Chopok.

Turistické cíle • Vrchol

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (73 fotografií)

Chopok je třetím nejvyšším vrcholem Nízkých Tater s nejvyššími teplotami v létě asi okolom 18 stupňů a v zimě jsou nejnižší okolo -27. Chopok se řadí mezi největrnější vrcholy, proto také kabinky lanovky na vrchol k Rotundě nejsou taženy jedním lanem, ale dvěma, aby lépe odolávala nárazům větru. V Kamenné chatě pod vrcholem je vrcholové razítko a restaurace. V horní stanici lanovky je možné také zakoupit nejrůznější upomínkové předměty, mince, turistické známky, atd.

Do Jasné jsem dojel autobusem a na výstup jsem si vybral modrou turistickou trasu, vzhledem k tomu, že je asi nejkratší, abychom stihli zase spoj zpět a také, že vede kolem Vrbického plesa. Dole v Liptovském Mikuláši bylo klasické počasí na tůru do hor - tedy pršelo. Jak už to tak, ale často bývá, byl to jen pokus odradit nás. Nevzdali jsme se hned na začátku a pokračovali dále do kopce, tedy nejprve podél sjezdovky a pak do lesa.

Pokračovat v cestě se vyplatilo, Slunce začalo být vidět možná již ve spodní čtvrtině cesty a nahoře nakonec bylo krásně. Odměnou za ranní déšť byly pohledy na okolní kopce ze kterých stoupala pára a vrstvy mraků za nimiž chvílemi objevovaly tatranské šťíty, aby se za chvíli zase skryly. Když se projde sjezdovkami do lesa, vede jedním místem lávka s pokladničkou a s poznámkou asi v tomto smyslu "Pokud nechcete spadnout, tak to ní něco hoďte." :-)

Začne se stoupat k rozcestníku "Pod Orlou skalou" a kousek za ním se otevře nádherný výhled na protější svahy. Pokračujeme na Lukovou a z ní, relativně přímo, na vrchol Chopku. Pochopitelně vrchol se zdá být blíž, než ve skutečnosti je. Vylézt na "hromádku kamení" je už jen pověstná "třešnička na dortu". Cesta trvá déle než je uvedeno ve většině průvodců a určitou časovou rezervu je rozumné při výstupu i sestupu mít. Vzhledem k tomu, že hodně pršelo, tak při sestupu by to mohlo hodně klouzat.

Také jsme již neměli moc času a tak jsem zvolil ne úplně čestnou variantu tedy, že dolů se svezeme již lanovkou. I ta je zajímavá. Jede relativně dlouho a má několik přestupů. Nejprve se sjíždí právě lanovkou taženou dvěma lany - s názvem "Funitel". Na výstavbu lanovky bylo přesunuto 90 000 m3 zeminy, položeno 100 km elektrických kabelů. Převýšení 655 m a délka 2130 m. Po delší době se přestoupí do "lanovky na kolejnicích" a pak ještě na sedačkovou. Na tu jsme ovšem nešli. Bylo to přání Renátky a ani já jsem se tomu až tolik nebránil, sám nemám tenhle druh lanovek moc rád.

A udělal jsem dobře, protože se v tom větru tolikrát zastavovala, že jsme svižnou chůzí byli dole dřív než ti, kteří jeli. Dole pod všemi těmi lanovkami jsme procházeli kolem dřevěného hotelu "Junior Jasná", který později (v roce 2015) bohužel vyhořel. Nakonec jsme došli k infocentru, kde jsem si koupil krásnou knížku o slovenských kopcích. Pak už jen cesta autobusem dolů a následně vlakem domů.