Pomník Eduarda hraběte Stadiona z Thannhausenu v Dolních Ředicích

Již v polovině 19. století si zavedla nudící se šlechta na Pardubicku parforsní hony čili štvanice na jeleny, jež se každoročně konaly v podzimním období. Pokud možno, vždy kolem svátku sv. Huberta, patrona lovců, jenž byl prohlášen za svatého roku 827 a jeho památka ustanovena na 3. listopadu, přičemž podle pověsti byl tento dosavadní náruživý lovec a značný zhýralec obrácen k pobožnému životu jelenem, majícím kříž mezi zlatými parohy.

Přímo o počátcích pardubických parforsních honů hovoří Josef Sakař ve svém díle "Dějiny Pardubic nad Labem. Dílu IV. část 3. Soupis domů předměstí Dlouhého-Zeleného" toto: "Prvým pořadatelem lichtensteinského "Parforsu" byl Angličan Jiří Andrews, Lichtensteinův štolba a psovod, v letech 1846-55 držitel domu čp. 105. Největšího významu dočkal se tento šlechtický sport za mastrování kn. Thurn-Taxise. Tehdy končily pardubické jízdy ("halali") někdy až i u Kolína a za Kr. Hradcem. Nové svěžesti nabyl "Parfors" zřízením veliké pardubské steeple chase r. 1874. Počátkem světové války "Parfors" zanikl."

Základem této kratochvíle bylo to, že jelen byl vypuštěn ze zvláštního bedněného a krytého vozu a hned za ním vyrazila smečka speciálně vycvičených psů s psovody. Ti byli následováni jezdci v červených kabátech, kteří se věnovali své zábavě tak náruživě, že jeli tudy, kudy jen chtěli, ať se jednalo o soukromý nebo veřejný majetek. Kdo se jim nějak zamotal do cesty, ten byl kolikrát bičíkem zbit apod. Zprvu nebyly škody jimi způsobené nahrazovány a ten, kdo je chtěl získat, měl skutečně velké problémy, aby nějaký ten krejcar nakonec obdržel. Později bylo odškodné za zničené osení placeno parforsní společností podle počtu koňských stop, a to za 1 ve výši 2-3 krejcarů. Jakmile bylo zvíře uhnáno tak, že kleslo nebo bylo dostiženo psy (obojímu se říkalo "halali"), shromáždili se lovci u něho a některý z nich mu dal buď záraz nebo ho zastřelil. Hon byl pak zakončen zatroubením fanfáry "la mort". K tomu ještě dodejme, že se nejednalo o jediný hon, nýbrž se jich konalo vždy několik za sebou, a to na jiných místech.

Takovéto zábavy se zúčastnil 5. listopadu 1884 též rytmistr jezdectva a zemský poslanec království Českého Eduard Josef Filip hrabě Stadion z Thannhausenu, který měl vrozenou srdeční vadu. Během štvanice na jelena ho v sedle ranila mrtvice, spadl z koně a ihned skonal, což potvrzuje zmínka v "Pražském denníku", který vyšel 8. listopadu 1884: "Oumrtí. Ve středu odpoledne součastnil se hrabě Edvard Stadion honby u Sezemic, při čemž byl mrtvicí raněn a sklesl mrtev s koně. Hrabě Stadion byl 51 roků stár, c. k. komoří a rytmistr ve výslužbě a měl princeznu Ludviku Lobkovicovou za choť." Drobnou vzpomínku na tuto událost najdeme rovněž v "Ozvěnách Slatiňan": https://www.slatinany.cz/doc/ozv0907.pdf.

Jeho mrtvola byla následně dopravena do letního sídla ve Slatiňanech a uložena do rodinné hrobky pod poutním kostelem sv. Anny v Koutě na Šumavě, kryté zděným sarkofágem s hraběcími erby a jmény uložených zde k věčnému odpočinku. Na místě tragické události nechala následně Stadionova manželka Ludovika hraběnka ze Stadionu, roz. princezna Lobkowicová (více informací o této výrazné osobnosti si můžeme přečíst též v "Ozvěnách Slatiňan": https://www.slatinany.cz/doc/ozv1704.pdf) vztyčit pískovcový kříž s erbem hrabat Stadionů a svého rodu, jehož autorem je sochař a kameník J. Růžička z Chrudimi.

Německý nápis na mramorové desce je však již torzovitý a špatně čitelný, a tak z něj nelze mnoho vyčíst, snad jen několik slov: "...51. Lebensjahre Retet für ihn." Kdy byl tento pomník vysvěcen je tak nejisté. Zatímco jedny prameny hovoří již o témže či následujícím roce, tak další přicházejí s řadou pozdějších let, včetně bakalářské práce Jany Černínové "Epigrafické památky v okresu Pardubice v bývalém soudním okresu Holice" z roku 2010, v níž je dokonce zrod pomníku nesprávně kladen do období "kolem roku 1850". Rovněž na jménu světitele se neshodnou, neboť se píše jak o královéhradeckém biskupovi Msgre. ThDr. Josefu Janu Evangelistovi Haisovi, kterého vázalo přátelské pouto k výše zmíněné vdově, tak o holickém faráři P. Františku Mikešovi. Jisté informace lze najít zde: http://www.kppardubicka.cz/cs/menu/zprava/831-kriz-a-ornat-upominaji-na-smrt-hrabete-stadiona/. Jak vidíte, nikdo neví všechno, a tak pokud bude tyto řádky číst někdo, kdo je spravený s tím, kdy k onomu posvěcení přesně došlo a kdo byl světitelem (někde by mohla být uložena žádost o zřízení kříže nebo o jeho posvěcení), rád se nechám poučit a tyto informace zde uvedu, protože i tato památka místního významu si zaslouží větší pozornost. Předem děkuji za případnou odpověď!