Fenomén Píšťala
Turistické cíle • Přírodní památka
Zalesněný hrb Píšťaly o výšce 447 m je v okolní Žulovské pahorkatině jedním z mnoha, ale co jen na svém temeni a svazích pod příkrovem hvozdu skrývá za zajímavostí! Však byl také po právu vyhlášen Přírodní památkou o rozloze 16.25 ha, ale hlavním předmětem ochrany jsou granodioritové výchozy a 10 m vysoká skalní věž, které jsou díky skalním mísám na jejím vrcholu a dalším pěkným ukázkám zvětrávání a proměn tvarů slezské žuly řazeny v oblasti k těm nejpozoruhodnějším.
Přitom je další zajímavostí PP výskyt mnoha starých opuštěných žulových lomů a lůmků - místy i zatopených, jejichž tůně se staly domovem skokana hnědého a čolka velkého, obecného a horského. (Já v jednom jezírku zahlédl dokonce i plovoucí mladou užovku!)
Stráně i témě kopce pokrývá smíšený les s dubem letním, břízou bělokorou a borovicemi, ale naprosto většinu stromů tvoří buk. Některé dřeviny si rostou vesele i na skalách (spolu se sleziníkem severním a osladičem obecným) a podrost lesa tvoří vřes obecný, metlička křivolaká, kapraď samec, třtina krovištní a také ostrůvkové enklávy biky bělavé a borůvky černé.
K PP Píšťala jsem zamířil po prohlídce lomu Jan Vycpálek z horního konce osady Zelená Hora po výrazné polní cestě (žádná tur.trasa k ní totiž nevede) a ta mne provedla naprosto fantastickou krajinou. Cestou jsem na vzdálenost necelého kilometru kromě rozsáhlých okolních luk minul četné remízky a větší hájky. V jednom se dokonce hned u komunikace třpytila hladina lomového jezírka, jenže tohle bylo kvůli neprostupně zarostlým břehům opravdu nepřístupné. Tím hlavním zážitkem z tohoto úseku pouti však byl výhled na okolní zalesněné vyvýšeniny Žulovské pahorkatiny, nad níž se po mé pravici směrem k jihovýchodu a jihu tyčil odsud neskutečně vysoký Sokolský hřeben Rychlebských hor.
Opravdu jsem si místy připadal skoro jako v pohádce, ale ta hlavní nastala jakmile jsem z dálky uviděl malebný kužel Píšťaly... a brzy poté pak, když jsem z lučiny vyšplhal k okraji hvozdu na jejím úbočím.
Tím dobře vyšlapaným chodníčkem mířícím přímo k vrcholu jsem pohrdl a pustil se po druhém, odbočujícím najednou ve svahu k prvnímu suchému opuštěnému žulovému lomu. Hned za ním se nacházelo dno mnohem většího, ozdobeného kromě zajímavých skalních stěn hned třemi malými jezírky. Tady chodník končil, přesun napravo znemožnil členitý kráter soutěskovitého lomu, ale nahoru k temeni kopce se dalo vystoupit po skalní hraně mezi oběma lomy.
Nahoře na hřebenu jsem byl odměněn pohledem na řadu skalek s učebnicovým zvětráváním žuly a o něco dál můj zrak potěšila i ta slavná skalní věž Píšťala, podle níž dostal celý kopec jméno. Po dostatečném poobdivování se jejím geomorfologickým zajímavostem nezbylo, než se s tím překrásným „šutrem“ rozloučit a vyrazit zase dál. Jelikož se nerad vracím, zvolil jsem směrem k lomu Rampa sestup severním svahem v domnění, že to bude zkratka.
No to jsem si dal!
Jen o kousek níž jsem musel obejít odvaly z dalšího soutěskovitého lomu, pak se mi do cesty připletl zatopený lůmek s brčálově zeleným jezírkem o hladině snad 30 x 30 m, a hned za ním se mé nožky zamotaly do spleti vzájemně propojených lomů s odvaly. Dokonce i na zbytek jakéhosi technického či ubytovacího zařízení bývalých lamačů jsem tu narazil.
Takže celý ten sestup severním úbočím kopce nakonec nebyl žádnou zkratkou, ale cestou skutečným labyrintem!
A věřte či nevěřte, ale tak krásným, že se mi o něm dodnes zdává... a PP Píšťala se pro mne stala fenoménem!
Přidat do oblibených uživatelů
Černá Voda
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Fenomén Píšťala
