Bludov – zámecké interiéry

Kdo míří do centrálních částí Jeseníků někde od Čech nebo od Olomouce velmi pravděpodobně projede Bludovem, což je velká vesnice (kolem 3000) obyvatel těsně před Šumperkem, který se nakonec občas prohlašuje za „Bránu Jeseníků“.

Faktem je, že v Bludově se stýkají dvě silnice 1. třídy. Jde o silnici č. 11 Praha–Ostrava, druhou je silnice 44, tedy trasa Mohelnice–Mikulovice (hranice ČR). U centrální křižovatky cestovatel v podstatě nemůže přehlédnout důstojné průčelí zdejšího zámku. Občas tu nějaký projíždějící zastaví a vyptává se, nedalo by se do zámku nahlédnout.

Bohužel, zámek není široké veřejnosti běžně přístupný, občas ale je příležitost zámek navštívit, tak pro ty, kteří se dovnitř tak často nepodívají nabízí autor alespoň skromnou virtuální prohlídku.

Obec Bludov byla založena někdy v přelomu 12.–13. století, tedy v období Velké kolonizace. Zakladatelem vsi byl napůl bájný rytíř Blud z Bludova, zřejmě markraběcí purkrabí v Přerově. Ten vystavěl svůj hrad na vrcholu kopce nad horním koncem dnešní vesnice, který se dnes zove Hradisko. Pod hradem byl nejspíš statek, nejspíše v místě dnešního Bludovečku. Nakonec zdejší lokalitě říkají místní Zámeček, protože po zboření hradu vrchnost sídlila tady.

V 70. letech 16. století si Jan z Boskovic, tehdejší majitel panství, postavil přímo ve vsi renesanční tvrz. Po Bílé hoře panství lacino koupil Kryštof Pavel z Lichtenštejna, který stavbu rozšířil na pozdně renesanční zámek, již téměř v dnešním půdorysu U. Tehdy měla stavba zřejmě jen severozápadní věž (blíže křižovatce). Barokní přestavba dodala zámku druhou věž na jihovýchodní straně. Sjednoceno bylo i celé hlavní průčelí, jak nakonec vidíme dodnes.

V roce 1710 přešel Bludov zase jednou do rukou Žerotínů (staročesky Zierotinů). Žerotínové označují Bluda za jednoho ze svých předku, jinak název rodu je odvozen od vsi nedaleko Uničova.

Po roce 1802 je Bludov hlavním rodovým sídlem. Moravský rod v podstatě vymřel po válce po meči. V historických peripetiích po světové válce byl zámek znárodněn a využíván obcí. Velká část interiérů byla přeměněna, mobiliář odvezen do jiných památek. Části zámku byl nevhodně přestavěny.

Po roce 1990 byl zámek částečně restituován Karlu Mornstein-Zierotinovi. Používá žerotínský přídomek po matce. Protože mu byly vráceny i jiné bludovské nemovitosti, dohodou z obcí výměnou získal i zbytek zámku, takže dnes je celý v rukou rodiny Mornstein-Zierotin. Dnes o majetek pečuje již hlavně dcera Karla. Zámek udržuje zejména z výnosů lesního hospodářství. Část výbavy se vrátila hlavně z Velkých Losin, přesto většina vybavení chybí, nebo zůstává v expozicích jako zápůjčka (právě v Losinách, kde je více k vidění). Aby rozsáhlé prostory zámku ale přinášely užitek, nabízí majitelé několik místností jako exkluzivní ubytování. A protože zámečtí páni vcelku dobře spolupracují s obcí, pravidelně se zde konají ve velké sále kulturní akce, převážně vážné hudby (povětšinou velmi dobré, leckdy i mimořádně kvalitní). Sál je vybaven knihovními skříněmi, bohužel značně prázdných. Na stěnách visí i pár slavných předků, zejména kopie známého portrétu Karla Staršího (který našel konečný odpočinek v hrobce u místního kostela). Vedlejší salonek sloužíval za socialismu jako obřadní síň – a i dnes se zde mohou zájemci oddat. Vedle obřadní síně je další společenský salónek a pak jsou ubytovací pokoje, pro jednodušší rozlišení pojmenované podle převládajících barev: modrá, hnědá oranžová. Nábytek je vyveden v historizujícím stylu, je ale povětšinou ryze současným.

A protože šlechta se vždy oddávala lovu, a nakonec i dnes jsou majitelé lesníci, není se třebas divit, že výzdoba je taková myslivecká.

Dispozice zámku naznačuje, že kdysi býval vstup do pokojů z otevřených arkád (podobně jako třebas v nedalekých Losinách, nebo Moravské Třebové). Ty byly bohužel zastavěny (kvůli teplu), takže místo arkád jsou na chodbách oblouková okna. Ovšem je fakt, že nádvoří je orientováno k severu, takže moc sluníčka si tady neužijí.

V socialistickém období na zámku sídlila např. obec neboli MNV, nebo pošta, či klubovna SSM. Zámek ovšem i dříve nebyl jen panským sídlem, byly tu kanceláře statku – a obecní šatlava.