Po nějaké době Arboretum Bílá Lhota

Kam a jak jedeme?

Do Bílé Lhoty. Vlastně to byla taková nouzovka, neboli náhradní řešení. Prostě když se tak jedu jedno poobědní odpoledne v neděli projet na kole, vezmu to pro změnu na jih po levé straně údolí Moravy, tedy spíše pod úpatím kopečkům kterým se říká Úsovská pahorkatina (patří do Hanušovické vrchoviny). Na konci těch kopečků, tedy toho úpatí je městečko Úsov se svým hradozámkem (a loveckolesnickým muzeem). V Úsově to střihnu místní čtvrtí Pančava k hájovně na Kluči. A protože je tam poměrně slušná vozovka (občas asfalt, sem tam panelka nebojím se to projet i na silničce). Když tak tedy projedu lesem na severozápadním okraji komplexu lesů Doubravy, které jinak patří do CHKO Litovelské Pomoraví ocitnu se v osadě Nové Mlýny.

Za čím jedeme?

No a právě v Nových Mlýnech si dopřeju občerstvovací stanici Stodola, která je v letním odpoledni vcelku zaplněna jak cyklisty, tak hlavně vodáky, kteří si užívají, že po květnu teče v Moravě dosti vody. Pokud se nemýlím, u Stodoly je vlastně jediná možnost zastavení a kempováním před vjezdem do CHKO, pak se dá kempovat až v Litovli. No ač to tedy do Litovle není zas tak daleko, máme tam naplánovaný výlet nadcházející sobotu, takže co někam poblíž a vzpomněl jsem si na Bílou Lhotu a Arboretum.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jak bylo naznačeno, za občerstvení posloužila hospůdka Stodola v Nových Mlýnech. Překvapilo mě, že už je zavřená i Koldovna, který tedy byla přímo u silničky na kraji lesa. Jednoznačně tu zafungovala konkurence. Pamětníci jistě pamatují starou rybářskou hospodu přes silnici, jak se otevřela Koldovna, tak se zavřela tato, a teď když je tu ta nová, je zavřená další…

Tip na výlet je ovšem určen i jiným výletníkům, kteří se pohybují v oblasti Litovelského Pomoraví.

Je tedy možné, že velká část návštěvníků pohodlně dorazí autem, ale od zmíněných Nových Mlýnů to není nikterak daleko. Stačí se odpojit na Řimice a tam narazí na okraji vsi na takovou miniaturní cyklostezku.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Miniaturní cyklostezka (je krátká tak 1 km a široká necelý metr), značení žluté pěší cyklo 512 je sice do kopce, ale velice mírného, takže už ta se musí líbit. Musí se jen přejet přes silnici 635 (to je bývalá hlavní na Olomouc, než se postavila „Hanácká dálnice“ poblíž na Mladeč.

Stezička vyústí u lhotského kostela a ten je hned vedle Arboreta.

Vstupné do parku není nikterak horentní a to jsem ještě ukecal slevu.

Od poslední návštěvy přeci jen uplynulo pár let a to bylo tuším někdy na podzim, takže zejména listnaté stromy už se začaly pomalu vybarvovat. Teď na počátku léta (nebo ve velmi pozdním jaru) je ještě všechno v plné zeleni a to i nakonec díky poměrně deštivému květnu, takže vše bují zřejmě více než v minulých sušších jarech.

Zakladatelem Arboreta byl zdejší zámecký pán Quido Riedl. Arboretum začalo vznikat na ploše zámeckého parku v letech 1926–45, tedy poměrně nedávno. Takže pokud jsou tu starší stromy, jsou to v drtivé většině místní druhy, ty exotické nebo cizokrajné tedy ještě nedosáhly sta let. I tak už je většina stromů pěkně vzrostlá. Bílá Lhota nejsou žádné Průhonice, takže prohlídka (pokud se tu nechce návštěvník dlouho zdržet) není zas tak časově náročná. Park zabírá asi 3 hektary. Arboretum je instituce nebo park, který se povšechně zabývá dendrologií, neboli dřevinami. Takže hlavní náplní pěstění je péče o dřeviny mírného pásu. Počet druhů stromů a keřů se udává v počtu asi 300. Jde o samostatné druhy i různé kultivary. Setkáme se tu s různými tisy, smrky, tújemi, duby, buky, habry, cypřiše a vůbec. Vše důležité si návštěvník přečte přímo v terénu, u jednotlivých druhů je tabulka s popisem a charakteristikou. Park je vlastně přilehlý k místnímu zámku, který je v majetku obce. Zámek vznikl přestavbou tvrze z 15.–16. století. Zámecký park, spíše zahrada mohla vzniknout někdy kolem roku 1700, jako park se uvádí v druhé polovině 19. století.

Arboretum mohlo klidně zaniknout i díky zimám ve 40. letech minulého století. Zámek i park přišel v roce 1946 do majetku státu a pod správu obce. Park značně zpustnul, až po roce 1965 se díky péči Vlastivědného muzea v Olomouci začal opravovat a tak mohl být v roce 1968 zpřístupněn.

Již další rok je chráněným územím v současné době jde o kategorii Národní přírodní památka.

Starší stromy už jsou místy nebezpečné návštěvníků, takže se tu setkáme i s prořezávkou. Mimo starších stromů asi největšího vzrůstu dosahují různé jehličnany (smrk omorika, jedle douglaska, zerav apod.). Mají tu i sekvoji, ale zatím hodně mladou, takže jestli doroste 90 i více metrů se asi dočkají návštěvníci za nějakých 500 let.

Součástí areálu je i malé jezírko s dřevěnými lávkami, které jsou myslím poměrně nové.

Ostatní informace

Jak už bylo uvedeno, vstupné není nikterak horentní (dospělí 40, děti polovic). Otevřeno je od května do září denně mimo pondělí, v dubnu a říjnu víkendy a svátky.

Jak bylo uvedeno, dojet se dá v pohodě z nedalekého Pomoraví, případní zdatnější mohou pokračovat už do kopců Bouzovské vrchoviny, třeba až na Bouzov, Javoříčko apod.