Choceň - Horní mlýn na Podskalí

Turistické cíle • Technické zajímavosti • Mlýn

Choceň jsme navštívili během zimního jednodenního výletu a jednou ze zajímavostí, kterou jsme zde našli, byl vodní mlýn. K mohutné budově mlýna na řece Orlici jsme přišli po prohlídce protějšího zámku. Když jsme ke mlýnu přišli, před námi se nacházela čtyřpatrová budova se secesními prvky a s turbínou, která vyráběla elektřinu.

Mlýn jsme si nejprve prohlédli z jeho přední části, ve které se nacházela prodejna. Následně jsme sešli k řece, abychom viděli zblízka jeho zadní část. Pak jsme přešli most přes Tichou Orlici a mlýn shlédli z dálky, včetně jezu.

Potom jsme se seznámili s jeho historií a zjistili jsme, že mlýn nesl název Lichtenbergův podle majitele, který jej roku 1879 koupil.

Nepřekvapilo nás, že v Chocni byly mlýny již na konci 14.století, kdy je o nich zmínka v souvislosti s koupí poloviny města Hynkem Hlaváčem. Mlýn, který jsme před sebou viděli, se tehdy jmenoval Horní a později Podskalský.

Roku 1539 ve vypukl městě velký požár, čemuž jsme se vůbec nedivili, protože středověká města byla tehdy převážně dřevěná a lidé v domech používali otevřený oheň. Ohnivý kohout spolykal čtyřicet domů, polovinu masných krámů i mlýn Podskalský. A další požár roku 1602 zničil téměř celé město.

Z historie jsme se dozvěděli, že na začátku 19. století, kdy zde stával již zámek a obýval jej hrabě Kinský, je zmínka o čtyřech klapáčích. Horní mlýn byl v roce 1879 pouze přízemní budovou, což nám připadalo nomální na tehdejší dobu. Dále jsme se dozvěděli, že ve směru od města se nacházely obytné místnosti a otevřeným schodištěm se vcházelo do velké místnosti.

V roce 1879 mlýn získal Josef Lichtenberg a o pět let později přikoupil domek čp. 87, na jehož místě vystavěl patrovou budovu. Zaujalo nás, že se v přízemí nacházel krupařský krám a mlýnici nechal tehdy zvednout o patro. Bývalý byt změnil na šalandu, což byla místnost sloužící k odpočinku, stravování a ubytování námezdních pracovníků, čeledi ve mlýnech nebo v pivovarech. Zařízena byla několika prkennými lůžky i nad sebou, takzvanými palandami. Obyvatelé šalandy mívali k dispozici sporák s nádobami na vaření a ohřívání jídla, také žlab k mytí nádobí. Uprostřed místnosti stály stoly, kolem skříně na nádobí a šatstvo dělníků.

Dočetli jsme se také, že Josef Lichtenberg měl první koncesi na svícení v Chocni, když si kolem roku 1890 zřídil elektrárnu na vodní pohon, zásobující světlem celé město. A když vodní síla nestačila, zařídil Lichtenberg od roku 1894 topení parou. Z této doby pocházel i vysoký tovární komín u mlýna, který jsme však nenašli.

Pak jsme si přečetli, že roku 1902 pořídil novou turbinu, která bez páry stačila na mlýn, pilu i dynama. Lichtenberg používal dvě Girardovy turbíny, z nichž jedna hnala mlýn a druhá provoz pily a když bylo potřeba, šlo jejich síly využít dohromady.

Josef Lichtenberg prodal Horní mlýn v roce 1914 Václavu Syrovému, který jej koupil pro svého syna Františka. Zaujalo nás, že pocházel ze starobylého mlynářského rodu a František spravoval mlýn od roku 1918 do roku 1943.

Následně jsme se dočetli, že 8. prosince roku 1915 o půl desáté večerní vznikl na pile požár, který v krátké době zničil elektrárnu i mlýn. Po vyhoření mlýna se zdejší elektrárna obnovila, ale mezitím dodávky pro město převzali jiní. Horní mlýn dále dodával elektřinu pouze pro budovy Kinského velkostatku, zámku, pivovaru, panského dvora, neboť na celé město už neměl koncesi.

Mlýn, který jsme měli před sebou, byl vystavěn během roku 1916 jako dvoupatrový válcový mlýn a pro turbíny byla zřízena Hluboká betonová stavba. Následujícího roku byl mlýn opatřen nejnovějšími stroji a na podzim uveden zase v činnost.

Dozvěděli jsme se také, že po 1.světové válce byl mlýn vybaven dvěma sily, automatickou váhou, čističkou a pračkou obilí. Trochu nás překvapilo, že měl mlýn finanční potíže, protože patřil k menším a mletí se soustřeďovalo do velkých mlýnů. Horní mlýn se tak omezil pouze na šrotování obilí.

V letech 1943 - 1951 ve mlýně vládl další František Surový, vnuk Václava a syn prvního Františka, který byl také posledním soukromým majitelem mlýna.

Tak jako u jiných mlýnů jsme byli znechuceni tím, že byl v roce 1951 dán do správy a o osm let později znárodněn. Přesto byl až do své smrti v roce 1971 František ve mlýně vedoucím a teprve potom byl provoz zastaven a stroje demontovány.

Bylo nám líto, že mlýn již ukončil svůj provoz a stal se tak nepřístupným. Během obchůzky jsme našli v jeho útrobách komerční prostory a prodejnu. Přesto se nám zimní pohled na mlýn, jez a řeku Tichou Orlici velice líbil.

Když jsme si jej prohlédli a dozvěděli se dostupné informace, obrátili jsme se na druhou stranu. Za nám se totiž nacházely budovy bývalého pivovaru, o němž se více dozvíte v mém dalším článku.

http://www.chocen-mesto.cz

Poslední aktualizace: 5.4.2015

Nadmořská výška:

291 metrů nad mořem

Choceň - Horní mlýn na Podskalí na mapě