Chřiby - památky obce Staré Hutě
Turistické cíle • Drobné památky
Mnohokrát jsem projížděl neblaze proslulou vysokorychlostní silnicí přes Buchlovské hory směrem na Brno, a když se po zdolání jejich první vlny vpravo za oknem mihl kratičký pohled na hluboké údolí s dědinkou Staré Hutě, zatoužil jsem se těmi místy jednou projít.
Dlouho jsem měl právě tudy naplánován výšlap na Buchlovský kámen a ku HRAdu BUCHLOvu, ale jeho realizaci se mi podařilo uskutečnit až letošní třetí májovou sobotu.
Říká se, že kdo si počká, ten se dočká... a já opravdu nelitoval, neboť po delším období dešťů na obloze vysvitlo sluníčko a ve chvíli, kdy jsem od zastávky busu Staré Hutě – horní zastávka scházel do hluboce zaříznutého údolí se zástavbou, jeho paprsky už vyháněly stíny i z těch nejskrytějších zákoutí doliny. Jak jsem si cestou od zastávky stačil povšimnout, jsou stavení obce v docela slušné délce rozložena podél obou břehů říčky Kyjovky (tady v její nejhořejší části je pochopitelně ještě potokem) a jsou lemována stráněmi s pastvinami a zelení remízků a hájků postupně přecházejících do mnohem rozsáhlejší a hlubší zeleně chřibských bukových lesů.
Obec Staré Hutě se v análech poprvé připomíná začátkem 18.století (je možné, že existovala už dřív), ale počátek většího osídlení zde nastal až roku 1701, kdy zde díky přičinění tehdejších pánů Buchlovského panství – Petřvaldů, vznikla sklářská huť. Nejprve zde sídlilo jen pět rodin, s rozvojem huti nazývaných Buchlovskou sklárnou ale úměrně narůstal počet dalších usedlíků. Kromě sklářů v dědince žili také brusiči skla, dekoratéři, leštiči, baliči a také formani, kteří hotový tovar rozváželi do blízkého i vzdálenějšího okolí k zákazníkům.
Vyrábělo se sklo převážně užitkové a tabulové, jen menší část výroby sloužila k produkci skla reprezentačního. Začátkem 19.století pak nastaly problémy s odbytem, sklárny byly uzavřeny a řada pracovníků se odstěhovala za prací jinam.
O jejich znovuoživení se v roce 1814 zasloužil podnikatel Ignác Reich (známý též jako majitel skláren v Kyjově, Koryčanech či Karolince), který vsadil na výrobu dutého skla. Dlouhá léta to vcelku fungovalo, jenže pak se na zdejší sklárně podepsala její odloučenost a špatná přístupnost, takže odbyt klesal a roku 1876 byly hutě definitivně uzavřeny.
Po jejich zániku se odtud spousta lidí odstěhovala a 15 místních se ve správní budově skláren jistý čas živilo výrobou perleťových knoflíků a ozdobných předmětů. Na začátku minulého století pak byla veškerá stavení staré hutě rozebrána a použita na stavební materiál.
V dobách největší slávy v dolině až do roku 1843 žilo okolo 366 obyvatel, dnes jich zde je jen asi 130. Střed obce, připomínající na několik kilometrů protáhlé pasekářské osídlení, dnes tvoří Obecní úřad s kulturním domem, hospodou U Kata a malým obchůdkem. K vidění jsou tu kromě penzionu a dalších novodobých stavení i původní chalupy, oko návštěvníka osvěží pohled na cihlovou kapličku Panny Marie z poloviny 19.století a dva kříže.
(Ve Starých Hutích se nachází také chráněná Malíkova lípa, ale tu jsem bohužel neviděl, protože moje trasa vedla jinudy...)