Chaty a chalupy
Mapa Děčín
Česká Kamenice – historické centrum
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Město
Cestou do Krkonoš jsme původně chtěli Českou Kamenicí jen projet. Ale když jsme zjistili, že historický střed města je městskou památkovou zónou, tak jsme neodolali. A dobře jsme udělali. Město skrývá doslova stavební skvosty, o kterých jsme neměli ani tušení.
Česká Kamenice leží v severních Čechách - na východ od Děčína na řece Kamenici, která o něco později protéká Českým Švýcarskem. Zajímavostí je, že město leží na hranicích tří chráněných krajinných oblastí - Lužické hory, Labské pískovce a České středohoří.
Město bylo pravděpodobně založeno již před r. 1283. První písemná zmínka však pochází až z r. 1352. I když město zažilo vpád husitských vojsk i třicetiletou válku, nebylo historické jádro poničeno. Právě proto město získalo v r. 2005 ocenění Historické město roku 2005.
Město bylo kdysi obehnáno hradbami, ve kterých byly čtyři brány. Dochovala se pouze jižní Zámecká brána. Severní (Kunratickou) bránu strhla povodeň r. 1577. Horní (Kamenickošenovská) brána byla r. 1605 posunuta o 70 metrů na východ, když se město rozšiřovalo. Překážela však při stavbě státní silnice v 1. polovině 19. století - v té době byla zbourána. Stejný osud potkal v té době i Dolní (Děčínskou) bránu.
Ve městě se dochovala řada zajímavých domů, některé pocházejí ze 16. století. Tyto domy byly většinou zděné, ale některé z nich měly dřevěné štíty. Některé domy byly zčásti roubené, ve zděné části byly okna a dveře zdobeny pískovcovým ostěním. V průběhu 19. století byly domy z velké části upravovány. V ulicích jsou vidět i pozdější klasicistní kamenné stavby.
Na severní straně náměstí stojí radnice s latinským nápisem "Palladium Civitatis" (záštita obce). Tuto budovu město získalo v poslední čtvrtině 16. století a v r. 1581 a 1582 ji upravilo pro svoje potřeby. Není to však první Radnice ve městě. Ta vznikla již v r. 1493 adaptací starého právovárečného měšťanského domu. Tato nová Radnice měla dva pěkné barokní štíty, které byly zrušeny při klasicistních úpravách v letech 1846-47. V té době byly odstraněny sluneční hodiny z 18. století a byl přidán do dnešní doby dochovaný latinský nápis. Průčelí nad portálem zdobí znak Vartenberků s letopočtem 1591. Po roce 1850 v budově sídlily berní a okresní úřad a později okresní soud, bylo zde i vlastivědné muzeum. Nakonec objekt nebyl využíván a chátral. Po rozsáhlých opravách se v 90. letech 20. století budova znovu stala sídlem městské samosprávy.
Téměř vedle je měšťanský dům čp. 221 s mansardovou střechou, který patří mezi nejstarší domy města. Vedle domu bývala severní městská brána, kterou i s mostkem strhla povodeň r. 1577.
Zajímavý je téměř sousední dům na čp. 253 s pozoruhodnou dvojhřebennou konstrukcí střechy a vysokým dvojštítem. Tvořily ho původně dva gotické domy, které byly spojeny až po roce 1843 v jeden stavební celek. Dnešní podoba stavby je replikou z osmdesátých let 20. století.
Na západní straně náměstí je dominantou honosná budova spořitelny. Ve štítě je socha rytíře. Tento dvoupatrový dům vznikl přestavbou měšťanského domu v letech 1895 - 1897. Dům má historizující štukovou výzdobu, kamenné sochy, stále fungující hodinový stroj. Původně zde měl svůj úřad starosta, bylo zde okresní zastupitelstvo, městská knihovna a samozřejmě už tehdy zde byla spořitelna. Bohatá štuková výzdoba je i uvnitř. V 1. patře je místnost s původním osvětlením, kazetovým stropem a dřevěným neorenesančním obložením. Budova je příkladem neorenesanční architektury s náznakem secese.
Na jižní straně na rohu je dnes informační středisko. Tento původně právovárečný dům byl zadokumentován již v r. 1570. Po vypálení v r. 1654 byl znovu postaven s použitím původního kamenného zdiva. Patří mezi nejstarší památky města. Zajímavé je podloubí a gotický stupňovitý štít.
Náměstí nemá klasický tvar obdélníku. Kdesi uprostřed na jihovýchodním rohu je rohový dům čp. 122, který nás zaujal svým štítem. První zpráva je z r. 1775, kdy je dochován zápis o prodeji. Od r. 1807 je v domě obchod s várečným právem. Během prusko-rakouské války v domě byli ubytováni rekruti. Nyní je dům v majetku města.
Zajímavou historii má i sousední dům čp. 123 přestavěný v klasicistním slohu. V roce 1598 došlo k zajímavé výměně – majitelé domů čp. 122 a 123 si domy mezi sebou vyměnili. Objekt má mansardovou střechu a zachovaný portál s letopočtem 1828.
Na východní straně náměstí je hotel Slavie. V interiéru jsou tři zajímavé kresby na skle.
Jeden z nejstarších hostinců "Zum blauen Löwen" se nacházel v sousedním domě čp. 209. Zachovalo se domovní znamení s letopočtem 1579, které je spojováno se ševcovskou živností a se znakem rodu Schausteinů. Dům byl zničen při požáru v roce 1895.
Uprostřed náměstí stojí renesanční osmiboká kašna z r. 1575 se sochou Panny Marie z r. 1680. Nedaleko od kašny byly prý v 1. polovině 20. století do dlažby vsazeny křemencové kameny s Podkovou, které ohraničovaly prostor, kde se mohl na trzích prodávat dobytek. Nevěděli jsme, že něco takového existuje, proto jsme nic takového ani nehledali a tím pádem ani neviděli.
Nedaleko náměstí jižním směrem je děkanský kostel sv. Jakuba Většího s přístupnou věží. Již ve 13.století na tomto místě zřejmě stál kostel, dokonce se předpokládá, že již ve 12. století zde stála křesťanská svatyně. O původní podobě kostela bohužel však zprávy nejsou. K prvnímu většímu zásahu do původní podoby kostela došlo roku 1444, kdy byl kostel nepřátelskými vojsky zničen. Na starých základech byl postaven nový. Nejstarší dochovanou částí je část západního portálu z posledního desetiletí 14. století. Kostel byl několikrát přestavován. První goticko-renesanční přestavba proběhla zhruba ve stejné době, kdy byla byla stavěna čtyřhranná kostelní věž (1552 - 1555 ). Stala se součástí městského opevnění. Byt tam měl věžný čili zvoník, který kromě vyzvánění v předepsaných časech musel informovat o různých nečekaných událostech - o vzniku požáru, či jiném blížícím se nebezpečí. Kostel byl postupně přestavován, rozšiřován. Při přestavbě v letech 1604 – 1605 byl proražen západní portál a propojen tak kostel s věží. Následně probíhaly již menší opravy. V roce 1792 byl kostel propojen vyvýšenou krytou chodbou se sousedním zámkem. V kostele je pozoruhodná dvoupatrová kruchta, jejíž dolní část je renesanční s reliéfním dekorem, horní část je barokně upravena, je podklenutá hřebínkovou klenbou. V křížově sklenuté vstupní prostoře je původní gotický portál. V kryptě pod kostelem jsou pohřbeny ostatky pánů z Vartenberka. Na vnitřních stěnách lodi jsou vezděny krásné renesanční náhrobky pánu z Vartenberka a ze Schönfeldu z 16. století, které byly původně na hřbitově v místě dnešního Jakubského náměstí. Čtyřhranná kostelní věž vysoká 46 metrů je v současné době přístupná veřejnosti a z Ochozu je krásný pohled na město a jeho okolí. Cestou na věž je vidět zvon, který byl instalován roku 1994. Ve věži se dochovaly i funkční hodinové cimbály.
Za kostelem je patrová budova bývalé farní školy z r. 1562. Svému účelu dům sloužil až do roku 1883. Vedle je budova děkanství. Původní byla z r. 1711, ale ta r. 1836 shořela. Brzy po požáru byla postavena znovu. V oválném výklenku na přední straně fasády se nachází na plechu malovaný obraz Panny Marie Hostýnské z r. 1905. V zahradě roste 11 m vysoký chráněný tis červený, jehož stáří se odhaduje asi na 400 let.
Naproti kostelu stojí jednoduchý čtyřkřídlý zámek z let 1541 - 1543. Původně zde byl panský dvůr. Nejstarší částí je velká dvoupatrová budova na západní straně. Počátkem 17. století bylo přistaveno samostatné jižní křídlo se čtyřmi renesančními pilířovými arkádami, které bylo v letech 1847- 1849 klasicistně přestavěno. Severní stranu nádvoří uzavírají dvě menší patrové budovy. Jedna má kamenný vstupní portál s letopočtem 1796. Nad hlavní zámeckou branou je zasazena deska s erby Viléma Kinského a jeho manželky Alžběty Trčkové z roku 1631. V současnosti není objekt veřejnosti přístupný a slouží hospodářským účelům.
Za zámkem vznikl v letech 1718-23 velký hospodářský dvůr, k němuž později nechal hrabě Kinský přistavět pivovar. Jižně od zámeckého areálu zbyla malá část kdysi rozsáhlých Zámeckých zahrad.
Na druhé straně od náměstí je nejkrásnější památka města poutní barokní kaple Narození Panny Marie. Je to státní kulturní památka, jejíž vznik je spojován s více než stem zázračných skutků Panny Marie Kamenické. Zázračnou sošku Panny Marie 75 cm vysokou vyřezal v r. 1680 německý sochař a řezbář Kryštof Ullrich. Bývala vystavena v pohřební dřevěné kapli na městském hřbitově. Tehdejší páter Teigl se nakazil morem, který Českou Kamenici postihl v letech 1713 - 1714, ale nákazu přežil a z vděčnosti za uzdravení nechal sošce zhotovit velký nový oltář v rokokovém stylu. Zázračných uzdravení přibývalo a Teigl začal uvažovat o výstavbě vznešenějšího poutního místa. Úspěšně započal sbírku, bohužel vlastní stavby se nedožil. Než roku 1735 zemřel, odevzdal vybranou částku magistrátu, který o rok později položil základní kámen ke stavbě tohoto svatostánku.
Kaple byla postavena v letech 1736-39, obklopuje ji čtyřkřídlý ambit s nárožními kapličkami, vstupní věží a čtveřicí chodeb, sbíhajících se k ústřední kapli. Vstupní věž se zvonicí a cibulovou bání je z r. 1749. Stavba celého ambitu byla však dokončena až v roce 1763. Kruhová centrální kaple má mohutnou kupoli s opěrnými pilíři s kamennými sochami světců. Uprostřed stojí rokokový hlavní oltář z r. 1746 se zlacenou zázračnou dřevěnou sochou Panny Marie. Ta sem byla přenesena již 1. září 1739 a kvůli ní sem každoročně putovaly tisíce poutníků.
Kaple byla několikrát renovována, nejrozsáhleji v letech 1883-1885 na náklady starosty a textilního průmyslníka Franze Preidla. Klenba kupole byla vyzdobena nádhernými freskami. Zdi získaly štukovou výzdobu a umělý mramor, do oken nechal zasadit vitráže. Také zde nechal vystavět kapli svatého Františka Xaverského, svého patrona.
Kaple po 2.světové válce dlouho chátrala. Rekonstrukce se dočkala až v letech 1995 – 1998. V letní sezóně je kaple otevřena pro veřejnost s možností výkladu. To jsme netušili a byli jsme mile překvapeni. Uvnitř je to něco úžasného. V ambitu se nachází zrekonstruovaný morový vůz, který se dochoval z let morové nákazy z 1. poloviny 18. století.
Obnoveny byly i poutě. Hlavní pouť se koná neděli po svátku Narození Panny Marie, který je 8. září.
Na jihozápadní straně byl městský hřbitov. Dnes je zde park, na jehož okraji se dochovala hrobní kaple rodiny Preidlů z r.1868. Hrobka je ve zdejší oblasti cenným dokladem hřbitovní architektury. Dne 19. prosince 1868 bylo jako první do hrobky uloženo exhumované tělo syna Franze Preidla, který zemřel r. 1866 v Praze a byl pochován na zdejším hřbitově.
Obešli jsme celou kapli. Proto jsme objevili na severní straně bývalý chudobinec z r. 1752. Budova byla postavena na přání hraběte Filipa Josefa Kinského, který tento úmysl zapsal do závěti. Stavbu zahájil po jeho smrti jeho syn. Patrová barokní budova s mansardovou střechou zvenku připomíná malebný zámeček. Na průčelí mezi okny je znak hrabat Kinských. Vnitřek byl dřevěnými přepážkami rozdělen na 24 komůrek pro 24 poddaných zdejšího panství, po dvanácti v každém patře. V přízemí bydleli ženy, v patře pak muži. Uprostřed byla široká chodba s kachlovými kamny. Vrchní dohled nad špitálem držela vždy kamenická vrchnost. V době epidemie černých neštovic v r. 1778 chudobinec sloužil nějaký čas jako špitál. Za 2. světové války byl přeměněn na vývařovnu a byli zde ubytováni váleční zajatci. Dnes je v objektu restaurace. Zajímavý je v přízemí dochovaný původní záklopový trámový strop.
Tady jsme naši procházku ukončili. Neměli jsme už tolik času. Ale za návštěvu by určitě stál i nedaleký evangelický kostel Ježíše Krista z r. 1929. Obdélníková stavba s hranolovou věží byla v průčelí zdobena malovanými okny . Uvnitř byla pozoruhodná křtitelnice z křišťálového skla. V 70. letech minulého století byla provedena mohutná rekonstrukce, která interiér zásadně změnila. R. 1980 tu město zřídilo smuteční síň, původní vybavení bylo zničeno.
V západní části města u silnice do Janské stojí nevelký Salhausenský zámeček, postavený v roce 1521 Hanušem ze Salhausenu jako městský špitál zasvěcený Nejsvětější Trojici. Pozdně gotická stavba s čtyřhrannou nárožní věží má rysy tzv. saské renesance s gotickými zubatými štíty. Maximálně 20 špitálníků mělo zde zajištěno stravu, šaty, ubytování a otop. Starala se o ně od začátku městská správa. V letech 1871-1907 zámeček sloužil jako nemocnice a od r. 1911 v něm bylo městské muzeum, které bylo v r. 1957 zrušeno. Budova je nyní uzavřená.
Vedle zámečku stojí bývalý špitál, postavený v novogotickém slohu v letech 1872 až 1880 zámožnou rodinou Preidlů. Uvnitř byla zvlášť pěkná kaple s bohatě malovanými okny. Stavba se dochovala až do současnosti bez podstatnějších stavebních úprav. Zvláštní pozornost zasluhují kamenické detaily - výzdoba portálu, okna zdobená kružbou a lomené okno kaple nad portálem. Uvnitř bylo 22 obytných pokojů pro celkem 36 osob včetně správce. Údržbu financoval F. Preidl.
V okrajových částech města se prý dochovalo několik typických lidových roubených a hrázděných domů a několik secesních vil továrníků. Bohužel jsme až pozdě zjistili, že nedaleko na Zámeckém vrchu je dřevěná rozhledna 16 m vysoká - vyhlídková věž hradu Kamenice. Byla zpřístupněna v roce 1998, kdy došlo ke zbourání předchozí stavby z roku 1880. Výhled na Lužické a Krušné hory, Děčínský Sněžník nebo České středohoří by nás určitě zaujal.
K místním zajímavostem patří i 4,5 km dlouhá železnice do Kamenického Šenova, kterou vybudovala Společnost České severní dráhy v r. 1886. V r. 1979 byla na trati zastavena osobní Doprava, v r. 1992 byla trať kvůli špatnému stavu zrušena. Roku 1995 trať opravil Klub přátel lokálky, který zde v letech 1996 - 2007 zajišťoval sezónní provoz historických vlaků. Od roku 2009 je vlastníkem tratě KŽC s.r.o. Vlak Kamenický motoráček na trati jezdí od pátku do neděle o letních prázdninách, vyjímečně možná i v jiné dny. Nechá se ho využít k výletu na Panskou skálu, která je nedaleko Kamenického Šenova.
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Česká Kamenice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Česká Kamenice – historické centrum
