Chřiby - Čertovy skály u Osvětiman

Jedním ze skalních seskupení v moravských Chřibech, které s lehkým přimhouřením očních víček snese označení "skalní městečko," jsou skály u Osvětiman. Žádná značená cesta k nim ale dosud nevede a od této veliké obce jsou vzdáleny téměř 5 km směrem na severovýchod. Nejblíž je to k nim z červené turistické "magistrály", vedoucí přes Chřiby od hradu Cimburka k Buchlovu. Asi 2 km za rozcestím pod Ocáskem (styk červené a zelené značky) po zpevněné lesní cestě, místy vyspravené šotolinou, přijdeme na rozcestí vícero cest nad hlubokým údolím. Cesta vpravo klesá do zalesněné doliny, aby se pak změnila na lesní silničku vedoucí až do zmíněných dalekých Osvětiman.Nás ale bude zajímat cesta prostřední, vedoucí téměř jižním směrem - odtud jsou "naše" skály vzdáleny jen asi jeden kilometr chůze. Cesta k nim vede přibližně po hřebeni lesem - POZOR! - skály se nenachází na vrcholu bezejmenného kopce (449 m), ale na mírném návrší, vybíhajícím od něho východním směrem a nedaleko lesní cesty. Ostatně - skalní Městečko je ve zdejším řidším listnatém lese nepřehlédnutelné, zabloudit by jste neměli...

"Osvětimanky" tvoří na ploše přibližně 40 x 40 m maličké skalní bludiště, které ze svahu spadá až 20 m vysokými stěnami - např. skalní věž Jehla. Zdejší pískovcovo-slepencové skály prošly bouřlivým obdobím selektivního zvětrávání, a tak se na jejich bohatě modelovaných stěnách můžeme potěšit pohledem nejen na rozmanité kulovité dutiny, římsy a převisky, ale i na spleti voštinových pavučin. Ve skalní "dědince" pochopitelně nechybí ani "náves." Zajímavostí je ploché temeno jedné ze skal, na níž se ohromný balvan pomalu mění ve skalní viklan, což je v pískovcích dosud víceméně raritou. Uprostřed skalního minibludiště se trochu chaosovitě na sebe nakupil shluk ohromných balvanů a kamenů. Tady někde pod ním se prý ukrýval vchod do samotného pekla, v těchto místech prý na zemský povrch vylézali pekelníci a proto také místní lidé z okolí nazývají skály "Čertovkami."

(Zamysleli jste se prosím někdy nad tím, kdy a proč se u nás vyrojilo tolik názvů skalních útvarů, nesoucích jméno právě po pekelnících? Už staří Keltové přece veliké lesní stromy a tajemné skály uctívali. Svá opevněná hradiště si navíc stavěli na temenech kopců, nezřídka skalnatých - (to samé činili hradní pánové za středověku) - takže v té době lidé strach ze skal zcela určitě neměli. Možná také proto, že byli tehdy nevědomí a až v období násilné rekatolizace našich zemí řádem jezuitů byli poučeni, že tajemné a v té době nevysvětlitelné přírodní útvary musí být jedině dílem ďáblovým! Však také při známém a neblahém honu na čarodějnice získaly tuto nelichotivou pověst také krásné Petrovy kameny na hlavním hřebenu Jeseníků. Prostý lid prošel důkladným vymytím mozků a ti nejbázlivější pak začali v lesích pojmenovávat jménem ďábla kdejakou skálu a větší balvan a tak to možná pokračovalo až do období romantizmu.)

V dnešní době na Osvětimankách rozhodně na žádné čerty nenarazíte. Bojí se totiž horolezců, kteří si tyto překrásné skály velmi oblíbili a vyznačili na jejich stěnách množství rozmanitých výstupových cest. Ďáblíci tak mají po klidu a nejspíš si už svůj pekelný východ na zemský povrch dávno zazdili...