Chorvatsko: Dinara (Sinjal) - výstup na nejvyšší horu Chorvatska

Chorvatsko: Dinara (Sinjal) - výstup na nejvyšší horu Chorvatska (05/2019)

V květnu 2019 jsme se rozhodli pokořit nejvyšší horu Chorvatska. Výrazná dominanta, kterou míjíte při cestách chorvatským vnitrozemím směrem na jih, se vypíná nedaleko města Knin na chorvatsko-bosenských hranicích. Pro vrchol se používají dva názvy – Dinara nebo Sinjal, historicky byl vždy oficiální název Dinara, Sinjal je spíše lidová tvořivost, která se stala zaužívanou. O názvu hory, vymezení celého pohoří a situaci v oblasti ohledně jugoslávské války na území Chorvatska v letech 1991 - 1995 více na konci textu.

Dinara/Sinjal má nadmořskou výšku 1 831 m n. m. a je šestým nejvyšším vrcholem pohoří Dinara (horský celek v pásmu Dinárských hor). Pět vrcholů, které ji, co se výšky týká, předběhly jen o pár metrů, leží na bosenské straně pohoří. Dinara/Sinjal je však jedinečná hora svým impozantním výrazným tvarem jihozápadní stěny, který je nejlépe vidět ze silnice č. 1 mezi městem Knin a vesnicí Kijevo. A samozřejmě – je to nejvyšší hora chorvatského státu.

Pro výstup nahoru z jakéhokoliv směru je třeba překonat zhruba 1 000 – 1 200 m převýšení v kamenitém, ale dobře schůdném, terénu. Možné přístupové stezky jsou čtyři. Od města Knin – místní části Guge je možné dojet autem po nezpevněné cestě až do místa Markov grob, dál - k chatě Brezovac je už cesta pro běžná auta nesjízdná. Nebyli jsme tam, ale pokud vycházíme z této informace, vzdálenost od Markova grobu na vrchol je pak 11 km a převýšení 1 000 m, s tím, že je možné po domluvě přespat na chatě Brezovac. Většina informací na internetu tvrdí, že se tato trasa chodí z Kninu jako dvoudenní s přespáním na chatě, nebo se turisté nechají terénním autem dovést k chatě a jdou nahoru odtud.

Další možností je výstup od osady Glavaš, která je místní části vesnice Kijevo. Nad Glavašem je malé parkoviště, na kterém se dá tábořit, je tady i studna a stůl s lavicemi. Dále je zde umístěna plechová modrá buňka, která je na některých mapách nazývána honosně Planinarska kuča Glavaš. Vypadala opuštěně, na okýnku byl vylepen papír s vybledlým telefonickým kontaktem na správce. Od Glavaše je trasa nahoru dlouhá 7 – 8 km podle zvolené varianty a převýšení 1 250 m.

Třetí cestou je výstup jihozápadní stěnou od osady Mirkoviči-Brezovac v délce 8 km, která se následně pod vrcholem připojí na trasu z Kninu, převýšení 1 350 m. Tato trasa je údajně nejméně chozená a je nejprudší. Čtvrtým přístupem je trasa z bosenské strany od vesnice Uništa (7 km, převýšení 1 140 m). Více o přístupech na vrchol ve starším článku zde: https://www.treking.cz/treky/dinara.htm

Ubytovali jsme se v apartmánu v Kninu a vybrali jsme jako výchozí místo Glavaš, protože je to přístup z chorvatské strany, je kratší než z Kninu a méně krkolomný než z Mirkoviči. Po cestě je navíc krásná zřícenina pevnosti Glavaš. Ráno jsme vyjeli z Kninu v 7,30 hod., na parkoviště Glavaš je to cca 30 km, půl hodiny jízdy po silnici č. 1 směr Kijevo, za Kijevem odbočka vlevo směr Uništa (BiH).

Bylo úterý ráno a na parkovišti nebyla ani noha, přišli se na nás podívat jen dva psi z posledního domu v Glavaši. Počasí bylo slunečné, ale chladné a větrné, letošní květen byl oproti jiným létům dost studený, v dubnu tu bylo lepší počasí než v květnu. Na vrcholku hory jsme už při příjezdu viděli poprašek sněhu.  Měli jsme neprofuk oblečení, čepice na hlavě a samozřejmě pohorky.

Vyrážíme z nadmořské výšky 575 m, psi nás nedoprovází, nedostali nic k jídlu, tak se vrátili domů. Na kopci nad námi v zápětí vidíme zříceninu pevnosti Glavaš, ke které přicházíme po cca 0,5 km. Krásně svítí sluníčko a fotky odtud jsou jak pohlednice. Pevnost Glavaš (Tvrdjava/Gradina/Utvrda Glavaš, Benátčané ji nazývali Dinarić) je jednou z mnoha pevností, které byly v oblasti Kninu postaveny kvůli obraně proti osmanským útokům. Pevnost Glavaš postavila ve 14. století chorvatská šlechtická rodina Nelipčićů. V průběhu 14. a 15. století byla pevnost ve vlastnictví různých chorvatských šlechtických rodů. Turci ji pak obsadili v 16. století a drželi ji téměř 200 let.  Po porážce Osmanské říše v 18. století se pevnost stala nepotřebnou, byla opuštěna a začala se rozpadat. V letech 2009 – 2012 byl na Glavaši proveden archeologický průzkum, při kterém byly nalezeny kovové předměty historické vojenské techniky a zbraní, úlomky nádobí, keramiky, knoflíky, peníze, šperky, zvířecí kosti a několik hrobů.

Od pevnosti pokračujeme do kopce po velmi dobře značené stezce, procházíme nízkým dubovo-habrovým lesíkem, listy jsou na jaře krásně zelené, dále kolem jeskyně ve stráni (Crvena pećina/špilja), do které se dá nahlédnout, a přicházíme k velmi vydatnému prameni vody nazvaného Gornji Bunar s malým posezením, už jsme v 1 000 m n. m. Ušli jsme zatím 2,3 km. Potkáváme tu dva mladé Chorvaty. Kousek za pramenem je první rozcestí. Ptáme se jich, kterou cestou jít nahoru.

Dostáváme odpověď, že první odbočka vlevo označená červenou směrovou cedulí: "Dinara – vrh Dinara (Sinjal 1831 m) 3 h., Pl. sklonište Drago Grubač 2 h.", a v mapách nazvaná Glavaš – Ošljak, je trasa, kterou otevřeli teprve nedávno (r. 2018). Asi 200 m výškových pod vrcholem byla na této trase vybudována nová útulna nazvaná Drago Grubač. Tato nová trasa, ani útulna, ještě není vyznačena ani v chorvatských turistických mapách. Trasa rovně směr Martinova košara je stará chozená stezka na vrchol. Rozhodujeme se jít první (novou) stezkou nahoru a starou se vrátit dolů, uděláme takový okruh (viz. mapka ve fotogalerii). Chorvati jdou opačně, nahoru starou stezkou a dolů novou. Potkáme je pak pod vrcholem a na cestě zpět zase u pramenu.

Červené turistické rozcestníky uvádějí čas k dosažení dalšího záchytného bodu, ale jsou hrubě zaokrouhleny, někdy směrem dolů, někdy směrem nahoru, a úplně neodpovídají realitě. Stane se pak to, že na tabulce čtete, že je cíl 2 h chůze, ujdete min. půl hodiny, a potkáte další ceduli s úplně stejným údajem.

Pokračujeme tedy vlevo po stezce v kamenité stráni, po dalších cca 1,5 km od rozcestí přicházíme ke staré opuštěné salaši. Nad salaší je studna a kbelík na provaze. Kolem jsou pozůstatky kamenných zídek, které kdysi ohraničovaly stanoviště pro ovce. Z této části trasy jsou výhledy jihovýchodním směrem k Peručko jezero, směrem na jih do údolí mezi Kijevem a Kninem, na protější horu Bat a na trochu vzdálenější horu Promina s vysílači na vrcholu. Nemáme moc štěstí na viditelnost, je opar, ale odpoledne to už bude lepší.

Po dalších 1,7 km konečně přicházíme k nové dřevěné útulně Planinarsko sklonište Draho Grubać. Tady už máme za sebou 1 000 m převýšení a do cíle zbývá už jen 200 m výškových. Uvnitř sedí dvě mladé Češky. Vydaly se na přechod pohoří a přišly odněkud z Bosny, odkud je vyhnal čerstvě napadlý sníh. Sedneme si dovnitř a obědváme. Útulna je na dobrém závětrném místě, uvnitř je možné přespat, a jsou tady také nějaké potraviny. Podivujeme se melounu na polici a sáčku s mandarinkami.

Uvnitř je dost zima a tak záhy pokračujeme dál po stezce Ošjak - Dinara. Vítr se utišil, ale přihnaly se nějaké mraky, které naštěstí nezakryly vrchol. Stoupáme mezi kameny, cesta je značena červenou barvou na zemi i na tyčích. Před cílem je kosodřevina spálená požárem, možná v loňském roce, a také už začíná sníh, který na slunci taje a z větévek okapává voda.

Už vidíme vrchol a záhy stojíme u betonového sloupku, který je státním geodetickým bodem a nejvyšším místem celého Chorvatska. Kousek dál je na vrcholové plošině osazen ocelový kříž. Bohužel, podle fotek z internetu měla být na vrcholovém betonovém sloupku vyobrazena chorvatská vlajka (trikolora shora dolů: červená, bílá, modrá a uprostřed kostičkovaný znak). Tato vrchní deska však chybí a ze sloupku jen trčí výztuž. Zbytky betonu se válí po zemi. Pravděpodobně došlo k úmyslnému zničení, chorvatsko-srbské nároky na území a s tím spojené křivdy žijí v lidech nadále, i 24 let po válce. Sloupek je také počmárán vandaly. Na zemi je umístěna nová červená cedulka s nápisem tohoto znění "Dobro došli na Dinaru – vrh Dinara (Sinjal 1831 m)".

Kocháme se pohledy, i když nám je trochu kazí oblačnost, naštěstí je dost vysoko. Velmi pěkně jsou vidět další vrcholy pohoří Dinara v oblasti nejvyššího Troglavu na bosenské straně. V údolí v dálce se pak leskne hladina Peručko jezera.

Zpět se vydáváme po staré stezce (na mapě: Planinarski put na Dinaru), kousek pod vrcholem (cca 680 m) uhýbá vlevo stezka k útulně Martinova košara (Sklonište Martinova košara), která byla vybudována z bývalé salaše. Pokud tedy chcete vidět toto místo, kde se nachází také skalní kaplička sv. Ilije, odbočte vlevo. Pokud chcete jít přímo dolů do Glavaše, pokračujte rovně. Na Martinovu košaru je potom možné odbočit ještě i níže (asi 3 km od vrcholu), z rozcestí jsou vidět bývalá obydlí pastevců a kolem kamenné zídky. Na směrové ceduli však v tomto místě není napsáno Martinova košara, ale pouze sklonište (útulna), což je trochu matoucí.

Počasí se opět vybralo a mraky jsou pryč. Je i o hodně tepleji než dopoledne a nefouká. Na pěšině se vyhřívá mladá zmije. Chvíli stojíme, než nás zaznamená a uteče. Zanedlouho už míjíme třetí a poslední rozcestí k Martinove košare (napsáno na zemi na kamenech) a scházíme k prameni a dále dolů po stezce, kterou jsme šli ráno. Do údolí kolem zříceniny Glavaš už padá stín a slunce se pomalu schovává za hřbety hor. Potkáváme chorvatského fotografa, který jde na noc do hor, aby mohl ráno vyfotit východ slunce. Za celý dnešní den jsme tedy potkali pouze 5 lidí, z toho 3 Chorvaty a 2 Češky.

Cesta nahoru nám i s obědem trvala 5 hodin (nechodím moc rychle), jako oficiální údaj na chorvatském turistickém portále (Hrvatski planinarski savez hps.hr) je uváděn čas výstupu 4 - 5 hodin, na vrcholu je údaj sestupu dolů 3,5 hodiny. Pokud bych měla charakterizovat obě výstupové cesty, tak co se týká obtížnosti, jsou na tom stejně. Na staré stezce ze severní strany Dinary se nám líbilo víc, protože se pohybujete jakoby více v horách, ve vápenci. Byly tady také pěkné louky s rozkvetlými orchidejemi. Z jižní strany na nové stezce louky nejsou, jde se celou dobu po skále. Pravděpodobně nebude dobrý nápad chodit na Dinaru 30. května, v tento den - svátek chorvatské státnosti, prý vyráží nahoru větší množství lidí.

Turistická mapa.cz: Dinara (mapy.cz/turisticka)

Chorvatská turistická mapa: www.gss.hr/hgss/kartografija

Mapa s naší vyznačenou trasou: https://mapy.cz/s/3sFRf

Webová kamera v obci Kijevo namířená k Dinaře: web-kamera-kijevo

Ještě vyjíždíme k nápadnému bílému kostelu se dvěma věžemi na kopci nad obcí Kijevo, který osvětluje večerní slunce. Je odtud také pěkný výhled na Dinaru/Sinjal. Katolický kostel Sv. Mihovila byl vybudován v roce 1930 na místě původního chrámu z 13. století. V průběhu druhé světové války byl kostel poničen a částečně opraven v letech 1948-1949. V roce 1991 byl kostel znovu poničen v chorvatsko-srbské válce a nyní je znovu opraven. Zbytky historických pomníků a dalších artefaktů jsou vystaveny volně před kostelem.

Název hory Dinara/Sinjal, pohoří Dinara

Vrchol Dinara/Sinjal se nachází v pohoří Dinara, které je součástí širšího celku Dinárské hory, nebo také Dinárské Alpy. Toto vápencové pohoří se táhne ve směru severozápad – jihovýchod v pásu při Jadranském moři od slovinských Alp až po albánské Prokletije, které je nejvyšší částí Dinárských hor. Předpokládá se, že jméno Dinara pochází od původního ilýrského kmene Dindari, ale neexistuje pro to žádný důkaz. 

Masív Dinary leží přibližně uprostřed tohoto horského celku na hranici chorvatské Dalmácie a Bosny a Hercegoviny, a lze jej přibližně vymezit v prostoru mezi městem Knin a bosenským Buško jezerem. Nejvyšším vrcholem Dinary je Troglav (1 913 m n. m.) ležící na území Bosny a Hercegoviny. Následují vrcholy Konj – Kamešnica, BiH (1 856 m n. m.), Veliki Bat, BiH (1 851 m n.m.), Bunjevačko brdo, BiH (1 849 m n. m.), Presedla, BiH (1 833 m n. m.) a šestá je Dinara/Sinjal (1 831 m n. m.).

Na vrcholu hory a na oficiálních turistických značkách jsou uváděny názvy oba, většinou ve tvaru: Dinara (Sinjal). Na mapách je většinou uvedena jen Dinara. Článek v časopise Chorvatského turistického svazu Hrvatski planinar rozebírá název z hlediska toho, zda není Dinara náhodou srbský název, a autor dochází k závěru, že není, protože Dinara se objevuje již v historických chorvatských dokumentech a mapách. Další informací je, že název Dinara používají spíše obyvatelé Kninu a název Sinjal spíše obyvatelé Kijeva. Avšak na informační tabuli na začátku výstupu směrem od Glavaše (místní část obce Kijevo) stojí dokonce Kijevska Dinara.

Název Sinjal také vysvětlují jako lidový název hory podle na vrcholu umístěného geodetického bodu (sign, signál), který začali používat obyvatelé oblasti Podinarje (údolí pod Dinarou na chorvatské straně od Kninu přes Kijevo a jezero Peručko). Pro pořádek - další hora s názvem Dinara se na chorvatském území nachází u Jadranského moře u Omiše nad ústím řeky Cetinje, ta je ale pro rozlišení nazývána Omiška Dinara.

Jugoslávská válka v 90. letech 20. století

V této části Chorvatska, která bývala tzv. Srbskou krajinou (krajina = srbsky krajní země, pohraničí), žili před Jugoslávskou válkou v 90. letech 20. století převážně Srbové (90 %), kteří na osamostatněném Chorvatsku neúspěšně požadovali autonomii. Panovaly obavy, že se budou snažit území přičlenit k Srbsku. Během války, kterou Chorvati nazývají Vlasteneckou válkou (Domovinski rat), se Srbové vystěhovali nebo byli vyhnáni, a našli útočiště v Srbsku nebo v jiných zemích, po válce se jen malé procento vrátilo zpět. Mnoho Srbů i Chorvatů zahynulo v bojích o území včetně civilistů. Když jsme tudy po válce projížděli, vše bylo zničeno. Chorvatský stát dal mnoho peněz do obnovy území, které mimo jiné vybral od svých občanů v rámci daně na válku. Je zde však pořád hodně domů, které jsou rozstřílené a evidentně nesou známky po vypálení.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Další články z našich cest do Chorvatska:

• Chorvatsko. ostrovy Lošinj, Cres, Susak
• Chorvatsko: Národní park Risnjak
• Chorvatsko: Národní park Krka a město Knin
• Chorvatsko: Národní park Plitvická jezera, mlýny Slunj - Raztoke
• Chorvatsko - pohoří Velebit (1): Veliki Zavižan
• Chorvatsko - pohoří Velebit (2): Velika Paklenica - Aniča kuk
• Chorvatsko - pohoří Velebit (3): Mali Alan - Tulove grede
• Chorvatsko: ostrov Mljet

Naše články z cest do Bosny a Hercegoviny:

• Bosna a Hercegovina (1): Mostar, Počitelj, Blagaj - vyvěračka řeky Buny
• Bosna a Hercegovina (2): Jajce, historické vodní mlýny Mlinčići

Naše články z cest do Černé Hory:

• Černá Hora (1): Seznámení s Černou Horou, itinerář cesty
• Černá Hora (2): Kaňon řeky Mrtvice
• Černá Hora (3): Durmitor a kaňon řeky Tary
• Černá Hora (4): Skadarské jezero, Lovčen, Boka Kotorská

Naše články z cesty do Severní Makedonie:

• Severní Makedonie (1): Autem po Severní Makedonii - Ochrid, Mavrovo, Kokino, Stobi a další místa
• Severní Makedonie (2): Golem (Velký) Korab - výstup na nejvyšší horu Severní Makedonie

Naše články z cest do Slovinska - Julských Alp:

• Slovinsko - Julské Alpy (1): Seznámení s Julskými Alpami
• Slovinsko - Julské Alpy (2): Veliki Mangart
• Slovinsko - Julské Alpy (3): Dolina Krnica a sedlo Prevala v masívu Kanin
• Slovinsko - Julské Alpy (4): Kobilja glava u Tolminu
• Slovinsko - Julské Alpy (5): Bohinjské hory – Orlove glave, Šija