Česká Kanada - U Panského lesa

U Ďáblovy prdele naučná stezka vedoucí sem od rozhledny U Jakuba končí, ale po vyšlapaném chodníku se nejprve lesem a poté přes pastvinu asi po 200 m dostaneme ke zpevněné cestě, po níž vede značení zelené tur.trasy.

Pokud po ní budeme pokračovat západním směrem, procházíme až k půl kilometru vzdálenému rozcestí velice malebnou (a pro oblast České Kanady tolik typickou) krajinou mezi lesy, remízky a pastvinami, kde z trávy vykukují temena solitérních žulových balvanů.

Asi v půli vzdálenosti po pravé straně mineme první stavení osady U Panského lesa. Ta dnešní jsou už novodobá, ale u jednoho jejich roubeného předchůdce žil kdysi v kurníku ten debilní kohout, který svým brzce ranním zakokrháním nedovolil ďábelskému „Michelangelovi“ dokončit nadživotní plastiku vnadné děvuchy a my se tudíž musíme spokojit pohledem jen na její obří prdel.

 

Od rozcestí zelená pokračuje severním směrem do blízkého Valtínova. Já zvolil neznačenou polní cestu vedoucí k západu okolo posledního, novotou zářícího stavení osady, a kousek za ním pokračoval po „lesní cestě“ ke kótě označené na mapách nadmořskou výškou 680 metrů.

Uvozovky ohraničující ta dvě slova jsou na místě, protože les byl v okolí komunikace kvůli kůrovcové kalamitě „zrušen“ a byly zde jen svažité holé pláně se žulovými skalkami.

To ale nebylo nic proti tomu, co bylo k vidění o kus dál: z konce hřebenové paseky ohraničené již zbylým porostem hvozdu se vlevo přes vrcholky stromů a údolí otvíral pohled na ohromné holiny ve svazích vrchu Šibeník, které dosahovaly několikahektarové rozlohy!

 

Odtud mne čekal dolů do údolí s bezejmenným potokem přes smrkovou mlazinu poněkud krkolomný a nechutný sestup, ale v dolině už jsem narazil na červeně značenou tur.trasu a pohodlná lesní cesta mne pak okolo rybníčků Šándoru a Aladáru přivedla k velkému rekreačnímu rybníku jménem Zvůle.