Loading...
Lichtenštejnské (Liechtensteinské) pamětní kameny jsou svým způsobem nejen zajímavým dokladem úcty, které se těšil tehdejší „knížepán“, tedy jeho milost Jan II. Jak víme, bohatý rod měl své državy nejen v malém státečku na hranicích Rakouska a Švýcarska, ale velké majetky (do výnosů hlavní) měl v našich končinách tedy zejména na Moravě.
V 19. století byly hlavním rodovým sídlem Valtice s přidruženým okolím, kam spadaly blízké Lednice a díky propojení okolní krajiny vzniklo území, které dnes pod hlavičkou Unesco obdivuje řada návštěvníků z celého světa.
Pomezí Moravy a Dolních Rakous ale nebylo jediné místo, kde se dal nějaký ten Lichtenštejn potkat. Vedlejší členové rodu měly také nějaká sídla, které bohatý rod získal během staletí (konfiskáty po Bílé hoře, výhodné nákupy, sňatky, dědictví aj.). V roce 1898 uplynul 40 let od doby, kdy se kníže stal vládnoucí hlavou Lichtenštejnského rodu. Není tedy divu, že v lokalitách, které příslušníci rodiny vlastnili vznikaly pomníky na tuto událost.
Jako u většina šlechty, stěžejní hospodářská činnost měla svůj základ v zemědělství a lesnictví. Po pozemkové reformě v 19. století to bylo zejména lesnictví (můžeme vzpomenout Lovecko-lesnické muzeum na Úsově). Na severu Moravy měl rod mj. v držení panství Velké Losiny nebo Nové Zámky (samozřejmě i další). Není tak divu, že na jubilejní pomníky objevíme i v tamních polesích. V době vzniku byly pomníky zajímavým lesnickým pokusem, protože mimo samotných pomníků docházelo v jejich okolích i k zajímavým výsadbám stromů v patřičných počtech. Ten počet se rovnal 40 a povětšinou to byly nějaké duby nebo buky. Bohužel další doba neměla k těmto stromům větší úctu, takže na všechny se dochovaly. Nemusely se ani dochovat všechny pamětní kameny, pokud nebyly zavčas nějakým způsobem uchráněny (leckdy je stačilo zahrabat).
Zajímavý pamětní kámen najdeme jižně od Brníčka na Šumpersku. Většina pomníků má tvar nějaké pravidelné kamenné desky (může být obdélníková, půlkulatá apod.). Ta u Brníčka má tvar přibližně lichoběžníkové kamenné desky, levá strana je přitesaná do zubovité nebo pilovité podoby (že by malý smrk?). Nápis v latině hlásá:
„Principis Joannis
de Liechtenstein
Quercetum
XXXX anno Regim. Jubil.
XII. Novemb. MDCCCXCVIII.“
O 10 let později (1908) přitesán další nápis:
„L. jäh. Reg. Jubil.
MCMVIII“
Aby to nebylo málo, kníže se dožil ještě 60tiletého výročí, to byl ale rok 1918, tedy ještě probíhala Velká válka, další desetiletí (1928) se už tak veřejně neoslavovalo, měli jsme republiku, Jan II. zemřel roku 1929.
Kámen u Brníčka najdeme u neznačené lesní cesty, nejsnáze zřejmě po lesní cestě, která odbočuje ze silnice 370 (Brníčko – Lesnice). Zároveň jde o cyklotrasu 6232, po necelém kilometru opustíme značení, cesta pokračuje dál spíše vrstevnicí, po zhruba 0,5 km objevíme odbočku strměji stoupající lesní cesty, nějakých 50 m po ní je kámen k vidění po levé straně v lese. Po návratu na původní cestu můžeme pokračovat celkem slušnou lesní cestou k vrcholovým partiím mezi Velkou Polankou (509) a Humencem (498), kde můžeme objevit další Lichtenštejnský pomník nad Rohelskou boudou.