Berlín – Památník holocaustu (Berlin - Holocaust-Mahnmal)

Berlínský Židovský památník, Pomník všem v Evropě zavražděným Židům (Denkmal für die ermordeten Juden Europas), Památník holocaustu nebo Betonový hřbitov. To všechno jsou názvy pro jeden jediný - často diskutovaný a diskutabilní - památník, který bývá obvykle kritizován pro typické německé megalomanství. Však také jeho první návrh pochází z roku 1988, ale samotné dílo bylo dokončeno po dvouleté práci až v roce 2005. Ono také na světě zřejmě nenajdeme moc památek tohoto typu, které se mohou „pyšnit“ rozlohou více než 13 tisíc metrů čtverečních. Berlínský památník má připomínat veškeré nacisty zavražděné židovské obyvatelstvo a nachází se v centru německé metropole, na ulici Cora-Berliner-Straße (lépe se ale orientuje podle adresy Ebertstraße), tedy mezi Braniborskou bránou a náměstím Potsdamer Platz a na místě, kde až do roku 1945 stávalo Říšské kancléřství.

Původní návrh na postavení židovského památníku podala v roce 1988 publicistka Lea Rosh ve spolupráci s historikem Eberhardem Jäckelem (a za silné podpory Willy Brandta). Možná to byl dobrý nápad, ale tím se – samozřejmě, vždycky a všude – musí živit co největší množství lidí, rekrutujících se zejména z nekonečných řad politiků. Proto bylo založeno kuratorium a v roce 1994 vypsána mezinárodní soutěž, kterou vyhrála Christina Jacobs-Marks a její 20 tisíc m2 velká betonová plocha, do které měla být vryta jména všech židovských obětí. Tento návrh naštěstí zamítl tehdejší spolkový kancléř Helmut Kohl. A tak přišel rok 1997 a další kolo návrhů. Tentokrát vítězí americké duo Peter Eisenman (architekt) a Richard Serra (sochař), kteří navrhli ono pole betonových kvádrů. Jejich návrh byl později mnohokrát změněn, památník byl rozšířen o podzemní muzeum a plánovaný počet kvádrů byl zredukován. Helmut Kohl požadoval také zasazení 40 stromů. což sochaře Serru znechutilo natolik, že od projektu odstoupil.

V roce 1999 je stavba památníku parlamentem odhlasována, ale ta je díky administrativním chybám zahájena až v dubnu roku 2003. Paradoxem je fakt, že na stavbě měla údajně participovat také firma, která se podílela během II. světové války na výrobě Cyklonu B, který byl používán v koncentračních táborech. Prý i proto, že se takto alespoň vypořádá se svou minulostí. Nikoho ovšem jistě nepřekvapí fakt, že se okamžitě ozvali Cikáni, kteří chtěli také svůj památník, protože za války prý trpěli stejně jako Židé (těžko by se ovšem smířili s faktem, že se památník rozkládá v blízkosti ZOO). A potom už to šlo ráz na ráz. Holocaust postihl – mimo jiné – rovněž homosexuály a tělesně i duševně postižené, takže by bylo potřeba ještě něco přistavět. Kupodivu si nestěžoval Ferda Mravenec, prokazatelně i za války uzurpovaný panovačnou Beruškou …

V každém případě se jedná o památník naprosto nepřehlédnutelný, nacházející se v centru města, a volně přístupný 24 hodin denně (podzemní muzeum má, samozřejmě, pevně stanovené otevírací hodiny). To má ovšem i své stinné stránky. Jednotlivé betonové bloky začaly sloužit jako dětské hřiště, opičí dráha, odpočívadla, sluneční lehátka i kuřárny. Přesto zůstal památník dál neoplocený, údajně se zde snad občas vyskytuje něco jako hlídač, který upozorňuje na to, co že vlastně těch 2711 šedivých betonových kvádrů různé výšky představuje. Při pohledu z výšky má prý památník připomínat zvlněnou mořskou hladinu (z přiložené fotodokumentace je zřejmé, že to až tak úplně neplatí, ale v každém případě mělo jít o symboliku historickými událostmi zmítaného židovského národa).

Pod památníkem se pak nachází informační centrum, které navíc schraňuje veškeré materiály, úzce související s holocaustem, včetně jmen a původu všech (zjištěných) v Evropě zavražděných Židů. Toto informační centrum je v létě (od dubna do září) otevřeno denně kromě pondělí od 10,00 do 22,00 hod. (poslední vstup je však v 19,15 hod.). V zimě (tedy od října do března) je odpolední otevírací doba o tři hodiny kratší. Prohlídka s průvodcem trvá přibližně 90 minut a probíhá pouze o víkendu a v němčině (11,00 a 14,00 hod.). Jediná prohlídka v angličtině se koná v neděli v 16,00 hod. A prý se zde dozvíme také to, že temný Pomník holocaustu, umístěný do těsné blízkosti nové parlamentní a vládní čtvrti, znamená německé přiznání se k historické odpovědnosti i to, že se jedná o jednu z nejmladších berlínských historických památek.

Závěr tohoto článku je pak určen zejména těm, kteří nemohou být ani chvilku bez „sbírky“ čísel a dat. V červnu roku 1999 bylo v Bundestagu rozhodnuto o stavbě pomníku, na apríla roku 2003 byla stavba skutečně zahájena a před Vánocemi 2004 byl osazen poslední „náhrobní” kámen. Veřejně přístupný je památník od 12. května 2005. Tvoří jej celkem 2.711 dutých betonových náhrobků, které jsou necelý metr široké a 2,38 m dlouhé. Liší se tak pouze svou výškou, která se pohybuje v rozmezí od přízemní desky do 4,7 metru vysokého giganta, vážícího 16 tun. Základní plocha památníku je 13.100 m2, celková „podlahová“ 19.073 m2. Součástí památníku je 13 cest pro tělesně postižené i 41 stromů a celý „komplex“ má svou podobou také naznačit, že z těch milionů zavražděných Židů nebyli mnozí nikdy nalezeni ani pohřbeni.