Colmar – Dominikánský kostel (Église des Dominicains)

Monumentální gotický kostel kláštera dominikánů je nejen jednou z nejznámějších a nejkrásnějších pamětihodností alsaského města Colmar, ale také pozoruhodným muzeem. Vstup do něj je proto také zpoplatněn a zřejmě nikomu v tomto případě nevadí, že se jedná – s jen velmi mírnou nadsázkou řečeno -  o muzeum jediného exponátu, kterým je nádherná, v chrámovém presbytáři umístěná, Madona v růžovém keři (většinou se ale název díla – a ne zcela přesně - překládá jako Madona v Růžové zahradě). Na úroveň tohoto nádherného obrazu však můžeme zařadit také zdejší vzácné a cenné okenní vitráže.

Stavba Dominikánského kostela proběhla v letech 1283 až 1346 (některé informační prameny stavbu zahajují až rokem 1289, ale položení základního kamene datují rokem 1277) a ten je tedy považován za gotickou památku z I. poloviny 14. století, která je dokladem vysoké úrovně strohé architektury žebravých řádů. Kostel i klášter, ve kterém dnes sídlí městská knihovna, musely být poprvé rekonstruovány v roce 1458, kdy oheň poškodil chrámovou střechu. Další úpravou klášterního kostela byla až instalace barokního mobiliáře, která proběhla po dalším požáru a v roce 1720. Téměř na celé 19. století církev kostel ztratila a svatostánkem se znovu stal až roku 1898. V 80. letech 20. století byl kostel opět rekonstruován od roku 1973 je Dominikánský kostel je domovem mistrovského díla Martina Schongauera z roku 1473. Madona v růžovém keři přitom byla do té doby vystavena v nedalekém kolegiátním kostele sv. Martina (stěhovala se pak také proto, že zde byla krátce předtím ukradena). Tento obraz často doprovázejí různé krátkodobé výstavy, související např. s historií dominikánského řádu.

Kostel, kterému zde díky historickému vývoji Alsaska říkají často také Dominikanerkirche, je protáhlým trojlodím s polygonální sanktusníkovou věží, zdobným portálem a opěráky. Kněžiště je zaklenuto gotickou žebrovou klenbou, 35 m dlouhé lodě kazetovým stropem z 20. století. Presbytář je 30 m dlouhý a mnohem užší i mírně nižší než chrámové lodě. Halový kostel rozdělují na zmíněné trojlodí vysoké a štíhlé sloupy.  Aktuální výška interiéru je přibližně 28 m, původně však bývala úroveň podlahy o 80 cm níže. Minimálně tři chórová okna, obnovená v roce 1920 pod vedením E. Herzoga, jsou považována za vrchol středověkého umění a můžeme na nich vidět sv. Dominika. sv. Alberta Velikého a sv. Tomáše Akvinského. Zajímavý je ovšem celý soubor deseti chórových oken, které již ve 14. století ozdobil cyklus vitráží nazvaný Svatá legenda.

Za zmínku jistě stojí také chórové lavice, další okenní vitráže nebo chórový rokokový oltář sv. Gabriela, který na konci 18. století vytvořil Ignaz Ritter. Tento oltář se do Colmaru „přestěhoval“ z Marbachu, některé další části mobiliáře pak z bývalého kláštera v Alspachu u Kaysersbergu. Nádherné varhany z roku 1726 se dnes naopak nachází ve farním kostele v Niedermorschwihru. Při renovaci kostela na konci 19. století vznikl např. neogotický oltář Théophile Klema. Z jeho dílny pochází také zdobný rám Schongauerova obrazu. Postranní postavy světců jsou dílem Martina Feuersteina.

Kostel, který je od roku 1948 francouzskou národní památkou, najdeme v centru města na Dominikánském náměstí (Place des Dominicains), kde také probíhají pravidelné – a hojně navštěvované – bleší trhy. Kostel je přístupný každý den v čase od 10:00 do 13:00 hod. a od 15.00 do 18:00 hod. V období od 1. června (některé informační prameny ovšem uvádějí 1. květen) do 31. října je kostel zpřístupněn v pátek a v sobotu nepřetržitě od 10:00 do 18:00 hod. a v období vánočních trhů (v roce 2017 to bylo od 24. listopadu do 31. prosince) každý den od 9:00 do 18:00 hod. Zavřeno bývá vždy 1. května a 25. prosince. Za vstupné zaplatí dospělý návštěvník 1,50 €, mládež a studenti 0,50 €. Děti do 12 let mají vstup zcela zdarma.

Jako doplňující informace bychom jistě měli min. připomenout, že Martin Schongauer byl významný německý malíř, grafik a sochař 15. století. V Colmaru se narodil a Madona v růžovém keři, která se stala národní památkou v roce 1978, bývá považována za jeho nejvýznamnější a nejzdařilejší obraz. Jedná se o dílo již raně renesanční, vytvořené technikou oleje a plátkového zlacení na měkkém dřevě. Rozměry obrazu jsou 200 × 114,5 cm a je zde zachycena Panna Marie s Ježíškem, sedící v zahradě s růžovými keři, dalšími rostlinami, ptáky a dvojici andělů, kteří jí nesou korunu,.Je přitom zajímavé, že obraz byl původně ještě podstatně větší (255 × 165 cm), ale musel být oříznut, pravděpodobně kvůli pádu, který obraz poškodil. Teprve na počátku 20. století byl obraz uložen do dřevěného rámu a následně umístěn do současného „zlatého“ oltáře.

„Růžová“ Madona byla v Horním Porýní 15. století velmi oblíbeným tématem, kterému se věnovali i další velcí mistři, např. Stefan Lochner, Rogier van der Weyden nebo Dirk Bouts. U Schongauerova obrazu z roku 1473 dnes již nikdo neví, kam měl být původně umístěn nebo kdo zadal pokyn k jeho vytvoření a stal se jeho donátorem. Zřejmý je jen rok dokončení, protože datace 1473 je černou barvou uvedena na zadní straně sedmi smontovaných dřevěných panelů, z kterých finální podklad obrazu vznikl. První písemná zmínka o umístění tohoto obrazu pochází až z konce 18. století, kdy se nacházel na oltáři jedné z kaplí v colmarském kostele sv. Martina. V tomto chrámu až do ledna roku 1972, kdy byl v noci z 10. na 11. ukraden. V červnu roku 1973 byl pak objeven v jedné z garáži na předměstí Lyonu. Ihned byl vrácen do Colmaru, tentokrát už ale do zabezpečeného chóru Dominikánského kostela, kde je k vidění dodnes.

A když už jsme u těch zpodobnění Madon: jednu velmi půvabnou zde najdeme také na středovém sloupku jižního chrámového portálu.

Závěrečná poznámka: Bývalé dominikánské kláštery najdeme v Colmaru dva. V tom druhém – původně ženském – dnes sídlí slavné muzeum Unterlinden