Arcibiskupský lom na Žulovém vrchu
Turistické cíle • Důl, štola, šachta
Leží na severním svahu Žulového vrchu přibližně v polovině kopce v nadmořské výši 520 metrů a je vzdušnou čarou vzdálen jen asi 0.5 km od osady Zelená Hora. Její domky jsou součástí obce Vápenná a jsou rozhozeny po lučinatém horním konci údolí mezi návrším s lomem Vycpálkem a lesnatými stráněmi Žulového vrchu. Okolo Arcibiskupského lomu vede spodní okružní vrstevnicová zpevněná cesta, po níž prochází trasa NS Krajem Rychlebských hor. Neodmyslitelnou součástí naučné stezky jsou informační panely a jeden z nich je umístěn i na konci zatopeného lomu, na hezkém zarovnaném plácku s tur.odpočívadlem. Info o „Arcibiskupáku“ jsou bohužel skoupé – text je zaměřen hlavně na chráněného raka říčního, který prý žije ve zdejší čisté vodě a koupání je zde proto zakázáno.
(Tož nevím nevím, jak to s tou čistotou H2O nyní je, neboť z webu potapěčů jsem se dozvěděl, že má lom hloubku 14 m a viditelnost pod jeho světlehnědou hladinou je asi jen na dva metry!)
Já se k lomu dostal od jeho západní strany, kdy jsem na tu vrstevnicovou cestu sestoupil shora z vyhlídkové paseky. Před vlastním lomem mne zaujaly dvě ohromné hromady žulových kamenů tyčících se jako ohromné kamenné valy nad i pod cestou, mezi nimiž se musela komunikace protáhnout, a poté už jsem stanul u okraje jezírka. Kávově hnědá vodní hladina tak trochu připomínala barvu kapučína z kávového automatu od nás v práci, ale obávám se, že voděnka lomu by asi až tak chutná nebyla. Ostatně k ní vlastně ani nebyl žádný pořádný přístup: naprosto chyběl nějaký chodník a ten protější břeh, tvořený vysokými žulovými skalními útesy, byl už na první pohled neprostupný. Přesto jsem si ale ze zvědavosti úpatí té první skalní stěny okoukl, udělal obrázek sluncem částečně osvětleného protilehlého břehu, no a pak už mé nožky kopírovaly členitý severní břeh jezera. Kupodivu byl dobře průchozí i bez vyšlapané pěšinky a nabídl spoustu zajímavých výjevů. Sluncem oživené části lomu tvořily překvapivě ostrý kontrast k ponuré vodní hladině i těm skalním stěnám, tonoucím ještě v příšeří.
O kus dál mi trasu přehradila vodní zátočina vybíhající do skalnatého břehu směrem na severovýchod a po jejím opatrném obejítí jsem se ocitl u táboříště, od něhož byl už pohodlně přístupný vyhlídkový ostroh čnící nad zatopeným koncem lomu. Ten ale směrem k východu ještě pokračoval svou „suchozemskou“ částí, tvořenou impozantními a leckde i bizarními skalními stěnami.
Suma sumárum: celková délka Arcibiskupského lomu dosahuje délky asi 75 m a jeho šíře 50 m, přičemž plocha zatopeného území má rozlohu asi 60 x 30 metrů.
Přitom se jedná o romantický a hlavně nádherně tajemný lom, který mne nadchl mnohem víc, než jeho výše ležící kolega jménem Brankopy. Však jsem si také odpočinek na odpočivadle prodloužil ještě o konzumaci svačiny a teprve potom se s touhle úžasnou lokalitou pomaličku a velice nerad rozloučil.
Na smutnění nebyl čas. Vždyť mne návštěva ještě mnoha dalších zatopených lomů a jiných zajímavostí. A tou první byla už podoba silnice kousek za „Arcibiskupákem“, klesající od rozcestí dolů do údolí:
Nevím jak vy, ale já silničku dlážděnou kostkou žulovou - bizarně umístěnou vprostřed divokého hvozdu - tedy ve svém životě viděl úplně poprvé!