Bílá Lhota - smírčí kříž
Turistické cíle • Památky a muzea • Kříž
Obec Bílá Lhota, nacházející se v Bouzovské vrchovině nedaleko města Litovel v olomouckém okrese, proslavilo zejména zdejší arboretum. A právě při toulání se mezi různými dřevinami a jinou flórou v bývalém zámeckém parku si můžete připomenout, že Bílá Lhota je poprvé písemně zmiňována v roce 1350 a že zde žije asi 1.200 obyvatel. Ale také se tady můžete setkat s několika velmi zajímavými kamennými artefakty. Mě nejvíce potěšil „objev“ méně známého smírčího kříže, který se nachází nedaleko vstupní budovy. A pozor, opravdu není problém ho minout, i když patří ke křížům relativně větším.
V podstatě bezramenný kamenný kříž je vysoký více než metr (asi 106 cm) a v nejširším místě dosahuje míry 60 centimetrů. Zdobí ho špatně viditelné zbytky negativních reliéfů (snad meče, coby vražedné zbraně, a vlevo dole křížek). Jeho největší pozoruhodností je fakt, že pokud k němu přijdete ve správný čas a správnou chvíli, kterou podpoří to správné osvětlení, uvidíte lidský – a ne moc sympatický - obličej. My zde byli o chvilku dříve, ale díky slunečnímu svitu tam ten náznak už zcela jasný byl. Zajímavá náhoda, protože kříž byl na toto místo usazen druhotně … a relativně nedávno.
Tento smírčí kříž byl totiž až do roku 2002 (jiné informační prameny uvádí až březen roku 2003) ukryt hluboko v zemi (nacházel se v téměř dvoumetrové hloubce). Na „světlo boží“ se opět podíval až díky výkopovým pracím poblíž rohu budovy firmy Kovo-dřevo Huličný, nacházející se asi 30 metrů od současného stanoviště kříže. V souvislosti se zmíněným obličejem na kříži je pozoruhodný také fakt, že poprvé si ho údajně všimnul zdejší farář. Jestli v něm viděl podobu ďábla mi však mí informátoři neprozradili. Vzhledem k jeho zajímavé historii novodobé je velká škoda, že neznáme jeho pohnutou minulost z dob dávno minulých.
A když budete z arboreta odcházet, povšimněte si tří soch před vchodem. Nebo přesněji alespoň jedné z nich. Socha sv. Jana Nepomuckého je opravdu zdařilou prací předního olomouckého barokního sochaře Jana Václava Sturmera z roku 1726. Její podstavec pak zdobí znaky Markvarta Hochberga z Hennersdorfu a jeho manželky, rozené Deblínové.