Colmar, město památek

Téměř sedmdesátitisícové město Colmar najdeme ve francouzském Alsasku, konkrétně v departementu Horní Porýní (Haut-Rhin). Díky tomu, že se městu téměř zcela vyhnuly boje II. světové války, zůstalo zde velmi dobře zachovalé historické centrum, plné cenných historických památek a dalších starých budov. Pamětihodností, zařazených na oficiální francouzský seznam těch nejvýznamnějších, zde prý najdeme 58 (celkem jich je ale na seznamu okolo 130) a můžeme tedy s klidným svědomím konstatovat, že Colmar je i dnes nádhernou ukázkou alsaského města v období pozdního středověku. A nikoho jistě nepřekvapí, že v této části světa všem památkám ve starém městě (la vieille ville) vévodí neuvěřitelné množství hrázděných domů s barevnými fasádami a také paní Gotika. Tu zastupuje převážně poměrně hodně „střízlivá“ sakrální architektura, zejména v podobě hojně navštěvované „katedrály“ sv. Martina.

Na své si zde ovšem přijdou všichni. Obdivovat můžeme romantickou – a návštěvnicky velmi vděčnou - část nazývanou Malé Benátky (quartier de la petite Venise) nebo malebné historické čtvrti, ve kterých se zastavil čas (tedy pokud si dokážeme odmyslet všudypřítomné automobily a davy turistů s digitálními fotoaparáty). Jedná se o Quartier des Tanneurs (čtvrť koželuhů) a Quartier des Poissonniers (čtvrť rybářů). Z památek, které naopak pro tento region až tak typické nejsou, můžeme jmenovat např. radnici (hôtel de ville), krásnou neorenesanční stavbu dokončenou roku 1866.

Zapomenout nesmíme ani na sochy a muzeum (Musée Bartholdi) jednoho místního rodáka. Komu jméno Frédéric Auguste Bartholdi nic neříká, tak jedinec, který by neznal jeho nejvýznamnější dílo, u nás zřejmě neexistuje. Jeden z nejznámějších sochařů 19. století je totiž autorem věhlasné Sochy Svobody. I s ní se v Alsasku na několika místech můžeme setkat. A nepřehlédnutelnou záležitostí jsou také nejrůznější vývěsní štíty hostinců, řeznictví a podobných důležitých institucí. Různá domovní znamení najdeme i na jednotlivých hrázděných budovách, s pestrobarevnými fasádami, což je svým způsobem také rys zcela unikátní (ve Francii však snad bylo použití bílé barvy přímo zakázáno).

Za samostatnou zmínku stojí dům Pfister s roubeným arkýřem, Koïfhus neboli Stará celnice, která je jednou z nejstarších veřejných budov ve městě (neb z roku 1480), někdejší policejní strážnice nebo dům Adolph, který se nachází nedaleko katedrály a je jistě jedním z nejstarších neveřejných objektů ve městě (r. 1371). Z pozoruhodných církevních objektů je kromě kolegiátního gotického kostela Saint-Martin nutno uvést alespoň ještě protestantský kostel sv. Matouše nebo dominikánský klášter, ve kterém dnes sídlí pozoruhodné muzeum Unterlinden (Musée d´Unterlinden, tedy Muzeum pod lipami) s úžasným Issenheimským oltářním obrazem (Matthias Grünewald) a knihovnou, která vlastní více než 1200 rukopisů a 3000 prvotisků z oblasti Porýní. V Colmaru ovšem můžeme vidět rovněž ukázku německé renesance, a to v podobě tzv. Domu hlav (maison des Têtes), který vděčí za svůj název groteskním maskaronům na fasádě. Zajímavá je také budova někdejšího Nejvyššího soudu Alsaska z roku 1698.