Chata na Vřesové studánce?

Patřila k tomu nejhezčímu a nejmilovanějšímu místu, které nabízí jižní strana hřebene Hrubého Jeseníku. Její existence byla těsně spjatá s poutním místem, které vzniklo u pramene pod vrcholem Červené hory. Pověstí, proč se sem začalo chodit je celá řada, nicméně jsou celkem podobné. Popisují, jak jeden lesník z Rejhotic pronásledoval jelena, kterého poranil. Když zvíře doběhlo ke studánce, napilo se a zázračně ozdravělo a lovci uteklo. Po čase se lesník u Jeseníků odstěhoval, když ale jedno těžce onemocněl, po marném léčení si vzpomněl na dávnou příhodu. Do hor se vrátil s celou rodinou a po použití vody se uzdravil. Od 18. století vzniklo u pramene poutní místo. Zprvu to byla malá dřevěná kaple, počátkem 19. století první kamenný kostelík, který byl vysvěcen v r. 1850, přetrval až do 20. století, v roce 1927 byl na Vřesovce postaven nový větší dřevěný kostel. Ten vydržel do r. 1946, bohužel po zásahu bleskem vyhořel. Sice se započalo se sbírkou na obnovu kostela, po únoru 1948 ale taková stavba byla v podstatě nemyslitelná, vybrané peníze se údajně neznámo kde ztratily.

První chata u Vřesovky stála spolu s kamenným kostelíkem pravděpodobně již v roce vysvěcení, šlo o jednoduchou stavbu, spíš jen útulek pro přespání poutníků, o velikosti nejsou zprávy, chata vyhořela v r. 1892. Na jejich základech byla postavena nová stavba, na svou dobu celkem moderní. Ta vydržela v celku nezměněné podobě až do smutného konce. První chatařkou byla Marie Thielová, ta otevřela celou chatu (výstavba trvala dosti dlouho) v r. 1906, mezi tím sloužila i provizorní stavba. V červnu 1921 postihla údolí Hučivé Desné (i celé Jeseníky) mohutná průtrž mračen. Ta způsobila mohutné sesuvy půdy na svazích Červené hory i Vozky a Spáleného vrchu. Vřesová studánka s kostelíkem i chatou odolala. I to se jevilo jako svým způsobem zázrak. Ostatně pozůstatky katastrofy jsou dodnes v údolí patrné. Kamenný kostelík byl už i tak zdevastovaný, takže bylo rozhodnuto stavbu strhnout a vybudovat novou. Spolu s tím byla vystavěna nová kamenná kaplička, kterou můžeme vidět dodnes.

Po válce přešla chata do vlastnictví podniku RaJ. Chata byla sice oblíbeným místem výletů turistů i lyžařů, nicméně socialistický podnik nijak zvlášť o chatu nepečoval. Světlo ze svíček sice nahradil elektrický proud z centrály u chaty, to byla skoro vše. Chata nenápadně vstoupila do historie roku Pražského jara 1968. V srpnu těsně po příjezdu "spřátelených vojsk" se sem uklidila na čas Věra Čáslavská, která zrovna osvoboditele příliš nevítala. Tehdy tu chatařil Zdeněk Zerzáň (pozdější náčelník Horské služby v Jeseníkách.
Bez zajímavosti není, že předposlední chatař (L. Rozehnal) emigroval v r. 1981, poslední hospodář byl Miroslav Javořík. 20. září 1981 byla chata uzavřena, dveře a okna zabedněné. V r. 1984 vydán demoliční výměr. Sice se ozvaly hlasy za její záchranu, v r. 1987 projevilo o chatu zájem JZD Dubicko, jednání s CHKO ale skončilo bez výsledku, v roce 1988 byla v podstatě již ruina odstraněna.

Za pozornost stojí fakt, že již v l. 1977-8 tehdejší studenti AVU v Praze projevili zájem zpracovat projekt na obnovu kostelíku i rekonstrukci chaty (zdarma). Až v r. 1993 se u studánky sešli Jan Jemelka, Otmar Oliva a skupinka několika nadšenců a vztyčili malou mohylku s železným křížem, pozůstatkem původního kostelíku.

Za zmínku stojí, že repliku kostelíku z Vřesovky mají u Bambergu v bavorských Frankách. Teď už sice menší a velmi volnou kopii kostelíku můžeme najít na Červenohorském sedle (památník obětem hor). Co si budeme ale říkat, chata na Vřesovce chybí moc. Pro nás, tedy šumperáky to byla nakonec nejsnáze dostupná horská chata. Chodili jsme i jako malí hoši v zimě na lyžích (nebyly ještě moc běžky), kandahár (vázání) se povolil na volno a šlapalo se na normálních lyžích, ty tři kilometry z Červenohorského sedla byly tak akorát a nazpátek to bylo pěkně z kopce.

V poslední době se zase objevily nějaké zprávy o možnosti výstavby (našel jsem důvodovou zprávu fy Campanula Jeseník z r. 2012), samozřejmě zamítavé stanovisko hnutí Duha. Ačkoliv lokalita po chatě i kostelíku poněkud zarostlá je, pochybuji, že by tu bylo příliš vzácných druhů ke zničení. Navíc Vřesovka je stále hojně navštěvovaná ( i díky skvělým výhledům), nějaká útulna či záchytná stanice by se v těchto částech Jeseníků určitě hodila, mezi Šerákem a Červenohorským sedlem vlastně není nic (obdobně i na velké hřebenovce). Je sice fakt, že člověk devastuje přírodu neustále, ale v tomto případě jde i o kulturní dědictví, které nám v bývalých Sudetech poněkud mizí.

 

Památník hor:

https://www.turistika.cz/mista/pamatnik-obetem-hor--1

 

Bez zajímavosti je fakt, že momentálně probíhá i petiční akce, více na:

http://vresovastudanka.cz/