Chřiby - skalní město Vlčí jámy

Na úvod bych se tímto rád omluvil panu J. Vítkovi, který ve své knize Tajemný svět skal prohlásil, že nejskalnatějším "pohořím" karpatského flyšového pásma na Moravě jsou Chřiby. Ve svých článcích jsem si mu dovolil oponovat s tvrzením, že největší koncentrace skalních útvarů se nachází ve vrších Hostýnských. Není tomu tak: při svých "nájezdech" do tohoto maličkého pidipohoříčka nestačím objevovat další a další překrásné skalní útvary, o kterých turistická literatura dosud skromně mlčí (neboť o nich neví) a já, protože nejsem sobec, se tak mohu z radostí ze svých nálezů podělit s Vámi, čtenáři Turistiky... Buchlovské hory jsou sice protknuty poměrně hustou sítí turistických stezek a cyklotras, ale skalní útvary jimi dostupné jsou jen tou pověstnou špičkou ledovce, trčícího nad mořskou hladinu. Většina z nich se dál skrývá ve tmavých strmých Stráních žlebů před turistickou invazí a jen velmi nevrle odhaluje náhodnému tulákovi svoji bizarní krásu. Jedním z velezajímavých míst v Chřibech je Kudlovická dolina. Hluboce zaříznutým údolím prochází po celé její délce asfaltová silnice, spojující Slovácko se známým rančem Kostelany na Kroměřížsku. V závěru údolí silnička vystoupá k Rozsypalově lesní osadě s rekreačním zařízením a Restaurací, která je východiskem k pověstmi opředeným skálám na Budačině s malou jeskyňkou. Na straně druhé zase umožňuje turistická trasa shlédnout přírodní krásy Záskalí, Komínských skal a dovede vás až na Bunč.

Málokdo ale ví, že Kudlovická dolina skrývá ve svých Stráních nejedno další skalní překvapení. Jen někteří z vás mají z článků ve Slováckém deníku a ze souboru knih o Chřibech povědomí, že se někde tady skrývá také skála Miláčka. Své jméno dostala podle nešťastných milenců, kteří jednou provždy svoji kritickou životní situaci vyřešili skokem ze skaliska dolů do propasti. Na zcela nových tur.mapách - (nevydal je KČT) - s měřítkem 1:40000 v Kudlovické dolině najednou přibyla zbrusu nová, žlutě značená cesta, vyznačená skupinou místních nadšenců z obce Košíky. Zpřístupňuje krásy Vlčích jam a po druhé straně údolí pokračuje až na Budačinu. Veliká škoda, že tato trasa není okružní a je jen spojnicí mezi jinými tur.trasami. Začíná ve vesnici Košíky a končí na Rozcestí před Budačinou, takže nastává tak trochu hlavolam nejen pro majitele vozů, kde je odstavit, ale také pro pěší - kde mají začít a ukončit tůru, aby se dostali k dopravním spojům. Turisty na bicyklech nepotěším vůbec: cesta na kole je po této turistické trase přísně zakázána! Věřím, že po projítí trasy pěšmo toto omezení pochopí i ten nejzarytější bikař!

Ale teď už se tedy vydejme na pěší pouť za tajemným neznámem! Ve všední den jezdí do obce Kudlovice a za ní až na točnu osady Dolina bus. Odtud je bohužel nutno pochodovat za doprovodu - z obou stran vás míjejících aut - po úzké silničce vzhůru dolinou. Slunce se bát nemusíte, neboť okolní Stráně pokrývá bohatě vzrostlý listnatý hvozd. Po 1200 m nám cestu zkříží červení značka, my ale pokračujeme ještě o 1 km dál, až na místo s menším paloukem a sloupem se sv.Hubertem. Je tu odpočívadlo a naproti za silnicí překlenuje potok lávka. Na jejím zábradlí se už skví žluté tur.značení. Je ale dobré si tady u Hubertka oddechnout a posilnit se, neboť dál nás opravdu nečeká žádná procházka městským parkem! Žlutá vede nekompromisně vzhůru do lesnaté stráně a místy je to docela slušný krpál. Asi po 300 metrech se chodník na chvilku napřímí a vede nás po vrstevnici vlevo, pod ten nejstrmější lesní svah v okolí, který je protknut mnoha skalními výchozy. Tady je možnost vydechnutí na nízké lavičce, další následují v určitých intervalech. (Přiznám se, že tur.trasám někdy tak trochu nevěřím, a tak shazuji batoh a jdu jen s fotoaparátem prozkoumat členitý masív skal vysoko nade mnou. To jsem ale hluboce podcenil inteligenci tvůrců zdejší prohlídkové trasy! Ona se opravdu proplétá mezi skalními bloky těmi nejkrásnějšími místy! A tož, když z nejvyššího bodu prvních skal vidím, že na něm ta okolní "kamenná" krása zdaleka nekončí, prchám z kopce dolů pro batoh a začínám znovu, tentokrát už jen po značce a v jejím nejbližším okolí.)

Celá tato rozsáhlá skalní oblast je asi 700 m dlouhá a kdyby tu byl mezi bloky skal nějaký průchod či chodba, dalo by se hovořit o zcela regulérním skalním městě. (I tak to ale skalní město ve skutečnosti je, neboť na skalní dědinu je to tady příliš velké!) Postupně procházím pod bizarními bloky pěti velice výrazných vyšších skal, na které ze všech koutů svahu shlížejí velmi hezky tvarované skalky, nižší skalní bloky, stěny mrazových srubů a balvany. Jásám při pohledu na některé naprosto fantasticky ozdobené skalní stěny: na první skále - a hlavně na vedlejší skalní věži, jsou sítě tak krásných voštin, jaké jsem v Chřibech na svých cestách ještě neviděl! To vše doplněno nádherným žebrovím křemenenných žil a skalních dutin. I těch větších, zvaných tafoni, je tu všude na stěnách jak naseto. Poslední velká skála na trase je zase perforována prazvláštními maličkými dutinami - vypadá to jako by do měkké plastelíny otisklo své prstíky dítě. Až mi napadá, že tak jako my lidé pořádáme soutěže v dřevosochání, tady si to rozdala Matka příroda s neznámým rivalem. Výsledkem samozřejmě nejsou jen tyto všemožné projevy geomorfologicky známých jevů na stěnách pískovcových a slepencových skalních stěn, ale také velké bohatství tvarů a bizarnost jednotlivých skalních útvarů.

Odspodu nahoru má výše těch nejvyšších skal vzestupnou tendenci. Zatímco skalní věž prvního výrazného bloku dosahuje jen asi 7 m výše, poslední veliké skalisko na samotné hraně hřebene se už může pochlubit výškou 15 m! Je také jediným místem, které umožňuje s rozběhem milencům ruku v ruce smrtonosný skok. (Toto prosím nepovažujte jako návod pro sebevrahy), ale legendární skála Miláčka to není... Ta se nachází někde na protějších svazích Kudlovické doliny. Po zkušenosti z tohoto žlutě značeného úseku se už dopředu těším na průzkum zbývající části žluté trasy a pevně věřím, že ji nemíjí, ale tady průzkum až někdy příště... Na vrcholku kopce visí nad poslední skálou na stromě cedule s označením Skalky - Pískovce a kótou 406 m, což dokazuje, že cestou z doliny jsme zvládli převýšení asi 200 m. Ještě položit na balvan se vznikajícím mužikem kamínek, abych se na tato místa mohl vrátit... a žlutá značka mne už pohodlně po vrstevnici vyvede k rozcestníku tur. tras na Velké Louce nad obcí Košíky. Co říci na závěr? Skalní město Vlčí jámy je nejkrásnějším skalním seskupením v Chřibech, které jsem dosud v těchto kopcích viděl! A mně nezbývá, než uctivou poklonou vzdát hold tvůrcům této trasy za momořádný zážitek... a všem skalním tulákům a ostatním romantikům ji co nejvřeleji doporučit!!