Bertramka

Při jedné z návštěv Prahy jsem navštívil zajímavý objekt nacházející se v Praze na Smíchově. Jeho jméno zní Bertramka.

Před vchodem do budovy se dočítám následující:

„Po desítkách let okupace Bertramky státními institucemi a jejich podnájemníky byla Bertramka v prosinci 2009 vrácena Mozartově obci. Vyrabovaná. České muzeum hudby, MČ PrahA 5 a firma nájemníka K. Muzikáře „Comenius“ odvezli z expozice i exponáty a zařízení patřící Mozartově obci. Té pak muzeum vzkázalo, ať si je vymáhá soudní cestou. Takový proces trvá léta. Naštěstí existují jiné instituce a spolky, které zapůjčením svých expozic umožňují oživit výstavní sály Bertramky už v sezóně 2010. Národní divadlo prokázalo k pražskému mozartovskému památníku jiný vztah než Národní muzeum. Německá Hasse-Gesellschaft, slavící v roce 2010 sto let své existence, jde ve stopách skladatele J. A. Hasseho: ten kdysi podpořil mladého Mozarta, ona nyní pomáhá pražské Mozartově společnosti.

Vcházím tedy, platím vstupné, prohlížím si výstavy a také se vyptávám. V době mé návštěvy zde byly dvě expozice. První se jmenovala „Mozartova Zahradnice a její osudy“. Tuto výstavu o Mozartově opeře La finta giardiniera (Zahradnice z lásky) sem zapůjčilo Národní divadlo v Praze. Výstavu, věnovanou této málo uváděné opeře devatenáctiletého Mozarta, připravila muzikoložka Mgr. Milada Jonášová, Ph.D. (Kabinet hudební historie EÚ AVČR) ve spolupráci s Národním divadlem u příležitosti prvního uvedení opery La finta giardiniera v Národním divadle a návštěvníci ji mohli shlédnout na přelomu roku 2008 a 2009.

Z vystavených materiálů se dozvídám, že Mozart operu psal během podzimu 1774 pro mnichovskou karnevalovou sezonu na objednávku tamního divadelního intendanta Josepha Antona von Seeau. Předlohou mu bylo libreto Giuseppa Petroselliniho, které už před ním použil italský skladatel Pasquale Anfossi (1774). La finta giardiniera byla Mozartovým již devátým jevištním dílem a teprve jeho druhou komickou operou. 13. ledna 1775 se v mnichovském Salvator-Theater konala její premiéra. Inscenace byla sice úspěšná, ale v Mnichově se hrála již jen dvakrát a bylo to také poslední představení původní italské verze této opery za autorova života. Jsou zde k vidění stránky z autografní partitury, Mozartův dopis otci s popisem příprav nastudování opery v mnichovském Salvatortheater nebo kopie nedávno objeveného fragmentu partitury z hudební sbírky Královské kanonie premonstrátů v Praze na Strahově. Mozart také vytvořil i německojazyčnou verzi této italské opery s názvem Die verstellte Gärtnerin. Expozice dále předvádí partituru a provozovací materiál ze soukromého provedení Gärtnerin v upravené verzi na zámku v Náměšti nad Oslavou. Zaujali mne také fotografie z nedávných inscenací Zahradnice v Bruselu, Kolíně n. R., Linci a v Salcburku.

Druhá výstava s názvem „Johann Adolf Hasse - Leben und Werk“ byla zapůjčena od J. A. Hasse-Gesellschaft Bergedorf (Hamburg). Johann Adolf Hasse není u nás známým skladatelem. Žil v letech 1699 až 1783. Jeho dílo překonalo hranice neapolské operní školy, ke které bývá řazen a stal jedním ze zakladatelů klasického hudebního období. Přestože řada originálů jeho děl byla zničena, dochovalo se víc než 60 oper, 12 oratorií, 60 mší a rekviem, 90 kantát a stovky dalších skladeb. Mezi nimi např. 80 flétnových koncertů psaných pro krále Fridricha II., který byl znamenitým amatérským hudebníkem. Soupis jeho děl zahrnuje na 1635 položek. Málokterý skladatel se za svého života těšil tak mimořádnému úspěchu jako Johann Adolf Hasse. Jeho umění nadšeně aplaudovalo měšťanské publikum i korunované hlavy Neapole, Vídně, Drážďan, Berlína, Londýna i Paříže. Během svého života se setkal s Johanem Sebasrianem Bachem i Wolfgangem Amadeem Mozartem a s oběma hudebními velikány ho pojila vzájemná úcta.

Obě výstavy se mi líbily, i když nejsem hudební znalec. Zajímavý je také samotný objekt Betramky a okolní zahrada. Tak jsem si našel něco z historie:

Původně na tomto místě stával starý dřevěný viniční domek. Prvním stavebníkem dnešní Bertramky se stal zámožný malostranský měšťan a sládek Jan František Pimskorn, který koupil pozemky roku 1699. Když je roku 1710 prodával, stálo na nich už obytné stavení z lomové opuky a stodola s vozy.

V březnu 1743 koupila usedlost v dražbě choť vrchního revidenta berního úřadu Františka z Bertramu. Později byla usedlost upravena na letovisko po vzoru předměstských vil. V roce 1784 objekt koupila operní pěvkyně Josefína Dušková se svým chotěm Františkem Xaverem Duškem. V letech 1787 a 1791 zde měli vzácného hosta, Wolfgang Amadeus Mozart využíval zdejšího klidu i pro komponování a dokončoval tady například operu Don Giovanni před její pražskou premiérou.

S Bertramkou je těsně spjata i historie Mozartovy obce. Tento spolek byl založen v roce 1927 a v lednu 1929 se stal majitelem této nejvýznamnější pražské mozartovské památky a započal s rekonstrukcí. V poválečném komunistickém období začala česká bolševická byrokracie normalizační éry vymýšlet způsob, jak převést Bertramku do státního majetku se zdáním legálního postupu. Po návratu demokratického režimu se Mozartova obec snažila o vrácení objektu zpět do svého vlastnictví. Soudní spor o Bertramku trval 18 let.

Usedlost tvoří areál, jehož hlavním objektem je obytná budova obrácená Průčelím do dvora. Hlavními viditelnými prvky této stavby jsou předsunuté dvojramenné schodiště a lodžie. Jižní krátké čelo budovy se otevírá do prostoru stoupající zahrady. Naproti je stodola s třípatrovým špýcharem. Hned vedle domu stojí přízemní část bývalého viničného lisu se silným zdivem. V zahradě se nachází Pomník Wolfganga Amadea Mozarta. Celý objekt prošel rekonstrukcí v roce 1956 u příležitosti 200. výročí Mozartova narození. Další opravy proběhly v letech 1986 a 1987. Zajímavostí je část původního malovaného trámového stropu z počátku 18. století, který se zachoval. Návštěvníci si ho můžou prohlédnout v jedné z místností muzea.

Usedlost, která je od roku 1964 památkově chráněna, se nachází v Mozartově ulici č. p. 2. Objekt pod označením Bertramka vstoupil do českých i zcela určitě i evropských kulturních dějin.  Je proto škoda, že okolo něho probíhají takové nehezké věci. Musím říct, že se mi zde líbilo včetně přístupu k návštěvníkům a mohu tedy prohlídku pouze doporučit.

*

V okolí tohoto objektu je mnoho zajímavých věcí. Zde uvádím několik odkazů na místa, která jsem navštívil, a líbilo se mi tam:

- magický vrch Petřín:https://www.turistika.cz/mista/magicky-vrch-petrin

- Kampa:https://www.turistika.cz/cestopisy/prochazka-po-ostrove-kampa

- Petřínská rozhledna:https://www.turistika.cz/mista/petrinska-rozhledna--1

- kostel Panny Marie Vítězné a pražské jezulátko:https://www.turistika.cz/mista/kostel-panny-marie-vitezne-prazske-jezulatko

- hladová zeď:https://www.turistika.cz/mista/hladova-zed-v-praze

- Rotunda sv. Martina:https://www.turistika.cz/mista/rotunda-sv-martina-na-vysehrade

- Vyšehradský hřbitov:https://www.turistika.cz/mista/vysehradsky-hrbitov-misto-narodni-hrdosti

- Chrám sv. Petra a Pavla na Vyšehradě:https://www.turistika.cz/mista/chram-sv-petra-a-pavla-na-vysehrade

*

Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu: https://cestou-necestou-s-matejem.blogspot.com/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/

Bertramka - Muzeum W.A. Mozarta a manželů Duškových

Klasicistně upravená usedlost na Smíchově, kde při svých pobytech v Praze byl hostem tehdejších majitelů, významných českých hudebníků manželů Duškových, hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart. Stálá expozice, galerie, kavárna, letní koncerty a kulturní akce.

Usedlost Bertramka je v Praze na Smíchově. Nejbližší stanice metra je Anděl. Z metra vystoupíte východem směrem k tramvajím, zahnete doleva, půjdete dál rovně (po pravé straně budete míjet obchodní centrum Nový Smíchov) několik set metrů, až dojdete k velké Růžové budově. To je hotel Mövenpick. Za ním se dáte doleva a brzo uvidíte bránu Bertramky.

Na Bertramce sídlí muzeum W.A.Mozarta a manželů Duškových. Duškovi byli lidé, kteří kolem sebe soustřeďovali milovníky hudby a Mozart u nich pobýval, když byl v Praze. Praha mi přirostla k srdci zejména proto,že tu jeho dílo bylo velmi dobře přijato.

Na Bertramku jsem se vypravila v listopadu, v době, kdy už listí opadalo a ten krásný barevný podzim už byl pryč. Vilu obklopuje zahrada, ale ta už v tomto období žádnou mimořádnou podívanou neskýtá. Na dům navazuje salla terena, kde v létě bývají koncerty. V zahradě je Mozartova socha, kamenný stůl, u kterého prý dokončil předehru opery Don Giovanni, která měla světovou premiéru 29. října 1787 v pražském Nosticově divadle (dnes Stavovské).

Bertramka patřila v průběhu let mnoha majitelům a majetkové spory se táhly až donedávna, do roku 2009, kdy byla Bertramka předána v neutěšeném stavu Mozartově obci.

Dostala jsem do ruky také informační publikaci, ale ta byla vydána roku 2000 a řada informací je už neaktuálních, hlavně pokud jde o současný stav objektu.

Vstupné mě stálo 50 Kč, podívala jsem se do třech sálů a do zahrady.