Opět dostupný a hlavně přístupný Lázek

Kam a jak jedeme?

Abych se přiznal, při ranním pohledu z okna na zmítající se větvoví mě poněkud od úmyslu vyrazit na vrchol Zábřežské vrchoviny zrazoval. Nicméně fakt, že když jsem kontroloval svoji již celkem letitou zrcadlovku, překvapil mě fakt, že si hlavní stavový displej vzpomněl na dobu, kdy spolehlivě ukazoval základní nastavené údaje. Po čase ale zřejmě došlo k nějaké závadě, přesněji průniku vlhkosti do údajně nepromokavého těla. Takže když se přeci jen po dřívějším obědě obloha poněkud rozkabonila, bylo rozhodnuto. Jede se na Lázek.

Za čím jedeme?

Nejvyšší hora (raději kopec) Zábřežské vrchoviny dosahuje výšky 714 m, což není nijak mnoho, ale fakt, že od údolních poloh trvalého pobytu přesahuje o nějakých 400 m z něj přeci jen dělá obtížněji dosažitelné místo, zvláště při faktu, že ctíte tradici a stále k pohybu využíváte kolo bez přídavného elektrického zařízení. Tím se rovnou prozrazuje, způsob dopravy.

Ale k samotnému cíli. Tím hlavním důvodem výpravy na zmíněný kopec je samozřejmě přítomnost rozhledny z r. 1934 a poměrně pěkných výhledů, který vrchol poskytuje. Zasvěcení navíc vědí, že rozhledna byla v posledním období (no skoro desetiletí) nepřístupná. Jak už to bývá, za vším byla samozřejmě zpackaná privatizace, resp. restituce. Současná rozhledna z r. 1934 (někde se uvádí 1933) není první stavbou svého druhu na Lázku, předcházela ji dřevěná věž z r. 1912. Ta ale neměla dlouhého trvání a stržena byla již v r. 1918. Stavbu a provoz rozhledna zajišťovala zábřežská organizace KČst a spolu s rozhlednou byla postavena i chata, která dostal název po berním úředníkovi Františku Reichlovi, jinak též váženého člena zábřežských turistů. Ve válečných a poválečných letech rozhledna i chata střídala majitele i provozovatele. A ačkoliv byla po roce 1989 vrácena Klubu českých turistů, nezůstala v klubovém držení dlouho, roku 1995 byla prodána do soukromých rukou. To by ani moc nevadilo, majitel dlouho dobu chatu, rozhlednu i přilehlý bufet celkem slušně provozoval. Ale po smrti uživatele se situace zhoršila. Chata i rozhledna měnila majitele a vše celkem úspěšně chátralo. První zmínka o možném znovuotevření se objevila v roce 2016, ale netrvalo to dlouho. Ověřené zprávy o funkčnosti objektu došly až letos, a to i na sociálních sítích.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Jak bylo naznačeno, bufet na rozhledně je v provozu, prozatím minimálně o víkendech. Bezesporu to platilo, takže o ukojení základních potřeb nebylo třeba se strachovat.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Ten ranní zmíněný vítr bohužel přetrvával i odpoledne, naštěstí se držel víceméně severního směru, takže při stoupání z Klášterce do Zborova, což byla první vážnější překážka občas zavanul i jako podpora do zad, naštěstí je tento úsek víceméně v lese, tak to u tak foukalo míň. Občasné nárazy větru se projevují až v náhorní planině mezi Zborovem a Horními Studénkami.

Sjezd do Štítů sice citelně ubere drahocenné nastoupané metry, ale je to od nás nejkratší trasa. Naštěstí samotné Štíty jsou relativně výše, takže se ubralo jen něco kolem stovky metrů.

Kupodivu po dvojité zatáčce, kde je ostřejší stoupání je další kopec celkem snesitelný, nicméně pořád je to do Cotkytle asi 6 km, pak ještě necelé 2 km. Ve vrcholových partiích se naštěstí objevují zajímavé průhledy jak na okolí Zábřežské vrchoviny, tak i na vzdálenější Jeseníky, nebo výhled na Králický Sněžník. Nenápadně se přesunem přes hřebínek před Cotkytlí ocitám i v cizině, tedy v pardubickém kraji, okrese Ústí nad Orlicí. Již zvýšený pohyb výletníků za Cotkytlí naznačuje, že zprávy o funkčnosti areálu nejsou liché. Nakonec i poměrně zaplněné parkovišťátko u odbočky k vrcholu a středně početný zástup výletníků utvrzuje fakt, že sem nepojede tolik klidí do zavřené hospody.

Větrné i chladnější proudění má výsledek ve slušném výhledu, což si užívají pozorovatelé už od předvrcholu, kde je naštěstí rozlehlé louka, takže pěkný výhled je už odtud. Zlí jazykové tvrdili, že bufet bude narván, naštěstí to není zcela skutečností, Keprník mám načepovaný vcleku ihned a zároveň s tím platím za neexistující vstupenku na rozhlednu. Po patřičném občerstvení tedy na vyhlídku. Protože rozhledna byla poněkud zchátralá, některá schodiště prošla tedy opravou. Výstup není nikterak obtížný, rozhledna je spíše z kategorie nižší svými 20 m, podlaha vyhlídky je tak 17 m nad terénem. Od poslední návštěvy (rozhledny, ne kopce) uteklo nejmíň 10 let, tak k velkému překvapení, je z rozhledny celkem slušná viditelnost. Však podle zpráv došlo i k vymýcení několika bližších vzrostlých stromů, takže celkový dojem z takřka dokonalého kruhového výhledu kazí jen zhruba na východní straně 50 m vysoký vysílač, který asi pokácet nejde. Ta vysílačka brání nerušenému výhledu na celé panorama Jeseníků, další strany jsou takřka bez překážek. Celkem logicky nejvíc přitahují pohledy severními směry tedy na blízké Orlické hory, konkrétně Bukovohorskou hornatinu s Bukovou horou v popředí a o fous vzdálenější Suchý vrch, kde je rovněž rozhledna. Zhruba na západ Zábřežská vrchovina spadá do kotliny Zemské koruny, kde se rozkládá stejnojmenné město – Lanškroun. Nížinu obklopují méně výrazné kopce Třebovských stěn a jižněji Hřebečovský hřeben, ale za ním můžeme tušit o něco vyšší kopce Hornosvratecké vrchoviny, možná i Žďárských vrchů. Když se pohledem vrátíme na jih, spíše jihovýchod za rozlehlou rovinou Mohelnické brázdy pozorujeme pokračování vrchoviny pod Hrubým Jeseníkem, tedy té Hanušovické, která klesá Nízkým Jeseníkem do dáli snad k Moravské bráně. Zářící bod většina odhalí jako kopeček, takže to jsme u Olomouce, nějaké kopce v dáli budou s nějvětší pravděpodobnosti vrch Hostýnské. Snad jediným nedostatkem jsou poněkud zašpiněná skla, které ne vždy dovolí pořízení bezchybných fotek.

Další poněkud méně přitažlivou „atrakcí“ u rozhledny je snad úprava Reichlovy chaty, zejména pak jejího okolí. Tato část objektů by měla zůstat veřejnosti nepřístupná, respektive má sloužit ke konání různých společenských akcí, narozenin, oslav, svateb. Okolní vysoký plot totiž pozorovatelům z rozhledny nebrání nahlédnout do „antikizujícího“ areálu s bazénem a výřivkou. Budiž, toto jsou celkem moderní prvky, ale že by ty přístřešky a atria nešly udělat z nějakého vhodnějšího materiálu? Když je poslední dobou tolik kůrovcového dřeva, třeba by to tolik ani nestálo.

Ostatní informace

Rozhledna i bufet je určitě otevřena zatím o víkendech, vstupné je pro dospělého za 40,- Kč, Keprník stál 30,-, panáček Republiky 40,-. To jsou asi nejdůležitější fakta. No a zpět jsme si dopřál sjezd přes Strážnou (kde měli zrovna pouť) do Tátenic a údolím Moravské Sázavy, tedy skoro bez kopců. A ještě jeden odkaz z roku 2016.