Cukrovar ve Skřivanech
Cukrovar vystavěl v roce 1862 Gustav Ledvinka rytíř z Orlové Skály (Adlersfelsu) na místě bývalého špýcharu a pivovaru, přičemž prvním ředitelem továrny byl Jan Musil, po něm František Kubeš a cukrmistrem byl Josef Myslík. Tehdejší surovárna byla založena podle starého systému na strouhání a lisování řepy ve velmi malém rozsahu. Řepa se skládala na panském poli a odtud se dovážela do cukrovaru. Veškeré strojové vybavení pocházelo z Daňkovy karlínské strojírny a uhlí k vytápění se vozilo povozy z Labské Týnice. Roku 1872 se stal majitelem skřivanského statku Adolf rytíř ze Zahony.
O 10 let později však přišla velká rána pro cukrovar. Časně z rána 7. dubna 1882 vypukl v místnostech skladiště, kde se balil cukr, požár. Oheň se šířil úžasnou rychlostí celým skladištěm, v němž bylo složeno přes 4 000 metrických centů hotového cukru a rafinády. Nato zasáhl varní síň a cukerné půdy, kde bylo nashromážděno asi 4 000 metrických centů zboží (homolové zboží a kostky). Plameny z hořícího cukru šlehající ven ohrožovaly okolní objekty, jejichž střechy byly pokryté pouze slámou. Díky zásahu novobydžovských hasičů, obětavým skřivanským občanům a zvláště panujícímu bezvětří, zůstal požár omezen na tovární budovu. Jen stromy vysázené u kostela, jež ho rovněž zachránily, byly částečně zničeny. Celková škoda dosáhla 850 000 zlatých, ale byla plně kryta pojištěním.
Ještě téhož roku byl cukrovar částečně přestavěn a zařízen pro výrobu bílého zboží. Stala se z něj tedy pouhá rafinérie. 1. října 1889 převzala cukrovar, náležející dříve firmě Ritter a spol., společnost sestávající z Alfreda, Otty a Karla z Liebigů, z nichž Alfred a Karel podepisovali tuto firmu, zapsanou v rejstříku společ. firem jako „A. a C. Liebig“. V roce 1893 byl cukrovar rozšířen, neboť tu byla zařízena první velká rafinérie. Vpředu bývaly kanceláře a nahoře byty úředníků. Zbořila se stodola, panská chalupa a Holého domek. Postavil se administrativní dům, stará afinace a sklad surového cukru. Kanceláře a byty úředníků byly přestěhovány do nové budovy. Staré kanceláře byly zahrnuty do rafinérie a postavila se nová tovární brána. Roku 1894 bylo postaveno skladiště pro bílé zboží a stará expediční kancelář. Modernizace byla totiž nadmíru důležitá, neboť se začal zvyšovat export mimo území Rakouska-Uherska (v roce 1893 37 vagonů, roku 1894 33 vagonů, v roce 1895 46 vagonů, roku 1896 18 vagonů, v roce 1897 21 vagonů a roku 1898 již 900 vagonů!; před 1. světovou válkou vyvážela až 2/3 své produkce do Anglie). Ve skladiště byly přeměněny dosavadní chlévy a bývalý byt správce Wihana byl přestavěn. 1. srpna 1894 byl dostavěn nový hospodářský dvůr.
Skřivanská rafinérie byla svojí výrobou jednou z největších v Rakousku. Denně vyráběla 3 500 q bílého zboží různých druhů a zaměstnávala kromě úřednictva přes 1 200 osob (v sezóně 1902/1903 vyrobila 467 999 q). K osvětlování továrny, zámku a bytu úřednictva, jakož i k pohonu strojů v různých dílnách byl používán elektrický proud. Horké tovární vody byly potrubím odváděny do speciálních chladičů a odtud do rozsáhlých usazovacích jam a pak teprve vytékaly do Cidliny. Cukr ze sušáren byl dopravován do skladišť lanovou dráhou vedenou nade dvorem. Tovární hasičský sbor měl 40 mužů s parní stříkačkou a posunovacím žebříkem.
Přesto v noci na 5. března 1905 opět vyhořel a škoda způsobená požárem byla odhadnuta na 2 miliony korun. Hořící cukr tehdy vytékal až do rybníka. V roce 1906 bylo znění firmy: „K. k. priv. Skřivaner Zuckerfabriks-Gesellschaft A. & C. v. Liebig“. Majiteli společnosti byli nadále: Alfred a Otto z Liebigů. Ředitelem cukrovaru byl Adolf z Rittrů-Záhony, disponentem ve Vídni E. Burgarell, technickým správcem Jan Setvín, účetním a pokladníkem Gustav Kosinka a cukrmistrem Jar. Kabeláč. Zboží prodávala centrální kancelář ve Vídni (Graben čp. 12). O rok později zemřel Adolf z Ritterů a novým ředitelem továrny se stal jeho syn Arnošt. Další požáry zasáhly skřivanskou rafinérii 25. července 1909 (požár zničil místnosti s umělým hnojivem a skladiště, v němž bylo kolem 300 000 pytlů); 9. března 1912, kdy shořelo na 6 000 metrických centů cukru; 29. září 1912, přičemž tomu poslednímu padlo za oběť celé skladiště i s veškerým zařízením. Škoda byla odhadnuta na více než 700 000 korun.
Vyhořelá stará afinace a skladiště surového cukru z roku 1893 byly obnoveny ještě v roce 1912. Nová kotelna a 96 m vysoký komín byl postaven roku 1914 a s ním též skladiště bílého zboží. Tovární dvůr byl rozšířen až k erární silnici, ohrazen vysokým drátěným plotem a opatřen železnou vstupní branou. Po svém znovuzřízení zpracoval závod až 700 000 metrických centů suroviny a mohl vyrobit denně 40 vagonů zboží. Měl parní pohon o 2 760 HP a vodní turbinu o 23 HP. Zboží bylo dopravováno do skladiště lanovou drahou, od roku 1923 bylo takto převáženo rovněž uhlí do kotelny.
Za barona z Liebigů byl správcem rafinérie Jan Setvín, kterého nahradil Oskar Mollenda. Poté, co se stal ředitelem cukrovaru v Českém Meziříčí, byl jmenován správcem dosavadní cukrmistr Karel Horký a v roce 1919 po prodeji závodu Pražské úvěrní bance za 11 milionů korun se stal novým správcem dosavadní cukrmistr Antonín Lehmann. O 10 let později otřásla celým okolím zpráva o tom, že 26. listopadu 1929 byl v továrně zavražděn vrchní strojník Jiří Schlegel, a to zámečnickým dělníkem Františkem Sojkou, který k tomu využil dřevěnou palici a nikoliv železnou tyč, jak se ve většině novin následně psalo. „Národní politika“ z 27. listopadu 1929 o tom zveřejnila toto: „Zabil nadřízeného pro výtku a chtěl se pak zastřelit. V jisté továrně ve Skřivanech u Nového Bydžova vytýkal vrchní strojník Jiří Šlégl zámečníku Frant. Sojkovi nějaké nedopatření při práci a ten v rozčilení uchopil železnou tyč a udeřil jí Šlégla do hlavy. Šlégl upadl a ještě na zemi Sojka do něho kopal. Po činu dostavil se Sojka na četnickou stanici, kde žádal, aby byl zatčen. Spatřiv na zdi viseti pušku, uchopil ji a chtěl se zastřelit. Byl však vrchním strážmistrem Kaisrem přemožen, zatčen a dodán k okresnímu soudu do Nového Bydžova. Smrtelně zraněný Šlégl při převozu do všeobecné nemocnice v Nov. Bydžově skonal. Šlégl zanechává dva syny, Sojka je otcem pěti dětí.“ Roku 1934 se zase zjistilo, že dlouhý čas páchané krádeže cukru byly prováděny organizovanou skupinou, jež odnášela cukr z továrny tunelem skrze škváru a odvážela ho poté najatými auty. Takto zmizelo několik vagonů tohoto zboží.
Cukrovar fungoval až do německé okupace, kdy zde byla cukrovarnická produkce pozastavena a vyrábělo se tu pro německou armádu. Skřivanská rafinerie cukru byla znárodněna vyhláškou ministra výživy z 9. ledna 1946 o znárodnění podniků průmyslu potravinářského. Národní podnik Skřivanská rafinerie cukru byl zřízen vyhláškou ministryně výživy ze 12. března 1948, přičemž ještě před jeho vznikem se začaly objevovat mnohé problémy, z nichž největším byly nedostatečné zásoby uhlí, a tudíž opožděné zahájení kampaně. V roce 1951 vznikl národní podnik „Skřivanské cukrovary“, jehož součástí byl cukrovar Skřivany. Ten se stal opět samostatným subjektem k 1. lednu 1953, ale již o 4 roky později byl začleněn do národního podniku „Hradecké cukrovary n. p. Hradec Králové“ a 1. července 1960 do národního podniku „Východočeské cukrovary n. p. Hradec Králové“. Rozhodnutí o zrušení cukrovaru, jež vydalo ministerstvo zemědělství a výživy, pochází ze 7. června 1977, přičemž v poslední kampani roku 1976/1977 vyrobil 319 420 q rafinády. Do jeho areálu se posléze nastěhoval podnik Strojobal. Tím skřivanská cukrovarnická tradice navždy zanikla a dnes v areálu firma Trivium Packaging Czech Republic s. r. o. produkuje jemné plechové obaly pro potravinářskou výrobu a technické náplně.
O 10 let později však přišla velká rána pro cukrovar. Časně z rána 7. dubna 1882 vypukl v místnostech skladiště, kde se balil cukr, požár. Oheň se šířil úžasnou rychlostí celým skladištěm, v němž bylo složeno přes 4 000 metrických centů hotového cukru a rafinády. Nato zasáhl varní síň a cukerné půdy, kde bylo nashromážděno asi 4 000 metrických centů zboží (homolové zboží a kostky). Plameny z hořícího cukru šlehající ven ohrožovaly okolní objekty, jejichž střechy byly pokryté pouze slámou. Díky zásahu novobydžovských hasičů, obětavým skřivanským občanům a zvláště panujícímu bezvětří, zůstal požár omezen na tovární budovu. Jen stromy vysázené u kostela, jež ho rovněž zachránily, byly částečně zničeny. Celková škoda dosáhla 850 000 zlatých, ale byla plně kryta pojištěním.
Ještě téhož roku byl cukrovar částečně přestavěn a zařízen pro výrobu bílého zboží. Stala se z něj tedy pouhá rafinérie. 1. října 1889 převzala cukrovar, náležející dříve firmě Ritter a spol., společnost sestávající z Alfreda, Otty a Karla z Liebigů, z nichž Alfred a Karel podepisovali tuto firmu, zapsanou v rejstříku společ. firem jako „A. a C. Liebig“. V roce 1893 byl cukrovar rozšířen, neboť tu byla zařízena první velká rafinérie. Vpředu bývaly kanceláře a nahoře byty úředníků. Zbořila se stodola, panská chalupa a Holého domek. Postavil se administrativní dům, stará afinace a sklad surového cukru. Kanceláře a byty úředníků byly přestěhovány do nové budovy. Staré kanceláře byly zahrnuty do rafinérie a postavila se nová tovární brána. Roku 1894 bylo postaveno skladiště pro bílé zboží a stará expediční kancelář. Modernizace byla totiž nadmíru důležitá, neboť se začal zvyšovat export mimo území Rakouska-Uherska (v roce 1893 37 vagonů, roku 1894 33 vagonů, v roce 1895 46 vagonů, roku 1896 18 vagonů, v roce 1897 21 vagonů a roku 1898 již 900 vagonů!; před 1. světovou válkou vyvážela až 2/3 své produkce do Anglie). Ve skladiště byly přeměněny dosavadní chlévy a bývalý byt správce Wihana byl přestavěn. 1. srpna 1894 byl dostavěn nový hospodářský dvůr.
Skřivanská rafinérie byla svojí výrobou jednou z největších v Rakousku. Denně vyráběla 3 500 q bílého zboží různých druhů a zaměstnávala kromě úřednictva přes 1 200 osob (v sezóně 1902/1903 vyrobila 467 999 q). K osvětlování továrny, zámku a bytu úřednictva, jakož i k pohonu strojů v různých dílnách byl používán elektrický proud. Horké tovární vody byly potrubím odváděny do speciálních chladičů a odtud do rozsáhlých usazovacích jam a pak teprve vytékaly do Cidliny. Cukr ze sušáren byl dopravován do skladišť lanovou dráhou vedenou nade dvorem. Tovární hasičský sbor měl 40 mužů s parní stříkačkou a posunovacím žebříkem.
Přesto v noci na 5. března 1905 opět vyhořel a škoda způsobená požárem byla odhadnuta na 2 miliony korun. Hořící cukr tehdy vytékal až do rybníka. V roce 1906 bylo znění firmy: „K. k. priv. Skřivaner Zuckerfabriks-Gesellschaft A. & C. v. Liebig“. Majiteli společnosti byli nadále: Alfred a Otto z Liebigů. Ředitelem cukrovaru byl Adolf z Rittrů-Záhony, disponentem ve Vídni E. Burgarell, technickým správcem Jan Setvín, účetním a pokladníkem Gustav Kosinka a cukrmistrem Jar. Kabeláč. Zboží prodávala centrální kancelář ve Vídni (Graben čp. 12). O rok později zemřel Adolf z Ritterů a novým ředitelem továrny se stal jeho syn Arnošt. Další požáry zasáhly skřivanskou rafinérii 25. července 1909 (požár zničil místnosti s umělým hnojivem a skladiště, v němž bylo kolem 300 000 pytlů); 9. března 1912, kdy shořelo na 6 000 metrických centů cukru; 29. září 1912, přičemž tomu poslednímu padlo za oběť celé skladiště i s veškerým zařízením. Škoda byla odhadnuta na více než 700 000 korun.
Vyhořelá stará afinace a skladiště surového cukru z roku 1893 byly obnoveny ještě v roce 1912. Nová kotelna a 96 m vysoký komín byl postaven roku 1914 a s ním též skladiště bílého zboží. Tovární dvůr byl rozšířen až k erární silnici, ohrazen vysokým drátěným plotem a opatřen železnou vstupní branou. Po svém znovuzřízení zpracoval závod až 700 000 metrických centů suroviny a mohl vyrobit denně 40 vagonů zboží. Měl parní pohon o 2 760 HP a vodní turbinu o 23 HP. Zboží bylo dopravováno do skladiště lanovou drahou, od roku 1923 bylo takto převáženo rovněž uhlí do kotelny.
Za barona z Liebigů byl správcem rafinérie Jan Setvín, kterého nahradil Oskar Mollenda. Poté, co se stal ředitelem cukrovaru v Českém Meziříčí, byl jmenován správcem dosavadní cukrmistr Karel Horký a v roce 1919 po prodeji závodu Pražské úvěrní bance za 11 milionů korun se stal novým správcem dosavadní cukrmistr Antonín Lehmann. O 10 let později otřásla celým okolím zpráva o tom, že 26. listopadu 1929 byl v továrně zavražděn vrchní strojník Jiří Schlegel, a to zámečnickým dělníkem Františkem Sojkou, který k tomu využil dřevěnou palici a nikoliv železnou tyč, jak se ve většině novin následně psalo. „Národní politika“ z 27. listopadu 1929 o tom zveřejnila toto: „Zabil nadřízeného pro výtku a chtěl se pak zastřelit. V jisté továrně ve Skřivanech u Nového Bydžova vytýkal vrchní strojník Jiří Šlégl zámečníku Frant. Sojkovi nějaké nedopatření při práci a ten v rozčilení uchopil železnou tyč a udeřil jí Šlégla do hlavy. Šlégl upadl a ještě na zemi Sojka do něho kopal. Po činu dostavil se Sojka na četnickou stanici, kde žádal, aby byl zatčen. Spatřiv na zdi viseti pušku, uchopil ji a chtěl se zastřelit. Byl však vrchním strážmistrem Kaisrem přemožen, zatčen a dodán k okresnímu soudu do Nového Bydžova. Smrtelně zraněný Šlégl při převozu do všeobecné nemocnice v Nov. Bydžově skonal. Šlégl zanechává dva syny, Sojka je otcem pěti dětí.“ Roku 1934 se zase zjistilo, že dlouhý čas páchané krádeže cukru byly prováděny organizovanou skupinou, jež odnášela cukr z továrny tunelem skrze škváru a odvážela ho poté najatými auty. Takto zmizelo několik vagonů tohoto zboží.
Cukrovar fungoval až do německé okupace, kdy zde byla cukrovarnická produkce pozastavena a vyrábělo se tu pro německou armádu. Skřivanská rafinerie cukru byla znárodněna vyhláškou ministra výživy z 9. ledna 1946 o znárodnění podniků průmyslu potravinářského. Národní podnik Skřivanská rafinerie cukru byl zřízen vyhláškou ministryně výživy ze 12. března 1948, přičemž ještě před jeho vznikem se začaly objevovat mnohé problémy, z nichž největším byly nedostatečné zásoby uhlí, a tudíž opožděné zahájení kampaně. V roce 1951 vznikl národní podnik „Skřivanské cukrovary“, jehož součástí byl cukrovar Skřivany. Ten se stal opět samostatným subjektem k 1. lednu 1953, ale již o 4 roky později byl začleněn do národního podniku „Hradecké cukrovary n. p. Hradec Králové“ a 1. července 1960 do národního podniku „Východočeské cukrovary n. p. Hradec Králové“. Rozhodnutí o zrušení cukrovaru, jež vydalo ministerstvo zemědělství a výživy, pochází ze 7. června 1977, přičemž v poslední kampani roku 1976/1977 vyrobil 319 420 q rafinády. Do jeho areálu se posléze nastěhoval podnik Strojobal. Tím skřivanská cukrovarnická tradice navždy zanikla a dnes v areálu firma Trivium Packaging Czech Republic s. r. o. produkuje jemné plechové obaly pro potravinářskou výrobu a technické náplně.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(50.268, 15.504)
Poslední aktualizace: 31.12.2023
Vyhledání vlakového spojení na výlet
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Skřivany
Vyhledání vlakového spojení
Příspěvky z okolí Cukrovar ve Skřivanech
Skřivany - dřevěná zvonice
Zvonice
Dřevěná zvonice se nachází poblíž kostela sv. Anny. Původně stávala zvonice blíže kostelu, ale po požáru cukrovaru v roce 1905 byla přenesena na současné místo. Na původním místě stávala zvonice cca od roku 1720. Ve Zvonici byly dva zvony. Zvon z roku 1719 byl zrekvírován během 1. sv. války. Druhý, starší zvon z roku 1695 válku přečkal, nepřečkal však nájezd vandala, který ho…
0.4km
více »
Skřivany - kostel sv. Anny
Kostel
Skřivany - první doložená písemná zmínka o vsi je datována rokem 1360, kdy byla původním sídlem vladyků ze Křivan. Dle historika J. V. Šimáka jsou však dnešní Skřivany uváděny v Kosmově kronice české k roku 1110 jako „mosty s Křivci na řece Cidlině“. V 16. – 17. století patřila ves s tvrzí rodu Zumrfeldů, roku 1628 přešla do majetku Albrechta z Valdštejna, po Albrechtově smrti…
0.4km
více »
Skřivany
Vesnice
Území této v mnoha směrech krásné obce bylo obydleno již v pravěkých dobách, čehož důkazem může být řada archeologických nálezů. Již v roce 1870 byl u Stihnova nalezen bronzový meč a tamtéž před rokem 1888 několik…
0.4km
více »
Zámek ve Skřivanech
Zámek
Na tomto místě vyrostla nejprve tvrz, o jejiž historii a držitelích nejlépe vypravuje profesor August Sedláček ve svém díle „Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl pátý. Podkrkonoší“:„SKŘIVANY.Na místě býval…
0.4km
více »
Kostel sv. Anny ve Skřivanech
Kostel
Tento chrám byl založen v roce 1720 jako zámecká kaple Nanebevzetí Panny Marie, která sloužila pouze pro potřeby zámku, jenž byl vybudován na místě tvrze, připomínané již ve 14. století. Stavba vznikla nejspíše po…
0.4km
více »
Sloupno
Zámek
Obec a zámek Sloupno leží 2,5 km severně od Nového Bydžova. Obec je přístupná autobusem z Nového Bydžova a nebo krátkou procházkou po silnici směrem na Jičín. Zámek spatříte hned, jakmile opustíte posledn…
1.5km
více »
Králíky (HK)
Vesnice
Králíky - obec severovýchodně od Nového Bydžova. první historická písemná zmínka o vsi je v Zemských deskách z roku 1635.V berní rule z roku 1651 je ves uváděna jako Kralice. Dnes v této zemědělské obci najdeme pomník se sochou sv. Panny Marie a pomník ukřižování.
2.8km
více »
kaplička ve Smidarské lhotě
Tipy na výlet
Vlakem či autobusem do Smidar, z tama pěšky do Smidarské lhoty v ní odbočit směrem na,Janovice,Starý Bydžov . Kaple je na konci vesnice po levé straně-přes mostek. Církevní objekt, kolem něj jsou velmi zajímavé staré lípy. Dá se najíst u kapličky, jídlo a vodu doporučuji vzít sebou v obci není obchod s potravinami. Ty se dají koupit ve Smidarech celkový ráz východočeské vesničky, a zajímavé lípy u Kapličky. okolní krajina …
2.9km
více »
Smidary - kostel sv. Stanislava
Kostel
Smidary - dominanta obce kostel sv. Stanislava je od třicetileté války zasvěcen polskému světci sv. Stanislavu. Důvodem zasvěcení polskému světci byl nedostatek českých kněží, za které v Čechách působili kněží polští. Předchůdce dnešního kostela, kostel dřevěný v roce 1749 vyhořel a na jeho místě byla postavena barokní stavba s věží. I nový kostel však v roce 1752 vyhořel a…
3km
více »
Sv. Venancius u Smidarské Lhoty
Socha
Sochu svatého Venancia najdeme cca v polovině cesty mezi Smidary a Smidarskou lhotou. Dle pověsti v těchto místech přepadli v noci tři lvi hraběte Dymokurského, který jel na koni. Když hrabě uznal, že obrana by byla marná, modlil se a v duchu vzíval svého patrona Venancia, aby ho vysvobodil. A tak lvi chvíli zuřivým pohledem na hraběte hleděli a pak se vzdálili. Jako dík dal…
3km
více »
S koloběžkou přes šest zámků. Cidlina II. část.
Cestopisy
Je poslední dubnová sobota roku 2016 a uzrál čas na další etapu podél řeky Cidliny. Na podzim roku 2014 jsem projel 35 kilometrový úsek od pramene na západním svahu hory Tábor do Jičína a dnes Vás provedu druhou č…
3km
více »
Výlet do Nového Bydžova.
Tipy na výlet
Dvě třetiny cesty do východních Čech, kde chceme pobýt několik dní, máme za sebou a tak po sjetí z dálnice do Chlumce nad Cidlinou se rozhodujeme pro zastávku na něco k zakousnutí a k…
3.1km
více »
Nový Bydžov - bývalá synagoga, sbor Českobratrské církve evangelické
Synagoga
Bývalá Novobydžovská synagoga je připomínkou na židovskou čtvrť, která zanikla po požáru v roce 1901. Po druhé světové válce byla Synagoga přestavěna na modlitebnu Českobratrské církve evangelické. K vysvěcení mod…
3.1km
více »
Nový Bydžov - kostel Nejsvětější Trojice
Kostel
Kostel Nejsvětější Trojice se nachází severovýchodně od Masarykova náměstí. Původně se jednalo o dřevěný luterský kostel z let 1601-20, který byl barokně přestavěn v letech 1717-18 dle plánů M. Rosiho. Kostelu dominuje miniaturní dvouvěžové průčelí. Obrazy pocházejí z původního kostela ze 17. století Hlavní oltář s barokními malbami pochází z 1. čtvrtiny 18. století.
3.1km
více »
Smidary
Zámek
Městečko Smidary se nachází 7 km severně od Nového Bydžova. Dostupné je buď autobusem a nebo železnicí ze stanice Smidary na trati Chlumec nad Cidlinou - Ostroměř
Zámek je nevyužívaný, veřejnosti nepřístupný a …
3.1km
více »
Metličany - kostel sv. Jakuba Většího
Kostel
Dominantou Metličan, které jsou dnes součástí Nového Bydžova, je barokní Kostel sv. Jakuba Většího, který byl postaven hradeckým stavitelem Františkem Kermerem v letech 1768-1775. Na Metličanském návrší však stáva…
3.1km
více »
Nový Bydžov
Tipy na výlet
Směřujeme do královského města, které se nachází cca 30 km východně od Poděbrad a cca 27 km západně od Hradce králové, do Nového Bydžova. Nový Bydžov založil před rokem 1305 Václav II, když přenesl práva z blízkéh…
3.2km
více »
Nový Bydžov
Město
Nový Bydžov leží ve Východních Čechách, západním směrem od města Hradec Králové. Město je založeno na pravém břehu řeky Cidliny. Město se rozkládá v oblasti České Tabule. Okolí města tvoří mírně zvlněná krajina.…
3.2km
více »
Směřujeme na severovýchod republiky – 2. den – Nový Bydžov-procházka historickým centrem, Vysočany-dřevěný kostel a zvonice, Týniště nad Orlicí-rybník Písák
Cestopisy
Pátek 21. 8. 2020
V noci u jezera Sadská byl nádherný klid, k ránu se ochladilo. To jsme konečně pořádně zavřeli dveře a spali dál. Vstáváme as…
3.2km
více »
Nový Bydžov - radnice
Radnice
Nepřehlédnutelná novogotická radnice, na jihozápadní straně náměstí, byla postavena v letech 1862-65 dle plánů chlumeckého zámeckého architekta Josefa Míči. Postavena byla na místě původní renesanční radnice a ved…
3.3km
více »
Nový Bydžov - městské muzeum
Muzeum
Secesní budova spořitelny a muzea byla postavena v letech 1905-1907 podle plánů J. Vejrycha. Historie muzea však spadá již do roku 1888, kdy bylo založeno. Prazákladem muzejních sbírek se stalo několik vzácných památek, které byly po staletí uchovávány ve staré radnici. V roce 1907 se muzeum přestěhovalo do druhého patra v nově postavené budově městské spořitelny, kde sídlí…
3.3km
více »
Nový Bydžov - kostel sv. Vavřince
Kostel
Nový Bydžov - Kostel sv. Vavřince je nejstarší dochovanou stavbou ve městě, založen byl se vznikem města v letech 1305 - 11, tehdy byl zasvěcen Matce Boží. Původně gotická stavba byla barokně upravována nejprve kolem roku 1680, později ještě v roce 1772. Přilba věže je z roku 1818, kdy byla upravena po požáru, který město postihl v roce 1817. Kostel je trojlodní kamennou…
3.4km
více »
Starý Bydžov
Vesnice
Starý Bydžov - první písemná zmínka o tehdejším Bydžově je uvedena v listině českého knížete Bedřicha z 23. dubna 1186 ve dvou variantách - Butsou a Buitsov. Původní ves Bydžov byla koncem 80. let, nebo počátkem 9…
3.6km
více »
Lipová alej u Nového Bydžova
Park
Lipová alej u Nového Bydžova je významným krajinotvorným prvkem v oblasti. Rozkládá se podél pravé strany silnice vedoucí od Metličan na Hradec Králové, její délka je cca 1 km. Alejí prochází NS Les Chlum a okolí, která má 10 zastávek.
3.6km
více »
Nový Bydžov - kostel sedmibolestné Matky Boží
Kostel
Při popisovaní tohoto sakrálního objektu jsem byl celkem v koncích… Některé zdroje ho uvádějí jako kostel sedmibolestné Panny Marie, další jako kostel Nanebevzetí Panny Marie a třetí možností je hřbitovní kaple Sedmibolestné Panny Marie, o možnosti další naštěstí nevím ….. Jasné je, ale to, že postaven byl v letech 1898-1901 dle plánů architekta Josefa Mockera, stavbu…
3.6km
více »
Smidarská lhota
Vesnice
Smidarská lhota - první zmínky o obci jsou již z poloviny 12. století. Na upravené návsi stojí Památník obětí první světové války postavený v roce 1922 a socha ukřižovaného Krista s letopočtem 1803. Na kraji obce …
3.6km
více »
Loučná Hora - dřevěný kostel sv. Jiří
Tipy na výlet
Při toulkách po Novobydžovsku se můžeme zastavit v obci Loučná Hora, která se nalézá cca 2 km severovýchodně od Smidar. To co nás láká je dřevěný kostel sv. Jiří. Historie kostela v Loučné Hoře sahá do 14. století…
3.7km
více »
Cidlina
Řeka
Pramen: Krkonoše - Lomnice nad Popelkou
Délka toku (sjízdné) v km: 76
má většinu jezů nesjízdných, které zpomalují plavbu a má řadu náhonů, které je vhodné využít při nedostatku vody. Vodu využívají závody - m…
4.1km
více »
Soutěž 1
bod
www.turistikaprozivot.cz
Chotělice - zámek
Zámek
Chotělice - obec severně od Smidar, která je prvně písemně doložena v roce 1376 ve spojitosti s Kunešem z Chotělic. Již v té době zřejmě v Chotělicích bývala tvrz s dvorem a mlýnem. Poslední zmínka o chotělické tv…
4.7km
více »