Chřiby - Pečínkova skála

Na zajímavou a pověstmi opředenou skálu narazíme, pokud se vydáme z Koryčan na hrad Cimburk po zelené turistické značce. Z Koryčan napřed trasa vystoupá okolo zaniklých lázniček na temeno kopce a poté klesá Loukami, kde kdysi stával panský dvůr Vršava, do lesa. Zde narazíme na lesní asfaltku, po níž značení pokračuje dál ku hradu. Silnička se vlní v zatáčkách, ale pokud budeme pozorní, po 300 m chůze přijdeme na návrší, odkud cesta vlevo klesá pod zalesněný ostroh. Naproti návrší se našim očím naskytne pohled na trávou zarostlou paseku, do níž vybíhá zarostlá lesní cesta a ta by nás přivedla k jedné z nejzajímavějších chřibských skal. Pozor - daleko lepší přístup k ní se nachází jen o několik desítek metrů dál, kde k ní z cesty vybíhá dobře vyšlapaný chodník a odkud je vrcholek skály přes kmeny stromů dokonce vidět. Poněvadž je ale vzdálena asi 100 metrů, většina procházejících poutníků nad ní ohrne nos, neboť se mu zdá málo atraktivní a příliš malá...

Což je chyba, neboť teprve při pohledu zblízka můžete ocenit toto sice nevysoké, ale dlouhé a romantické skalisko, které se navíc dá pod jeho úpatím celé kol dokola obejít! Samozřejmě jsem tak učinil i já a musím konstatovat, že se tady, uprostřed chřibských hvozdů, nachází téměř dokonalá miniatura známého Ayers Rocku (Uluru), největšího monolitu světa ze vzdálené Austrálie. Smozřejmě trochu přeháním, neboť... za a) naše Pečínkova skála je tisíckrát menší... b) na rozdíl od toho cizokrajného skaliska je celá ukryta v lese... a konečně za c) barva jejich pískovců a slepenců není tak efektivní, jako žlutočervené stěny slavnějšího kolegy. Převedu-li její podobu do srozumitelnějších českých poměrů, tak nevíc ze všeho připomíná po délce rozkrojený bochník chleba, který je namáčknut na vrcholek jednoho z chřibských kopečků a kol dokola notně ohryzán od myší.

Když se po stezce vyšplháme do mělkého sedla u skály, na němž se nachází příjemný plácek s ohništěm, vidíme, že výška skalních stěn sice postrádá impozantnost - po několika srázných metrech se lomí do oblin a pokračuje tak až k vrcholu, ale místa pod převisy jsou ozdobena hezkými voštinami. Mohutný skalní "bochník" je přitom na vrcholek ostrohu nalepen poněkud nakřivo a po celé své největší délce (asi 70 metrů!) z něj klesá do údolí. Při cestě po jeho obvodu pod úpatím skalních stěn (proti směru hodinových ručiček) nás překvapí nejen divoké scenérie ze symbiózy skal s okolní vegetací, ale také bizarní rozpukané tvary skalních výběžků, minisoutěsky a pitoreskních skalek, líně se válejících pod hlavním masívem. A věřím, že se vám po návratu zpět do sedla exkurzní cesta okolo celého mohutného kamene také zalíbila...

Při odpočinku na plácku u tábořiště se možná zamyslíte nad tím, proč se skále podle starých lidových pověstí říká Pečínkova. Tak tedy - ony to vlastně ani pověsti nejsou, neboť mají reálné jádro. V dávných časech, kdy v ruinách cimburského hradu už nebydlelo panstvo, ale lesní zvěř (a někdy také loupežníci), býval v těchto končinách "lesů pánem" jistý Pečínka z Koryčan. Nevíme, jaká bývala jeho původní počestná obživa, ale do historie se zapsal jako prachsprostý lapka. Jeho specialitou byla krádež všeho druhu, na kterou vymyslel zajímavou fintu: když chtěl někde vykrást stavení nějakého bohatce, zapálil na druhém konci dědiny sýpku. Všichni lidé ji samozřejmě odběhli hasit a on mohl nerušeně loupit. Kvůli této žhářské zálibě se mu přezdívalo také Paličník či Palivec. Vrcholem jeho kariéry (a začátkem bídného konce) se stalo setkání s jistým Josefem Andělem, postiženým stejnou kleptomanskou úchylkou.

Pánové si padli do oka, zvláště, když se kolega Pečínkovi pochlubil, že se nedávno vloupal do buchlovského hradu (či zámku - zde se prameny roucházejí) a odcizil zde množství gobelínů, koberců a jiných cenných předmětů. Společně s kolegou je pak ukryli u nám již známého skaliska. Ukradené předměty pak postupně odnášeli k překupníkům do Kyjova, zpět ve váčcích si odnášeli cinkající obolus. Při dělení peněz se ale spolu strašlivě pohádali a vznětlivý Pečínka Anděla prásknul vrchnostenským úřadům. Ta se s oběma lumpy nijak nemazlila - Anděl byl uvězněn ve věži hradu Buchlova, Pečínka si užíval slastí kyjovského vězení a po nezbytném mučení byli oba lumpové "odměněni" trestem smrti! Jak už to ale na tom světě chodí, ne jména poctivých a slušných, ale jména vyvrhelů se dostávají do dějin: to Andělovo dosud připomíná jedna z buchlovských věží a po Pečínkovi zase skalisko, kde se kdysi oba lapkové ukrývali. A dost možná, že se tam někde dosud nachází část kořisti či peněz, které ti dva obdrželi za svůj lup...