Loading...
Že byla Zábřežská vysočina oblastí, kde operovaly větší nebo menší partyzánské jednotky se celkem všeobecně ví. Ačkoliv tedy valná část území byla v záboru pohraničí, Sudet, tedy v Říši, byla zde poměrně početná česká menšina a vlastně oficiální hranice Protektorátu nebyla tak daleká, takže nebyl problém provozovat odbojovou činnost i díky možnosti úkrytů v okolních lesích.
Jak se blížil konec války, činnost odbojářů nabýval větší intenzity. Občas ale došlo k k akci unáhlené, která měla až tragické následky. Myšleno ve vztahu k odbojovým příslušníkům. 7. května 1945 hlídkovala skupina partyzánů u silničky mezi Štíty (tehdy Šilperkem) a Cotkytlí poblíže výšiny s místním pojmenováním Čertův kámen (669,4 m). Byli to většinou obyvatelé nedalekého Crhova, jeden ruský voják a Karel Špies s udáním původu Jižní Afrika (zajímavá lokalizace).
Po silnici se blížila malá dodávka, něco jako poštovní auto. V kabině byli vidět jen řidič a jeden voják. Partyzáni zahájili palbu, ale bohužel nedostatečný průzkum je stál život. V korbě vozu se totiž vezla menší četa ozbrojených příslušníků Wehrmachtu. Proti vycvičeným vojákům neměli přeci jen hůře ozbrojení muži příliš šancí, v podstatě na místě zůstali mrtví: Maxmilián a Petr Šulovi a Jaroslav Odstrčial, ti Crhovští. Další obětí byl 26 letý Rus Petr Dančenko z Kijovogradska. Posledně uvedený „jihoafričan“ byl těžce zraněn, ale odnesen a zemřel v bunkru „Bořiny“, což mohlo být někde v lese východně od silnice (státní mapa uvádí místní název U Bořiny).