Dolní Ředice

Archeologické nálezy prokazují, že k prvnímu zdejšímu osídlení došlo již v době kamenné. Tyto nálezy se však nejspíše nedochovaly, a tak víme pouze o mladších nálezech, např. o žárovišti na kopci "Hořánky" mezi Dolními Ředicemi a Komárovem, kde se našly mimo sídlištních jam z doby bronzové také pozůstatky z doby hradištní (1883, 1912). Sama obec však byla poprvé zmíněna až 9. dubna 1336, a to pod německým názvem Hermansdorf. Tehdy se jednalo ještě o jednu obec v rámci chvojenského panství, která se později rozdělila na Dolní Ředice a Horní Ředice. Později se stala tato ves součástí holického panství. Roku 1507 byly Ředice prodány od Hynka Bradleckého z Mečkova Vilému z Pernštejna, čímž se staly součástí pardubického panství, v jehož rámci zůstaly až do roku 1849. Do tohoto panství se prodejem dostal rovněž hospodář Hedrych či Hendrych, jenž odváděl roční plat 4 grošů a 10 denárů Čeňkovi Dašickému z Barchova u Dašic. Podle urbáře pardubického panství z roku 1588 měla zdejší rychta 73 lidí osedlých, kteří odváděli 4 slepice, 11 vajec, podací kostelní, krčmu a bylo zde také poznamenáno, že "přísedí lesům Království". Během třicetileté války byla ves poničena a vyrabována. Ještě v roce 1654 byla třetina velkých selských statků opuštěna. Za Josefa II. se ves rozdělila na Horní a Dolní Ředice. První oficiální záznamy o tomto rozdělení pocházejí z roku 1757, kdy na kontraktu na robotní abolaci byl za Horní Ředice podepsán rychtář Matěj Zahrádka a za Dolní Ředice Jakob Kabrhel.

V roce 1849 bylo zrušeno poddanství a zavedeno prozatímní zřízení obecní, podle něhož došlo k definitivnímu rozdělení Ředic a vzniku 2 samostatných vesnic. V letech 1885-1900 byla vystavěna po obci silnice. Roku 1890 bylo ve vsi 136 domů a 857 obyvatel. V letech 1904-1905 byla postavena nákladem 28 000 K trojtřídní škola. Tuto stavbu provedl Ing. František Půlpán z Holic, syn ředického učitele Matěje Půlpána. 28. září 1905 byla budova vysvěcena a 1. října téhož roku došlo k zahájení vyučování. Prvním řídícím učitelem se stal Antonín Sluga. Tehdy rovněž došlo k rozdělení SDH, jenž byl založen v roce 1879 a byl společný pro obě obce. Roku 1907 byla založena Hospodářsko-čtenářská beseda a Kroužek divadelních ochotníků a v roce 1908 Spořitelní a záložní spolek. V srpnu 1908 vyhořela usedlost Františka Bukače. Roku 1910 bylo ustaveno Vodní družstvo. V té době na sebe obec upozornila svéráznou akcí agrárnicky zaměřených občanů, kterou popsal "Venkov" 22. února 1910 takto: "Slavnostní průvod do kriminálu. Přes třicet občanů v Dolních Ředicích u Holic odsouzeno bylo proto, že své děti neposílali do školy. Nedávno se sjednotili a usnesli, že trest společně nastoupí. Ve dvojstupu stejným krokem vybrali se na cestu za zvuků tahací harmoniky do Holic k okresnímu soudu. Řídký ten průvod vzbudil po ulicích města veliký rozruch. Mnozí se domnívali, že jsou to vojenští nováčci, jdoucí k odvodu. Ale s tím nesouhlasila ani doba, ani stáří účastníků průvodu. Konečně vše se vysvětlilo. Průvod stanul před soudem. Ale v budově není pro tolik strávníků místa. Jen čtyři připuštěni k odpykání si trestu, ostatní musili vrátiti se domů. Nastoupí trest později ve skupinách." V roce 1913 byla provedena meliorace části zdejších pozemků. Z front 1. světové války se nevrátilo minimálně 16 místních mužů (Josef Dohalský, Josef Hájek, František Horák, Václav Horák, Josef Jedlička, Václav Jelínek, Bohumil Kottwald, František Machatý, Josef Poledno, Karel Říha, Jaroslav Slabý, František Srazil, Jan Sýkora, Jaroslav Velimský, Karel Velinský, Václav Voříšek), ale vzhledem k tomu, že dochází k záměně s Horními Ředicemi a stejnojmennými obcemi jinde po Čechách, tak jich mohlo být mnohem více. Další skončili jako váleční invalidé (František Kopa).

Roku 1920 byla založena TJ Sokol, opět pro obě obce. Stejně tak vznikla DTJ, ale ta brzy zanikla. V roce 1923 byla dokončena stavba silnice Chvojenec-Drahoš-Dolní Ředice. 8. července 1923 se ustavilo Hospodářské družstvo pro povážení lehkých písčitých pozemků slínem a naopak. 5. června a 15.-17. června 1926 došlo k velkému rozvodnění Ředického potoka, zvaného rovněž jako Ředička. V letech 1926-1928 proběhly další meliorační práce. 16. dubna 1928 zasáhla obec největší povodeň v historii. V letech 1928-1930 proběhla regulace Ředického potoka. Roku 1931 došlo k elektrifikaci obce. 19. srpna 1947 zapálil blesk jednu ze zdejších stodol. Roku 1962 byl dostavěn nový družstevní kravín. Roku 1970 byla ustavena ZO SSM, jež se však začala projevovat až o 2 roky později. 10. září 1974 bylo otevřeno nové nákupní středisko. V roce 1976 byla při ZDŠ otevřena školní družina. V letech 1976-1977 byly prostory v MNV adaptovány pro školní družinu. V roce 1977 vznikl Společný zemědělský podnik v Dolních Ředicích. Roku 1978 došlo k otevření nové místní lidové knihovny. 5. listopadu 1979 byla otevřena nová MŠ. V letech 1994-1996 došlo k plynofikaci obce. 19. listopadu 2001 byly Dolním Ředicím uděleny obecní symboly. 18. prosince 2005 lehla popelem firma Gamba na výrobu tkaniček. V roce 2007 byly pojmenovány zdejší ulice a vybudován nový mostek přes potok v Dašické ulici. O rok později byla provedena rekonstrukce a plynofikace mateřské školy. 25. června 2013 došlo k rozvodnění Ředičky, během něhož bylo zatopeno 37 objektů. 29. června 2013 byl slavnostně otevřen minipivovar Mordýř. V letech 2014-2015 byl zrekonstruován a zateplen obecní hostinec. Roku 2020 byla dokončena výstavba nového školního hřiště. 16. října 2021 byla slavnostně otevřena nová tělocvična pro ZŠ, TJ Sokol i veřejnost.

Mezi zdejší pamětihodnosti patří: pomník Eduarda hraběte Stadiona z Thannhausenu ze 2. poloviny 19. století; pomník padlým v 1. světové válce z roku 1923, pomník padlým ve 2. světové válce a obnovený kamenný kříž, jenž byl slavnostně posvěcen 28. září 2021. Nejvýraznějšími místními rodáky byli: ruský legionář Karel Velinský (21. února 1898 Dolní Ředice - 7. srpna 1918 stanice Kyn, Rusko) a hudební skladatel, učitel a protifašistický bojovník Joža Jaro (20. ledna 1901 Dolní Ředice - 24. září 1942 Mnichov).