Bludov – Alej Zdeňka Pospíšila
Pokud se píše o nějakém nově vysazeném stromu, nebo stromořadí, je vždycky lepší počkat nějaký rok, než se porost uchytí. Leckdy se tak může stát, že brzy po vysazení někdo strom ukradne, zlomí, nebo se prostě neuchytí. Ostatně to se stalo i relativně blízko popisovaného místa, konkrétně v 90. letech minulého století při cestě od Bludova k místní části Bludoveček, kde tehdy na obecní náklady byla vysázené lipové stromořadí. Pár nenechavců zřejmě usoudila, že není potřeba planetu ozeleňovat a některé lípy ulámali nebo rovnou vytrhli z půdy. Obec tak musela sázet nové stromky. Naštěstí teď už po nějakých dvaceti letech alej úspěšně narůstá. Kdo si tak počká nějakých padesát let, dočká se asi hodně pěkného stromořadí, což už asi mnoho z nás nečeká.
Relativně nové stromořadí objevíme v blízkosti bludovských lázní. Alej, vedoucí kolem odbočky ze silnice č. 11 na západním okraji Bludova sice stála od nepaměti (co si autor pamatuje), a tvořila už poměrně vzrostlou větrnou překážku. Tvořily ji však poměrně choulostivé stromy, topoly. Přesněji topoly černé ve známém sloupovitém kultivaru. Topol patří mezi vrbovité stromy, dožívá se možná i 150 let, ale je potřeba aby si udržel dobré zdraví. Protože některé stromy v lázeňské aleji tuto podmínku nedodržely, šlo celé stromořadí před časem dolů.
Naštěstí silnička nezůstala dlouho bez okrasy. Tentokrát byly ale zvoleny k osázení odolnější stromy, dá se říci i důstojnější. Tím stromem, tedy stromy jsou duby letní forma „Fastigiata“. Jde o sloupovitou formu dubu, která může vyrůst do nějakých 15 (i více metrů). Specifický je tvar štíhlé koruny, která dosáhne šíři 3–4m. Duby jsou přeci jen stromy bytelnější a růst je pomalejší, o to více let se dožijí. Spolu s novou výsadbou se stromořadí dočkalo i pojmenování. Silnička, vlastně ulice již má své dlouhodobé pojmenování jako Lázeňská (vlastně jde o celou jedenáctku, procházející Bludovem). Vlastí jméno tak má jako „Alej Zdeňka Pospíšil“. Místní statkář Pospíšil založil v roce 1929 zdejší lázně, založené na výronu mírně termální sirnaté vody. Lázně (spíš lázničky) si získaly brzy oblibu a dodnes se v nich léčí hlavně dětská obezita, pohybový aparát, kdysi i obrna. Ve válečných letech lázně sloužili z části jako lazaret a poválečné osudy zakladatele lázní příliš veselé nebyly. Po několika relativně klidnějších letech přichází Vítězný únor, znárodňování a další pohromy (viz odkaz). Ne příliš lichotivě je Pospíšilova postava (byť mírně jménem pozměněná) vykreslena i ve filmu Habermannův mlýn. Tvůrci filmu se totiž skutečnou historií inspirovali řekněme velice volně a skoro všichni Češi jsou tam pojati jako záporáci (snad až na postavu Karla Rodena). Že to bylo poněkud jinak se minimálně v Bludově ví. Bohužel právě někde v areálu lázní měl být skutečný Habermann zastřelen a pak už i pomluvy zmohly všemožné. Zdeněk Pospíšil si celkem dlouho poseděl v různých káznicích. K pareličkám patřil např. fakt, že STB překopávala i lázeňský park, kde doufali v nález nějakého nespicifikovaného zlata, co si tam měl Pospíšil ulít. To byl samozřejmě nesmysl a asi nic nenašli.