Cesena – katedrální dóm sv. Jana Křtitele (Cattedrale di San Giovanni Battista - Duomo di Cesena)

Cesena je téměř stotisícové město v oblasti Emilia-Romagna. Jedná se o město vpravdě historické … ono to v této části Itálie snad ani jinak nelze, že ano. Město bylo původně umbrijské nebo etruské a i na jeho podobě se podepsalo bombardování v průběhu II. světové války. Jednou z dominantních památek, které tvoří městské panorama, je katedrála sv. Jana Křtitele neboli Dóm. A jak už to u katedrál bývá, její stavba trvala mnoho století a ve své podobě spojuje několik stylů. V tomto případě byla stavba katedrály zahájena v roce 1385 a dokončení se dočkala až v II. polovině století minulého. Za dominantní architektonické styly římsko-katolického chrámu jsou však dodnes považovány románský a gotický. A i zde bývá vznik dómu spojován se slavným riminským rodem Malatesta. Původní stavba však stála o kousek jinde. A když už byla zmíněna dominance této stavby, tak je potřeba uvést, že současná zvonice je stavbou z poloviny 15. století - ovšem v podobě úprav z let 1741 a 1753 - a dosahuje výšky 72 metrů.

Stavba chrámu byla zahájena podle návrhu architekta, pocházejícího z kantonu Unterwalden v dnešním Švýcarsku, který byl v Ceseně nazýván Maestro Untervaldo. Mělo se jednat o typický gotický halový kostel německého typu. Tato stavba byla v letech 1443 až 1456 doplněna vysokou zvonicí, jejíž podobu navrhl stavitel Maso di Pietro della Val Lugano, a to na popud biskupa Antonia Malatesta da Fossombrone. Ten byl ústřední postavou i v dalším vývoji vzhledu katedrály, ale např. u kamenného portálu není dodnes jasné, jestli ho sem nechal přemístit ze starého kostela San Lorenzo nebo jestli se jedná o původní stavební prvek Dómu. Po biskupově smrti vzniká v katedrále jeho hrobka, která je dílem florentského sochaře Antonia di Duccio. Působí zde i další slavní sochaři, např. Lorenzo Veneziano a Giovanni Battista Bregno. Byla také dokončena trojúhelníková horní část průčelí, navržená Mariem Codussim.

Další přestavba probíhá v 17. století a částečně obleče katedrálu do barokního hávu. Později se zde také objevuje např. nová kaple Panny Marie, postavená v letech 1746 až 1748 podle návrhu Pietra Carla Borboniho. Freskami ji vyzdobil Corrado Giaquinto mezi lety 1750 a 1751. Barokní podoba chrámu je pak opět setřena v letech 1886 až 1892, kdy ji architekt Gualandi regotizoval. Poslední rekonstrukcí prochází katedrála v letech 1957 až 1960, kdy mizí např. oltáře z 19. století i nepůvodní klenba a krypta. Je zajímavé, že exteriér až ohromuje svou jednoduchostí. Typicky románské cihly, jejichž „jednotvárnost“ rozbíjí jen osm pilastrů, dvojice polokruhových štítů, dva pilíře a středové okno. Bronzové dveře jsou dílem cesenského sochaře Ilaria Fioravantiho z roku 2000 a představují ctnosti a epizody ze života sv. Jana Křtitele i pannu Marii, sv. Maura, sv. Vicinia, čtyři evangelisty, oslavování Krista, sv. Františka z Assisi, sv. Kláru a další světce. Na pravé straně průčelí se nachází výklenek se soškou Madony s dítětem (Vincenzo Gottardi, 1510) a vlevo od katedrály stojí bronzová socha sv. Jana Křtitele z osmdesátých let minulého století od sochaře Leonarda Lucchiho.

Interiér katedrály je tvořen trojlodím, přičemž střední loď „zastřešují“ dřevěné vazníky, postranní lodi pak standartní klenba. Nad vstupem se nachází Nejsvětější Panna Marie s dítětem, anděly, světci a mučedníky. Jedná se o dílo z roku 1625 a pochází ze zničeného kostela San Severo. Dalšími zajímavostmi jsou např. socha sv. Antonína z Bregnovy dílny (16. století), dřevěný krucifix zvaný „San Zenone" (15. století), pohřební archa biskupa Antonia Malatesta da Fossombrone (1467) z istrijského mramoru, dva velké obrazy Giuseppe Milaniho (1782), fragment fresky s Nejsvětější Trojicí a sv. Františkem (1509), starověké sluneční hodiny (1022) ze staré katedrály nebo sakristijní kazetový strop (15. století) a renesanční umyvadlo. K tomu je potřeba doplnit různé sarkofágy a basreliéfy z 15. století, sochařský triptych od Lorenza Bregna (1514-1517), křtitelnici z roce 1541 a fesky v kaplích (18. století). Současný oltář byl vyroben v roce 1882 podle projektu architekta Francesca Vespignaniho a Filippa Vitiho. V kryptě jsou uloženy ostatky sv. Maura, prvního biskupa města Cesena.

Cesenský Dóm najdete v sevření ulic Via Vescovado a Corso Giuseppe Mazzini. Chrám je běžně věřejnosti přístupný, jenom musíte počítat s tím, že jste v Itálii a že i zde vám může program návštěvy Ceseny znepříjemnit dlouhá siesta, po kterou se katedrála zamyká. A ještě jedna zajímavost na závěr: také cesenského Dómu se v roce 2008 velmi zblízka dotknul známý sexuální skandál katolických kněží.