Bruggy – Dvůr bekyní (Brugge – Begijnhof Ten Wijngaerde)

Bruggy, resp. jejich historické centrum, jsou památkou UNESCO od roku 2000, ale tzv. vlámské „béguinages“ to stihly již o dva roky dříve. Jeden z dochovaných Dvorů bekyní najdeme i v tomto nádherném belgickém městě. Jedná se vlastně o bíle omítnuté domky ze 17. až 18. století, patřící v současné době ženskému klášteru benediktinek a nacházející se v klidném zákoutí vodního kanálu, nedaleko Jezera lásky neboli Minnewater se stovkami labutí. Původně však klášter obývaly členky řádu bekyní, který založil ve 12. století Lambert Le Begue. Bekyně nemusely skládat řeholní slib a měly právo se kdykoliv vrátit do běžného života. Zřejmě i proto byla řada příslušnic tohoto řádu ve středověku upálena na hranici za kacířství. Říká se ovšem, že v Bruggách středověk dodnes neskončil; jen ty hořící hranice nahradily nekonečné davy turistů z celého světa.

Dvůr bekyní v Bruggách se nachází stranou od centra a svým způsobem patří mezi největší místní zajímavosti. Tento Begijnhof vznikl již v roce 1244 nebo 1245 a hlavním cílem bekyní byl zbožný život plný charitativních skutků. Bekyně byly vlastně zvláštními mniškami, které dobrovolně napodobovaly život jeptišek a zakládaly společenství, ve kterých však nechtěly být svázané klášterní samotou. Původně si říkaly Spolek paní a vdov. Pomáhaly chudým a nemocným, staraly se o opuštěné děti, vařily pro potřebné a praly i zašívaly jim oblečení. V Bruggách ve svém klášteře žily bekyně od 13. až do konce minulého století. I dnes si zde turisté - kromě parku a kostela - mohou prohlédnout také jeden ukázkový příbytek, aby si mohli udělat představu, jak chudě bekyně vlastně žily. Na práh domu bekyní se prý po bitvě u Nancy dovlekl také raněný Hans Memling, který se později stal věhlasným malířem a město Bruggy svými obrazy proslavil.

Knížecí dvůr bekyní neboli Princely Béguinage of Wijngaerde (tento titul dvoru udělil princ Filip Pěkný) je jediným takovým komplexem, který se v Bruggách zachoval. Benediktinky se sem nastěhovaly roku 1927 a v tomto roce došlo také k přestavbě domů na západní straně dvora, kde vzniklo Převorství farních sester benediktinských. Hlavní vstupní brána, dosažitelná po kamenném mostě zvaném Wijngaardbrug, pochází z 18. století, konkrétně z roku 1776, a je dílem zednického mistra Hendrika Bultyncka. V jejím výklenku můžeme vidět sochu sv Alžběty Uherské, patronky mnoha „beguinages“. Druhou možností je vstup po mostě Sasbrug a bránou v Sashuis.

Celý komplex tvoří převážně gotický kostel a třicet bílých domů, z nichž některé dokonce pamatují konec 16. století. Tyto domy jsou prakticky všechny postaveny kolem centrálního nádvoří. To je v podstatě celé tvořeno travnatou plochou se vzrostlými stromy, v jejichž korunách se objevilo několik dřevěných obydlí. Hned první bekyňský dům u hlavního vstupu slouží jako muzeum a najdeme v něm několik obrazů ze 17. století, nábytek z 18. století a historické krajky. Dvůr bekyní v Bruggách je prý nejkrásnější na jaře, kdy uprostřed parku rozkvetou tisíce narcisů.