Loading...
Turistické cíle • Technické zajímavosti • Technická památka
V Boskovicích se nachází mnoho rozličných památek. Hrad, zámek či westernové městečko o turisty nouzi nemá. Ve městě však stojí další, mnohdy téměř neznámé památky či historické objekty, například budova bývalého pivovaru.
Bývalý pivovar jsme si prohlédli během třetího výletu do Boskovic, který jsme věnovali méně známým památkám ve městě. Auto jsme zaparkovali přímo u budovy pivovaru a vydali se na jeho obhlídku. Bohužel na první pohled jsme viděli, že pivovar chátrá a pomalu se rozpadá. Našli jsme zde propadající se střechu, oloupanou omítku, rozbitá okna a Odpadky. Barokní budova tehdy patřila soukromé společnosti, které nechalo dál chátrat. Ze všeho jsme byli velice zklamáni, protože pivovar je spolu s hradem, zámkem a rezidencí, kde je dnes muzeum, nejstarší budovou ve městě. Překvapilo nás tedy, že barokní budova není památkově chráněná. Na jižní stěně jsme spatřili sluneční hodiny. Na dvoutraktové renesanční budově se nám líbil komín s otočným nástavcem. Všimli jsme si, že okenní ostění na jižní straně je kamenné a vlevo od slunečních hodin jsme viděli dvě malá okna s původním nápisem. Letopočet 1674 zřejmě udává rok výstavby, iniciály IBWMZZ označují jméno tehdejšího majitele panství Jana Bohuše Václava Morkovského ze Zástřizl.
Prohlídka pivovaru nám nezabrala mnoho času, takže jsme se brzy seznámili s jeho historií. Přečetli jsme si, že byl pravděpodobně postaven již v 17. století dle letopočtu na budově, ovšem mohlo jít také o přestavbu. Dozvěděli jsme, že malý pivovar za rok vyprodukoval dvanáct tisíc hektolitrů piva. Dělalo se zde pivo sedmistupňové, desítka, jedenáctka a v zimě o plesové sezóně i dvanáctka.
Dále jsme se dozvěděli, že roku 1910 měl pivovar 25 zaměstnanců a v roce 1948 byl Pivovar a sladovna Alfonse Karla hraběte Mensdorffa-Pouillyho v Boskovicích znárodněn. V letech 1948 - 1951 zde působily Středomoravské pivovary n.p. a pivo se zde vařilo až do roku 1950.
Ani nás nepřekvapilo, že pivovar pak sloužil jako sklad hraček, později zeleniny, ale sladovna zůstala nedotčená. Romanticky na nás zapůsobila informace, že v pivovaře byla až do roku 1959 v provozu restaurace se sálem, kde se hrávalo i divadlo a celek sloužil jako společenské centrum východní části města.
Zjistili jsme také, že nedávno zdejší provoz uvedl do života pivovar Černá Hora a fungoval ještě před několika lety. Dále k pivovaru patřila varna, štoky, spilka a také dvůr s Lednicí a pivovarskou restaurací. Pod dvorem se rozprostírala zahrada s výletištěm a kuželnou. Její část ovšem byla zničena výstavbou sportovního stadionu a původní provoz zanikl.
Zklamáni neutěšeným stavem pivovaru jsme se vrátili k autu a jelikož jsme měli hlad, odjeli jsme do centra města, kde jsme se dobře najedli v restauraci Zlatá růže, na ulici Kpt. Jaroše 158/3. A kdo má rád velorexy určitě půjde právě sem. Po jídle jsme se pěšky vydali na náměstí, kde jsme našli hned několik významných památek. O nich se více dozvíte v mém dalším článku.
http://www.pivovary.info/historie/b/b.htm