Colmar - kostel sv. Martina (Collégiale Saint-Martin)

Nejvýraznější, nejvýznamnější a nejnavštěvovanější sakrální památkou půvabného – a turisticky velmi oblíbeného – alsaského města Colmar je bezesporu kolegiátní kostel sv. Martina, postavený v gotickém, na Francii však neobyčejně střízlivém, stylu. Svatomartinský kostel, běžně označovaný jako katedrála, byl postaven v letech 1235 až 1365 a najdeme ho v centru města, na adrese Place de la Cathédrale, tedy na Katedrálním náměstí. Kostel, považovaný za jednu z největších gotických staveb v Horním Porýní, je postaven z červeného pískovce pocházejícího z Vosges, který celé stavbě dodává krásnou růžovou barvu v různých odstínech. Hlavní vstup do monumentálního chrámu lemují dvě věžičky, nejstarším vstupem je však „pravý“ portál sv. Mikuláše (Saint-Nicolas) s pozoruhodným tympanonem, který zobrazuje legendu o sv. Mikulášovi. Na tympanonu centrálního portálu můžeme pro změnu obdivovat výjevy dva; Klanění tří králů a Poslední soud.

Velice zajímavý je také chrámový trojlodní interiér, který se pyšní - v Alsasku zcela unikátním - ambitem kolem chóru. V apsidě kaple se nachází nádherné dřevěné a polychromované Ukřižování, pocházející ze 14. století. Chórové lavice – 23 na každé straně - vznikly až ve století devatenáctém a jsou zdobeny sochami svatých a apoštolů. V přední části chóru najdeme také Madonu s dítětem, vyřezanou v 15. století. Arkádové oblouky rozdělují trojlodí navíc na pět částí, přičemž na jednotlivých sloupcích najdeme prvky z kostela sv. Tomáše ve Štrasburku. Za zmínku stojí určitě také krásné katedrální varhany, které postavil v roce 1755 slavný varhanář Johann Andreas Silbermann. Zatímco nádherná barokní skříň zůstala zachována, instrumentální část byla nahrazena v roce 1979 (Felsberg AG, Švýcarsko). Druhý orgán se pak nachází v chóru a byl postaven v roce 1975 Curtem Schwenkedelem. Klenotem interiéru je však bezesporu nádherný obraz Madona v růžové zahradě (nebo též Madona s růžovými keři či Panna Marie v šípkovém keři) od Martina Schongauera (1473), která se ovšem občas stěhuje do muzea Unterlinden a v kostele sv. Martina ji hledáte zcela marně (např. na podzim roku 2015 zde byl k vidění pouze na plakátu). Zajímavé je, že tento obraz byl v roce 1972 ukraden a o rok později znovu náhodou objeven.

Říká se, že uvnitř i vně tohoto kostela se nachází také několik „hodně veselých“ plastik, ostře kontrastujících s obvyklou přísností náboženských staveb. Příkladem je údajně skulptura u portálu sv. Mikuláše, kde prý návštěvníci pohmatem pod šatky jedné z postav velmi rádi ověřují, zda se skutečně jedná o do(vy)spělého muže (tuto informaci však autor článku nemůže ani potvrdit ani vyvrátit …).

Kostel sv. Martina byl postaven – alespoň dle názoru archeologů a dalších vědců – na místě jednolodního raně románského kostelíka nebo kaple, pocházející nejpozději z období těsně po roce 1000. Předchůdce katedrály vyhořel v roce 1106 a byl nahrazen románskou bazilikou. Na jejím místě tedy v letech 1235 až 1365 vyrostl současný gotický chrám, jehož stavba byla zřejmě zahájena transeptem. Následovalo trojlodní s věží a zcela netradičně byla celá stavba zakončena chórem s ambitem, který navrhl stavitel Guillaume de Marbourg, který zemřel v roce 1366. Stavba nebyla nikdy zcela dokončena, např. původně plánovaná severní věž stále chybí.

Kostel byl silně poškozen při velkém požáru v roce 1572, který zasáhl zejména jižní věž, sedlovou střechu, která však i dnes fascinuje svou barevností, a podkroví kostela i zvonici, která stávala v křížení transeptu a později byla nahrazena lucernou. V období francouzské revoluce byla zničena kapitulní kolej a od roku 1802 se stal sv. Martin „pouhým“ farním kostelem. O skutečném významu tohoto svatostánku přitom svědčí nejlépe fakt, že statut významné historické památky získal již v roce 1840.

Co se týče technických dat této pozoruhodné gotické památky, tak vnitřní délka chrámu je 78 metrů, vnitřní výška 20 m a šířka transeptu 34 m. Věž pak dosahuje výšky 71 metrů. Chór je hluboký 25 m a uzavírá jej 5/8 apsida. Původní zvony byly zničeny při požáru, ty, které je nahradily za francouzské revoluce. V současné době se chrám pyšní souborem devíti zvonů, ulitých v období let 1819 až 1990. Největší z nich pochází z Karlsruhe a váží 5,8 tuny.

O interiéru chrámu ještě alespoň slov. Do kostela se vstupovalo mnoha portály, z nichž některé byly postupně zazděny. Podobu interiéru silně ovlivnila drancující lůza v období francouzské revoluce i regotizace v 19. století, při které bylo z chrámu odstraněno omylem několik velmi cenných částí mobiliáře. Poškozen byl i exteriér, ale přesto se zachovaly sochy na mariánském oltáři i hlava bezvousého Krista nad severním portálem, pocházející z počátku 13. století. V chóru i v celém kostele najdeme množství zajímavých triptychů (Panna Marie s Ježíškem / sv. Odilo, patron Alsaska / sv. Martin, patron kostela a kolegiátní školy nebo Kristus na kříži / sv. Petr ukřižovaný hlavou dolů / sv. Pavel jako římský občan) i skulptur a zobrazení Evangelistů, světců, patriarchů, proroků a církevních otců (např. Ábel, Metuzalém, Noe, Abrahám, Izák, Jákob, Joshua, David, Izajáš, Jeremiáš, Ezechiel, Basil Veliký, Jeroným nebo Řehoř Veliký).

Kolegiátní kostel sv. Martina v Colmaru je veřejnosti volně přístupný denně od 8.00 do 18.30 hod., s výjimkou nedělního rána a všech bohoslužeb.