Herbortice - Tátenice - podél Hraničního potoka
Trasy • Cyklotrasa • Malá náročnost
Křižovatka pod Cotkytlí | Asfalt | 0,0 km | ||
Konec Herbortic | Šotolina | 2,2 km | ||
Křížení cyklotras a zelené TZ | Šotolina | 3,2 km | ||
Rozcestí s cyklotrasou 4226 a pěší zelenou na Lázek | ||||
Ohio | Šotolina | 3,3 km | ||
Trampská osada | ||||
Cesta pod Vlčí vrch | Asfalt | 5,5 km | ||
Lesní cesty pod Vlčí vrch pod Strážnou | ||||
Kvalitnější asfalt | Asfalt | 6,1 km | ||
Tátenice | Asfalt | 8,9 km | ||
Horní konec Tátenic, příjezd od Lanškrouna, nebo dolů na Krasíkov |
Když mě výprava za bledulemi V Dole zavedla do Herbortic pod Cotkytlí, chtěl jsem si to odbýt konstatováním, že kytky dále kvetou v údolí, ale projížďka kolem Hraničního potoka mě potěšila víc než jsem čekal, tudíž malý tip na cyklovyjížďku (i delší pěší procházku).
Samotný Hraniční potok pramení pod osadou Chudoba, což je součást Horních Heřmanic. Horní část toku je celá v poli a částečně pak v rezervaci V Dole, tedy víceméně nepřístupná, nicméně od křižovatky na horním konci Herbortic (či dolním konci Cotkytle) cesta důsledně sleduje údolíčko potoka, ono by to skoro jinak nešlo. První část úseku v osadě Herbortice ještě jedeme asfaltkou, která je ovšem jen místní komunikací a po zhruba kilometru se mění v mírně zpevněnou, ale šotolinovou lesní cestu. Je zde tedy omezení, nebo přímo zákaz vjezdu. Pokud se tedy nesrazíte s nějakým šílencem nebo traktorem, žádná motorová vozidla nepotkáte. Údolí je celkem solidně zaříznuté pod okolní vrcholy, vždyť přímo nahoře na východě je Lázek, čili nejvyšší hora Zábřežské vrchoviny.
Samotná cesta v údolí je ovšem velmi mírná, tedy podél toku mírně klesá a podle svižných cyklistů v protisměru to není ani žádný prudký stoupák. Kousek pod Herborticemi narazíme na pár osamělých chalup, dle upravenosti slouží jako rekreační objekty (některé dosti pěkné). Při křížení se zelenou turistickou značkou narazíme na první vodní přechod. Nejsou tu mosty, pouze brody, takže mimo těžší techniku je cesta nesjízdná. Chodec či cyklista se toho naštěstí obávat nemusí, u brodů jsou zřízené lávky, pro přechod suchou nohou. I když – viděl jsem cyklistu co potok projel, po suché zimě to zas tak neteče. Ovšem když mám sebou fotovýbavu, tak raději zvolím bezpečnější přechod.
Na louce za zatáčkou narážím na jakési tábořiště, tak si říkám, že sem jezdí skauti, možná jezdili, ona to základna trampské osady Ohio, dokonce soukromý pozemek, ale nikdo tu kromě výletníků není tak se do zapovězené lokality odvážím.
Ještě asi 2 km pokračuje šotolina, pak se zase objeví asfalt, to už se údolíčko rozšiřuje a potok začíná i meandrovat. Malá opuková skalka mě utvrdí, že jsem v Čechách a pak se objevují první chalupy. To jsou Tátenice. Protijedoucí početná skupina cyklistů prozrazuje, že údolíčko je poměrně oblíbenou místní trasou, zejména Lanškrouňáků či Moravských Třebováků (nejbližší větší sídla). Celé údolíčko je značeno silniční cykloznačkou 4225, což je trasa z Výprachtic. Každopádně je to celkem zajímavý přístup (nebo sestup) k (od) Lázku.