupový pavilon je otevřený pro přístup ze všech stran, částečně je prostor vyplněn poli s vyřezávaným dřevěným zábradlím. Plochá střecha je oplechovaná a zajímavě ukončená, doplněná zdobnými prvky. Uprostřed ní je osmiboká kupole s břidlicovou krytinou a dřevěnou osmibokou lucerničkou, která je zakončená osmibokou zvonovitou bání s korouhví na vrcholu. Altán je dnes památkově chráněn.
Uprostřed altánu je umístěna pramenní váza, kde vyvěrá pramen č. 11, jménem Svoboda s teplotou 60°C. Vzhledem k takto vysoké teplotě je nemožné pod tekoucí vodou udržet minutu dva prsty. To je totiž podmínka, aby si člověk našel k sobě pohádkový protějšek. Zkoušelo to už mnoho lidí, obyčejní návštěvníci i slavné osobnosti, ale nikomu se to nepodařilo. Pramen umí léčit, ale zázraky ve vztazích mezi lidmi neumí.