Bludov – poutní areál u kostela Božího Těla (Kosteléček)

Jedna z mnoha zajímavých památek šumperského okresu se může pochlubit jistou raritou. Jedná se totiž o lesní poutní kostel, který by normálně patřil obci Hrabenov. To by ho ovšem předkové této obce u Šumperka nesměli před mnoha lety prohrát s bludovskými v kartách. A tak se dodnes chodí v červnu pravidelně nad Hrabenov na pouť k bludovskému Kosteléčku. Další zajímavostí je fakt, že onen Kostelíček (po blodovsku Kostéleček) je chrámem takřka monumentálním. A je to místo veskrze příjemné až kouzelné; doposud bez zavedené elektřiny, obklopené dalšími drobnými památkami, jako je kaplička se "zázračným" pramenem, Stonův kříž, boží muka a nepostradatelná křížová cesta. Tu si ještě mnozí z nás pamatují z doby relativně nedávné, kdy ji zdobily „obrázky“, malované na mědi. Pak je ale použil – jistě k bohulibým účelům – někdo velmi potřebný a ubohý zaměstnanec sběrných surovin nepoznal, že se nejedná o zbytek měděného drátu po pradědečkovi dráteníčkovi.

Na to, že se jedná o stavbu na udržovaném prostranství „uprostřed hlubokých lesů“ je poměrně velká. Není to tedy žádný kostelíček v pravém slova smyslu. A jak se zde takový kostel ocitl? Otázka, kterou mi zde jednou položili turisté z Teplic, když jsem se tady zastavil při projížďce na kole. Jednu z variant nabízí pověst o lakotné selka z Hrabenova (podle jiných verzí to byl ovdovělý dělník Kuneš nebo dokonce pyšný bludovský zlatokop Petr), která tudy kráčela do Šumperka do kostela. Při svatém přijímání prý nespolkla hostii a vložila ji do modlitební knížky. Chtěla ji doma dát krávě, aby více dojila. Na místě dnešního kostelíčka si chtěla na chvíli odpočinout, usnula a hostie jí z knížky vypadla. Selka se po chvíli vzbudila a šla domů. Ztráty hostie si nevšimla a po čase se na tomto místě začala objevovat podivná záře, vycházející z dutého stromu. Tam se totiž nacházela ztracená hostie, kterou roj divokých včel umístil do monstrance z vosku. Včely prý tak napravily zneuctění Božího Těla, kterého se dopustil člověk.

Lidé užasli a ihned na tomto místě postavili „malý“ kostel, kterému se proto odjakživa říkalo kostelíček. Původně byl nazván kostel Zjevení se Božího Těla. Tehdy měl kostel ještě patřit Hrabenovu. Další z pověstí pak vypráví o tom, že Hrabenovští si šli jednou zahrát do jedné z bludovských hospod s domácími karty. Projevila se výhoda domácího prostředí a hosté prohráli úplně všechno, co měli u sebe. Chtěli však hrát dál, a tak se rozhodli vsadit do hry kosteléček. No a od té doby prý kostel patří Bludovu. Možná nejsou tyto pověsti úplně pravdivé, ale víte jako to je. „Na každém šprochu, pravdy trochu“, říká moudro našich předků. V každém případě již na starých katastrálních mapách je vidět násilné vykrojení tohoto místa z katastru Hrabenova ve prospěch Bludova. Těm, kteří by si o tomto místě – a záhadách s ním spojených – chtěli přečíst více, doporučuji velmi zajímavou knihu Drahomíra Polácha „Historické toulky Šumperskem“.

Prozraďme si ale ještě alespoň pár slov o té skutečně doložené historii kostelíčka. Poprvé je písemně prokazatelně zmiňován v roce 1553, ale založen byl snad již někdy kolem roku 1387. V té době patřil Bludov moravským markrabatům Joštovi a Prokopovi. Součástí tohoto místa bývala poustevna a poustevníci se o kostelíček starali až do konce 18. století. V 18. století byl také přestavěn do dnešní podoby. V této souvislosti je zajímavé, že poutní kostelík měl být na příkaz císaře Josefe II. zbourán, ale Bludovští to odmítli a ve třetí dražbě si ho – prostřednictvím bílého koně - koupili. Následně ho nezbourali, ale čekali na příznivou dobu pro jeho obnovení. Mezitím chátral a nakonec se v kostele propadla i klenba. Oprava kostela pak proběhla až v roce 1832, a to díky přímluvě hraběte Františka Josefa ze Žerotína. Kostelík byl poté postupně zvelebován a doplňován. Byla vybudována venkovní křížová cesta a ve 30. letech minulého století přistavěna sakristie. Poslední rozsáhlé opravy této jednolodní stavby s jednoduchým interiérem byly provedeny v letech 1990 - 1992.

A jak jsme začali, tak také skončíme. Zkrátka a dobře, kolem Kosteléčka postupně vyrostl celý poutní areál, o kterém se velmi rychle začalo hovořit jako o známém poutním místě. V některých informačních pramenech se můžete dokonce dočíst, že se hlavní pouti zúčastnilo asi deset tisíc poutníků. Nejstarší památkou tohoto areálu jsou pískovcová sloupcová boží muka z roku 1683, který následuje litinový Stonův kříž a čtrnáct zastavení křížové cesty. Kaplička Panny Marie pochází z roku 1905 a od roku 1909 vedle ní vytéká vynikající a křišťálově čistá voda. Není to však voda svatá, ale svod z nedalekého lesního pramene. Celý areál je již od května roku 1958 chráněn jako kulturní památka ČR.

A jako PS: Vzhledem k omezené kategorizaci na Turistice jsem toto místo místo zařadil mezi kostely. Jedná se ale opravdu o poutní areál s památkami několika druhů. K areálu se dá - samozřejmě na placenou povolenku - dostat i autem, ale tuto variantu jsem také do uváděné dostupnosti nezařazoval. A fotografie interiéru zařadím do fotodokumentace později, protože zcelá nové nemám a ty starší jsem prostě nenašel ...