Bílovec - Městský kopec

Bílovec je severomoravským městem s asi 7.5 tisíci obyvateli, rozkládajícím se na úpatí Vítkovské vrchoviny. Páni z Kravař jej roku 1324 založili na plochém temeni kopce a vystavěli si na něm i své sídlo. Roku 1645 se Bílovec zřejmě hrubě znelíbil Švédům, neboť ti celé město vypálili. Ohnivý kohout v centru zakokrhal i v první třetině 18.století a po požáru si pak měšťané zbudovali nové „modernější“ domy. Město prosperovalo díky velkému rozmachu soukenictví a byla tu vystavěna textilní továrna. Později přibyla fabrika na výrobu knoflíků. Pak změnila sortiment, začala se zabývat drobnější kovovýrobou a svůj tovar prodávala pod značkou Massag. Tahle firma funguje dodnes – my starší si jistě vzpomeneme na slavná lyžařská vázání – v současnosti se zde vyrábí především kontejnery a manipulační vozíky.

 

Historické centrum města bylo na konci druhé světové války hodně poničeno, nicméně i tak bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou, v níž může návštěvník narazit na mnoho zajímavostí. Kromě zámku s muzeem je to především velké obdélníkové Slezské náměstí. Většina historických domů byla při osvobozování zlikvidována, ale na začátku třetího tisíciletí byl rynek zrekonstruován. Vznikla na něm zajímavá žulová dlažba v podobě čtverců a šachového pole před radnicí, na níž jsou místní právem hrdi.

Severní straně rynku vévodí kostel sv.Mikuláše s vyhlídkovou věží, jižní strana náměstí se pyšní budovou renesanční radnice.

 

Od Slezského náměstí k jihu vybíhá ulice Městský kopec. Při vyústění Zámecké ulice mění směr a klikatě klesá směrem k západu, míjí chřípí Tkalcovské ulice, o něco dál do ní z jedné strany ústí Příkopová ulice a na protější ulice Valová a po 180 metrech délky ulice končí u třídy ČSA.

V horní části je ulice Městský kopec lemována pěknými historizujícími budovami, úplně dole pak stojí bělostné sakrální stavení, jehož přízemí je utopené pod úrovní okolního terénu.

 

Tato kaple sv.Barbory (kdysi součást městského špitálu) má hladké průčelí s obloukovitými okny a vysokým štítem. Sedlová střecha je kryta břidlicí a hřeben střechy krášlí výrazná věžička s lucernou. Dnešní podoba kaple pochází ze začátku 18.století, kdy na přestavbu v barokním slohu dohlížela sama baronka Bohunka Alžběta Sedlnitzká z Choltic, majitelka bíloveckého panství. Za ní získal interiér barokní valené klenby.

Předposlední přestavbou kaple prošla na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20.století, kdy byla přeměna na obřadní síň a v devadesátých letech bylo její přízemí obohaceno novou přístavbou.