Dalejský profil

Dalejský potok, německy zvaný jako Daleibach, tvoří kolem svého toku velmi romantickou údolní krajinu, jejímž obzvláštněním jsou pak mnohé skály a zbytky po zdejších starých a dnes již opuštěných lomech, v nichž došlo k řadě paleontologicky významných objevů. V mnohém pak dodnes platí slova Františka Hansla a Oskara Fialy, která byla publikována již v roce 1899 v publikaci "Smíchovsko a Zbraslavsko": "Potok Dalejský sbírá své vody ve výšinách spodního siluru v okolí Chrášťanském, razí si cestu níže u Třebonic, pospíchá podél Krteňského kostelíka k Řeporyjím, smýká na blízku vyvřelé skály žabákové, rozrývá si koryto hornosilurských vápenců a teče malebným údolím Svatoprokopským, aby v sebe přijal u Klukovic spojené potoky Stodůlecký a Butovický. Pravý břeh potoka Dalejského vystupuje tam srázně jako zalesněné úbočí, levý břeh vytvořuje pak v těch místech zelenou plošinu zvanou »V Dalejích« a zvedá se teprve příkře nad železniční tratí dráhy Duchcovské. Protější tyto stráně sou pusty a holy a odívají se drobnou květenou teplomilovnou jenom málo kde. Jako pokračování těchto pustých skal jest i vápencový útes, nad nímž vypíná se kostelík sv. Prokopa. Také další stráně na levém břehu Dalejského potoka jsou téhož rázu. Lomy v nich založené poskytují geologovi nejlepší příležitosti zadívati se v profily silurských vápenců etaže G. Velikou oklikou u Hlubočep vlévá se potok Dalejský do Vltavy."

Po přečtení výše citovaného textu nám tedy není nic divného, že měl potok vliv rovněž na rozvoj zdejších řemesel, z nichž nejvíce asi na vznik mnoha mlýnů, z nichž ještě koncem 19. století fungovaly mlýny v Řeporyjích, v Hlubočepích a v Jinonicích, aby posledními z nich byly řeporyjský a holyňský. Ale to není tím pravým, co bychom měli obdivovat. Správným objektem zájmu by nám měla být zdejší příroda, jež se sice od 19. století, kdy ji z orograficko-geologického hlediska zkoumal významný odborník a autor první české geologické učebnice PhDr. Jan Krejčí, trochu změnila, ale stále je velmi hodnotnou věcí, která získala díky tomu rovněž památkovou ochranu, nejprve k 1. srpnu 1982 jako chráněný přírodní výtvor, později jako přírodní památka, z níž se následně ke 13. srpnu 1992 stala národní přírodní památka, o níž se lze dozvědět řadu podrobností na tomto odkazu: https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=743. Mnohem lepší je však vyrazit do těchto míst a poznat je na vlastní oči! Stejně tak jako naši předci před staletími, protože údolí Dalejského potoka bývalo vyhlášeným výletním místem již na přelomu 18. a 19. století, a tudíž ho objevíme v řadě literárních děl, např. v knihách Jakuna Arbese a písničku o tomto vodním toku zaznamenal také Bedřich Peška ve svém díle "Okolí pražské v písních pro mládež".

Některé zmínky pak nalezneme v souvislosti s výročními slavnostmi sv. Prokopa, které se tu konaly vždy v neděli po svátku zmíněného světce 4. července a v jejich rámci pobožní návštěvníci mířili nejen do v roce 1966 zbouraného kostela sv. Prokopa z let 1711-1712, u něhož ještě v 18. století žili poustevníci (zaniklá poustevna z roku 1715), ale též do dnes již neexistující 120 m dlouhé Prokopovy jeskyně s křížem a obrazem tohoto světce. Většina zmizela při lámání vápence a zakládání pecí, něco změnilo tvář v souvislosti s otevřením pražsko-duchcovské železniční trati v roce 1873 a o zbytek se zasloužila armádní činnost za německé okupace (řada několika dlouhých tunelů), v níž pokračovalo i naše vojsko (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svatého_Prokopa_(Prokopské_údolí)). Na závěr je ještě třeba dodat, že Dalejský potok dnes nedosahuje své bývalé slávy, kdy se často rozvodňoval a působil řadu škod, např. 23. června 1847, v roce 1895 a 1. května 1901, ale třeba v srpnu 1925 vystoupil z břehů, aby se jeho vody brzy navrátily do koryta. To, že byl znečišťován splašky z většiny Zlíchova a Hlubočep již před 1. světovou válkou, dalo i popud vedení hlavního města, aby začalo uvažovat o zřízení zvláštní stokové soustavy, neboť tyto obce nebyly již součástí pražské jednotné kanalizační sítě. K největším úpravám potoka pak došlo ve 30. letech 20. století (pokud nepočítáme opravu škod po přívalových deštích v roce 1927, na níž bylo povoleno 37 000 Kč) a v letech 1947-1948, kdy bylo vyčištěno celé jeho koryto. Historie Dalejského profilu spolu s Prokopským údolím je však mnohem obsáhlejší, že by vydala přímo na knihu a není tedy možné zde vypsat vše, co se v těchto místech událo a jak se tu žilo. Z těch posledních věcí, co se zde přihodily, je třeba jmenovat v roce 2011 provedenou rekonstrukci místní naučné stezky, kterou dnes známe pod pojmenováním "Údolím Dalejského potoka" (viz https://www.praha-priroda.cz/naucne-stezky/udolim-dalejskeho-potoka/).