Zdolání Chopku a Ďumbieru
V pátečním slunečném ránu jsme se místní autobusovou Dopravou nechali vyvést do výchozího bodu naší turistické trasy. Tím výchozím bodem bylo Srdiečko (1210 m.n.m), kde stojí i stejnojmenný hotel. Zpočátku vedla žlutá turistická trasa lesem, ale po chvíli nás zavedla na sjezdovku. Jejíž necitlivé vytvoření vedlo k tomu, že z pěkného kopce původně osazeného trávami a kosodřevinou, se stal kamenitý, blátivý a rozoraný kopec. Naštěstí pak chodník uhnul mimo sjezdovku a pocit z výšlapu tak byl příjemnější. Ostře jsme stoupali a rychle nabírali výškové metry až na první vrchol naší túry – na Chopok 2024 m.n.m.. Zde jsem měli v plánu chvíli spočinout v Kamenné chatě. Chata však byla bohužel zavřena. Vzhledem k velice silnému větru jsme se rozhodli se dlouho na místě nezdržovat a vyrazili jsme po červené značce směr Ďumbiér. Trasa mírně klesala až k Demänovskému sedlu, kde jsem měli štěstí a mohli jsme z bezprostřední blízkosti pozorovat pasoucí se pár kamzíků. Ze sedla se cesta začala opět zvedat a zavedla nás k rozcestníku Krúpova hola. Odtud již to byl pouze kousek na nejvyšší vrchol Nízkých Tater - Ďumbiér 2046 m.n.m.. V minulosti cesta vedla dále na Chatu R. M. Štefánika, avšak vlivem mohutné eroze, ke které přispěli neukáznění turisté, zkracující si trasu, byl původní chodník uzavřen. Museli jsme se tedy vrátit zpět na Krúpovu holu a po červené trase jsme pokračovali na Chatu R. M. Štefánika. Zde jsme se občerstvili chlazeným pivem a vynikající hutnou polévku z kotlíkového guláše. Na závěr už nás čekal pouze sestup na Trangošku odkud nám jel autobus zpět do obce Bystrá. Celkově jsme ušli 15,4 kilometrů a nastoupali 1797 metrů.