Dlouhé Dvory (Střezetice)

Tato lokalita, o níž se ve známém dobovém pořekadle hovořilo, že se zde má kupovat zelí a cihly, byla osídlena již v době kamenné, což dokazuje nález broušených nástrojů a přeslenu z období kultury s vypichovanou keramikou na panském poli mezi dvorem a železniční tratí. Do královéhradeckého historického muzea se odtud dostaly zlomky kamenných nástrojů a přeslen, jež mu věnoval rolník Mohyla z Lípy v roce 1919. Téhož roku byly nalezeny keramické zlomky z pozdní doby hradištní. Roku 1990 byly naopak objeveny různé keramické zlomky. Jedny pocházejí z pravěku, další do vrcholného středověku.

Původně se vsi říkalo Dlúhodvory (1436) či Dlouhodvory (do roku 1912, poté Dlouhé Dvory a od roku 1923 Dvory Dlouhé). Toto označení mělo být podle lidových podání odvozeno od toho, že první zdejší dvorce se táhly za sebou podél cesty, takže dlouho trvalo, než je člověk přešel. Jiná verze hovoří o tom, že pojmenování vsi pochází od rozlohy svého panského dvora.

Po Dlouhých Dvorech se v roce 1413 psali Jan a Velislav, kteří zde měli nějaký majetek. Jako období, kdy byla ves poprvé zmíněna, se uvádí rok 1414. V té době ke vsi patřil rovněž poplužní dvůr s dědinami a 2 lidmi, který náležel klášteru dominikánek sv. Jiří v Hradci Králové. Ten zanikl za husitských válek a roku 1436 byl zapsán zdejší dvůr s příslušenstvím Diviši Bořku z Miletínka. V roce 1465 byly Dlouhé Dvory zapsány Matěji Salavovi z Lípy, jenž je držel ještě roku 1496. V roce 1536 náležela jedna část Václavu Bořkovi z Dohalic. Roku 1575 bylo prodáno to, co kdysi náleželo klášteru dominikánek v Dlouhých Dvorech, Třesovicích, Střezeticích, Sobětuši a Probluzi Melchisedechovi Bořkovi z Dohalic. Pro dluhy byly Dlouhé Dvory, Mokrovousy a Čeřov prodány Zde%nku Dohalskému z Dohalic, který zemřel v roce 1598. Roku 1615 náležely Dlouhé Dvory Kateřině Justině Nepoliské a Angelině Nepoliské z Borové, od níž je v roce 1620 koupil Václav Záruba z Hustířan. Ještě téhož roku mu však byly zkonfiskovány a postoupeny za 5 000 kop grošů Albrechtu z Valdštejna. V roce 1654 tu byli vedle dvora 2 chalupníci a 2 zahradníci, jež měli 2 korce a 27 čtverečných sáhů pozemků. Roku 1677 náležely Dlouhé Dvory k chlumskému statku, jehož vlastníkem byl Jiřík Maxmilián Solltz. V 18. století byly drženy Dobřenskými z Dobřenic, majiteli hornonedělišťského statku, u něhož zůstala ves až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. V roce 1734 zdědil po Karlu Ferdinandovi Dobřenském z Dobřenic Chlum a Dlouhé Dvory jeho syn František, který byl opatem keresturským v Uhrách. V roce 1744 řádili ve zdejším dvoře pruští a saští vojáci. Zabrali uložené obilí a z ovčína 50 ovcí. Podle tereziánského katastru z roku 1748 byli v Dlouhých Dvorech 4 chalupníci. V roce 1770 tu bylo 9 čísel a podle josefinského katastru z roku 1789 10 čísel, 268 jiter a 134 3/6 čtverečných sáhů polí a 21 jiter a 1389 čtverečných sáhů luk. V témže roce vyhořel dvůr. Roku 1833 bylo v Dlouhých Dvorech 15 domů, 84 obyvatel, panský dvůr, ovčinec a hospoda.

V roce 1849 byla katastrální obec Dlouhé Dvory spojena s Chlumem v jednu samostatnou politickou obec. Roku 1862 byly Michalovi Dobřenskému z Dobřenic prodány v exekuci Neděliště, Chlum a Dlouhé Dvory. Ty koupil za 380 100 zl. Jaroslav hrabě ze Šternberka, který zemřel v roce 1874. 3. července 1866 tu probíhaly krvavé boje prusko-rakouské války. Po bitvě tu ležela četa pruské pěchoty, jež odešla krátce po mikulovském příměří. 4. listopadu 1866 navštívil ves císař František Josef I. V roce 1875 byly Dlouhé Dvory přiškoleny ke Chlumu. Roku 1868 si najal zdejší dvůr budínský mlynář Jan Černý a v roce 1882 Jan hrabě z Harrachů. Téhož roku byla Dlouhými Dvory postavena obchodní dráha, u níž byla zřízena zastávka. Přesto se z obce nestalo žádné výjimečné místo, což můžeme posoudit ze slov Josefa Horáka, jenž ji popisuje ve svém díle „Topografický popis všech osad hejtmanství kralohradeckého, jenž obsahuje soudní a berní okresy: Kralohradecký, Hořický a Nechanický“ z roku 1877 takto: „Dvory Dlouhé (Dlúhodvory) s 15 d., 215 obyv. katol. a 2 evang., sev.-záp. nad Všestary, opodál erární silnice k Hořicům. Kat. a pol. tato obec leží 2 1/3 hod. sev.- záp. od Hradce Kr. na rovné výšině pod Chlumem a Lípou, býv. dominium Chlum a Neděliště, náležela druhdy co vlastní statek panenskému klášteru u sv. Jiří v Hradci Králové. - Král Jiří zastavil Dlúhodvory r. 1465. pánům z Lípy, z kteréhož rodu i rod Salavův pocházel, jehož majetkem i zůstaly, byvše r. 1677. s Chlumem a Nedělištěmi spojeny. Jest zde mimo kapličku sv. Jana N. poplužní dvůr s úrodnými pšeničnými pozemky, o němž více při Nedělištích. Rolníků málo; ostatní obyvatelé živí se denní mzdou.“ V letech 1909-1911 byla stavěna silnice z Probluzi do Dlouhých Dvorů. Z 1. světové války se nevrátili 4 zdejší muži.

V roce 1919 připadl zdejší dvůr čs. státu. Ministerským výnosem z 22. března 1923 byly Dlouhé Dvory odděleny od Chlumu a staly se samostatnou politickou obcí. Roku 1923 byla v Dlouhých Dvorech vystavěna zastávka a původní dřevěný sloup s označením místa byl odstraněn. V roce 1926 bylo od panského dvora odděleno 40 ha pozemků, jež byly rozděleny mezi zdejší malé rolníky. Roku 1936 vzniklo Družstvo pro rozvod elektrické energie. Za německé okupace nesla obec název Langenhof. V roce 1940 měla ves 30 domů a 151 obyvatel. V červenci 1969 vyhořel neobydlený domek, čímž vznikla škoda 10 000 Kčs. V roce 1970 zde žilo 123 obyvatel ve 27 domech. O 5 let později byla při místním hospodářství Semenářského státního statku Svobodné Dvory ustavena ZO SSM. Od 1. ledna 1976 jsou Dlouhé Dvory součástí Střezetic. 16. ledna 1976 byl na veřejné schůzi zvolen 6členný Občanský výbor v Dlouhých Dvorech, jehož předsedou se stal Ladislav Struna z čp. 20, dosavadní předseda dlouhodvorského MNV. Téhož roku byla silnice obcí nově vyasfaltována. Administrativně se Dlouhé Dvory staly místní částí Střezetic až v roce 1980. O 6 let později byla zdejší prodejna uzavřena kvůli chybějící pracovní síle. Roku 1987 došlo k adaptaci budovy knihovny. Roku 1995 byl vybrán rybník. Zároveň došlo k vysazení stromů a tím založení lipové aleje, v níž byla upravena cesta ke skupině pomníků z roku 1866. V roce 1996 byla realizována plynofikace. Roku 2003 byl vybudován vodovod. 16. prosince 2008 byla zkolaudována kanalizace. Současnost je pak ve znamení výstavby dálnice D35.

Ze zdejších pamětihodností musíme jmenovat: kapličku sv. Jana Nepomuckého z počátku 19. století, kterou vybudovala rodina Šmatolánova, se sousedící kovovou zvoničkou z 1. poloviny 20. století a pomníky z prusko-rakouské války roku 1866 (pískovcový jehlanec věnovaný rakouskému mjr. Romualdu rytíři von Dobrucki od 23. pěšího pluku; jehlanec z leštěné žuly s bronzovým erbem věnovaný rakouskému nadpor. Edmundu von Salemfels od 9. hulánského pluku od Antona Wasserburgera z Vídně; pískovcový jehlanec označující původní hrob rakouského podpor. Alexandra svobodného pána von Bethmann od 4. kyrysnického pluku, jenž byl na současné místo přenesen v roce 1894; pískovcová typová pyramida původně označující hrob 30 rakouských a pruských vojáků; pískovcová typová pyramida jako pomník všeobecného věnování). Na závěr je nutno zmínit, že zdejší obyvatel František Falta se účastnil jako příslušník 2. kyrysnického pluku známé jízdní srážky u Střezetic v roce 1866. Byl známým vypravěčem svých vzpomínek a příhod z mládí a zemřel jako 89letý v roce 1926.