Binarovo jezero

Toto jezero je pozůstatkem jednoho z původních ramen řeky Orlice, které leží z jedné části na pozemcích v majetku královéhradecké firmy EXPAND HK s. r. o., Zdeňky Milerové z Hradce Králové a Pavlíny Uhrové ze Stašova (8 913 m2), další náleží Jaroslavě Lebduškové z Trebur-Astheimu a Marii Matějíčkové z Hradce Králové (2 041 m2), jiná patří státu (2 175 m2) a nejvýchodnější část směrem k chatové oblasti Parlament je v majetku Jaroslava Horáka z Černilova (5 163 m2).

K oddělení této části původní Orlice mělo podle mnoha pramenů dojít ve 20. letech 20. století, když byla tato řeka regulována. Z toho by mělo vycházet, že k jejímu odstavení došlo v letech 1923-1928, kdy se reguloval úsek o délce 1 600 m mezi Malšovicemi a Malšovou Lhotou. Ale tyto práce, prováděné firmou Ing. Benedikt, se této lokality tehdy nedotkly. Teprve regulace v letech 1930-1939 na úseku od Malšovy Lhoty až po Svinary, jejímž dodavatelem bylo Podnikatelství staveb Ing. Ladislav Souček Hradec Králové, měla úpravu těchto míst v popisu práce.

Ale ani tehdy nedošlo k odstavení dnešního Binarova jezera, což můžeme zjistit nahlédnutím do mnohem starších kartografických děl, např. do indikační skici stabilního katastru obce Slezského Předměstí od adjunkta 2. třídy Franze Czernyho a geometra 3. třídy Johanna Rubiniho z roku 1840 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA427018400), kdy tato vodní plocha náležela k rolnickým živnostem čp. 33-35 (Jan Řehák, Jan Vachek a Jan Tláskal). Tato vodní plocha se totiž stala oddělenou od řeky nejspíše již v 18. století, kdy se zde nacházelo jen několik osamělých šosovních dvorů, z nichž nejbližším byl ten Schneiderovský, což lze vidět z mapy I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c096), ale nedá se vyloučit, že došlo k odstavení tohoto orlického meandru mnohem dříve, ať již v souvislosti s výstavbou královéhradecké pevnosti, kdy byly obě řeky se svými koryty přizpůsobovány k případné ochraně této stavby, nebo úpravami zdejší lokality již v předchozích obdobích, aby se dala hospodářsky využívat.

Zajímavé je, že své pojmenování neobdrželo jezero ani po jednom z jeho tehdejších vlastníků, nýbrž po Františku Binarovi z čp. 32, kterému náležela část blízkých pozemků. Je ale možné, že původně tato vodní plocha náležela do Binarovy rodiny a teprve později se dostala do rukou jiných hospodářů, ať již koupí, či dědictvím, případně se dostala do majetku výše zmíněného rodu až později. Počátkem 19. století však mělo Binarovo jezero tvar obráceného písmene C a v tomto stavu bylo zaznamenáno již na konci 18. století, což znamená, že o jeho počátcích vlastně nic nevíme, což může být způsobeno také tím, že dříve nosily zdejší rybníky jiná pojmenování nebo žádné dokonce neměly. Vzhledem k jeho položení by mohlo jít i o pozůstatek tzv. Schneiderovského jezera, nacházejícího se s dalšími drobnějšími plochami v okolí stejnojmenného dvora kolem roku 1748.

Na leteckých měřicích snímcích od roku 1937 a ve vojenské topografické mapě v měřítku 1 : 10 000 z roku 1961 je Binarovo jezero dokonce rozděleno na 2 samostatné části, přičemž ta západní měla tehdy maximální hloubku 1,5 m (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_2__M-33-68-B-d-1). To se změnilo až v 70. letech 20. století, kdy došlo k jejich propojení, což lze vidět z leteckého měřicího snímku z roku 1977 a v tomto stavu zůstalo jezero dodnes, i když v sušších obdobích se občas opět rozděluje na dvojici samostatných vodních ploch.

Díky tomu, že se nachází dále od města, tak působilo toto mrtvé rameno dříve mnohdy jako černá skládka a občas jsou na jeho břehy i dnes odváženy rostlinné i jiné odpady, snad z nedalekých chat nebo blízkého okolí. Přesto je tato vodní plocha s členitými břehy s bohatě vyvinutými litorálními porosty oázou všech živočichů, jejichž biotopem bývají rybniční a mokřadní lokality. Mnohé druhy zde začínáme vídat až v poslední době, např. volavku popelavou, volavku bílou a volavku červenou, jež sem zalétává nejspíše až z Pardubicka, kde je zaznamenán její výskyt. Vedle toho slouží jako mimopstruhový rybářský revír a jezero se začíná objevovat též v zájmu různých prací, z nichž můžeme jmenovat diplomovou práci Bc. Terezy Krpatové "Pijavice (Clitellata: Hirudinida) říčních ramen Labe a Orlice v okolí Hradce Králové" (viz https://theses.cz/id/nxbb2a/22995214). Na své by si však přišli rovněž milovníci flóry, protože tu vedle množství dřevin naleznou i různé vodní rostliny, např. stulík žlutý, závitku mnohokořennou, okřehek menší, lakušník okrouhlý a růžkatec ponořený.

Problémem této vodní plochy je však její postupné zanášení bahnem, čemuž napomáhá opadaný materiál z břežních porostů. K blízké nápravě však sotva dojde, když je výše zmíněná majetková struktura tak složitá. Podle všeho se tak za pár let stane z Binarova jezera opět dvojice, případně trojice vodních ploch. Nebýt velké síly zdejších podzemních vod, tak by se dokonce dalo uvažovat o tom, že by tato vodní plocha postupně zanikla, jako se stalo s některými menšími v okolí.