Bludov - kostelík Božího Těla

Poutní kostelík, nebo "Kostelíček" Božího Těla stojí v „rozkošném zátiší“ horského sedla mezi Hájem a Prostředními horami. Tak praví průvodce Bludovem, nazvaný též jako Informační spisek pro návštěvníky Severní Moravy od Karla Dytrta z r. 1937, který vlastním nákladem vydal Okrašlovací spolek v Bludově.

Vystihuje to oblibu tohoto poutního a výletního místa nejen mezi obyvateli Bludova, ale vlastně i bližšího Hrabenova a nakonec celé řady šumperáků a obyvatel dalších obcí v okolí. Přilehlý lesní celek mezi Hájem (nebo Senovou) a Chocholíkem je oblíbeným místem vycházek obyvatel celé oblasti.

Kostelík dal údajně postavit některý z dědiců Diviše z Bludova v 2. polovině 14. století, spolehlivě je doložen až r. 1553 v listině Bedřicha staršího ze Žerotína kde vymezuje hranice mezi svým majetkem a majetkem bludovských sedláků, listina z r. 1690 dokládá, že Kostelíček byl již tehdy zděný (kamenný). Strážci kostelíčka byli poustevnící, 4 jména jsou dodnes známa. Kostelíček byl zrušen r. 1784 za josefínských reforem, bludovští však váhali s jeho zbouráním. Zpustlá budova byla obnovena po r. 1836, znovuotevřen byl po dvou letech. Samotný kostelíček je poměrně jednoduchá stavba bez velkých ozdob. Hlavní pouť je v neděli po svátku Božího těla (v červnu, podle Velikonoc).

Zmiňovaný průvodce popisuje i pěkně malovanou Křížovou cestu, ta už dávno vzala za své, v polistopadových dobách byla i série obrázků na měděném plechu několikrát ukradena, takže dnes mají obrázky levnější podklad, nebo se rovnou dají schovat. K příležitostným obřadům mimo pouť patří i Půlnoční mše na Štědrý den.

Zajímavá je pověst, jak poutní místo vzniklo. Na mši v šumperském kostel ještě v temném středověku si nějaká selka schovala hostii aby ji použila na zvýšení dojivosti (tenkrát se za to ještě neupalovalo). Cestou domů ji někde vytratila, a když se hostie po čase našla byla obalená voskem divokých lesních cel do podoby monstrance.