Dříteč

Tato ves nesla dříve pojmenování Dříč a jak se k němu dostala, tak o tom mnoho nezjistíme, pokud tedy opět neotevřeme knihu "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H" od prof. Antonína Profouse, v níž nalezneme následující:

"Dříteč (lid. ta Dřiteč, v Dřitči, do Dřitče, dřitečskej), ves 7 km ssv. od Pardubic: ok. 1229 c. 15, Czasta monio Opatoviczensi villam Drzieczie confert, CB. II, 328 15; 1360 ad E. in Bistz, exec. pleb. in Drzietecz, LC. I, 139; 1365 ad E. in Bisscz, exec. pleb. in Drziescz, LC. Ib, 67; 1352-c. 1405 decan. Gradic.: Drzietecz, RDP. 90; 1374 de cons. Petri dicti Dubanek, clientis de Drziecz, LC. III, 23; 1394 in Drziecz, AČ. 31/83 9; 1395 Drzetecz... ad E. par. in Drzietecz, LC. V, 217; 1409 ad E. in Drzietecz, exec. pleb. in Cunyeticz, LC. VI, 257; po 1494, ves Dříteč, Dřítečtí, po přívoz Dřítecký, lidé z Dřítče, z Dříče, AČ. 17/386b, 453a a 457a; 1560 vsi Drzitecz, Rokytno, Drazkow (ke Kunětické Hoře), DZ. 54 F 7; 1654 Držycže ves, BR. 14/73; 1667 ze vsi Dřítče, AČ. 23/410; 1789 Hft Pardubicz: Držicž, Držitecz, Schaller XI, 72; 1837 Dřitsch (Dřič), Sommer V, 74.

Jm. D. vzniklo přivlastňovací příponou -jь z os. jm. *Dřietec. Jako stsl. jména činitelská borьcь ʽbojovníkʼ, kupьcь, lovьcь a česká slova kupec, lovec, jezdec a p. pocházejí od příslušných sloves, tak slovo, z něhož vzniklo ono OJ., znělo *dřietec a pocházelo ze stsl. drétiti consolari, stč. dřietiti n. dřětiti ʽchlácholitiʼ (geb. Sl. stč. 335), srov. slc. dretiť ʻvábitiʼ. Podle nepřímých pádů ʻdo, z Dřítče vysl. Dříče, v Dřítči vysl. v Dříčiʼ vznikl i nom. a ak. Dříč, srov. dial. Buč m. Budeč, Choč m. Choteč, Skuč m. Skuteč a j."

K jejímu osídlení došlo již v pravěku, což dokazuje řada nálezů z doby kamenné (kultura s lineární keramikou) a z doby bronzové (slezskoplatěnická kultura). Zajímavý byl výzkum starohradištního sídliště nedaleko opatovické elektrárny, které od roku 1960 zkoumal Ludvík Skružný. Existence obce je však poprvé doložena až k roku 1229, kdy přešla z rukou vladyky Časty (Czasty) do držení opatovických benediktýnů. Po vypálení jejich kláštera husity v roce 1421 se dostala Dříteč v rámci ostatního klášterního majetku do rukou Diviše Bořka z Miletínka, jemuž byl zapsán císařem Zikmundem Lucemburským roku 1436. Po jeho smrti v roce 1438 získal celé panství jeho syn Soběslav z Miletínka a z Pardubic, který 11. listopadu 1460 zastavil svou tvrz Osice s dvorem poplužním a příslušenstvím, v němž byla rovněž celá ves Dříteč, Burianovi, Zdeňkovi a Mikulášovi Trčkům z Lípy, a po něm byl roku 1464 vlastníkem kunětického zboží Jiří z Poděbrad a po něm jeho synové, kteří se hojmě zadlužovali. 28. listopadu 1476 obdrželi list postupný na Dříteč a Bukovinu od Jindřicha knížete Minsterberského Václav Zahrádka ze Zahrádky a jeho manželka Kateřina, rozená z Hustířan a Chvalkovic. Roku 1490 měl v Dřítči jisté zboží jako zástavu Bezchleba z Hostovic, který na ní měl 300 kop zlatých. Když zemřel bezdětek obdržel ho od krále Jan ze Šelmberka. V roce 1491 se zadlužené kunětické zboží dostalo do rukou Viléma z Pernštejna a tím se stalo součástí pardubického panství, v jehož rámci vydrželo až do roku 1849, kdy bylo zrušeno poddanství a přijato prozatímní zřízení obecní. Celá Dříteč však náležela Vojtěchovi z Pernštejna až v roce 1523. Podle urbáře z roku 1588 měla Dříteč 20 lidí osedlých, kteří odváděli: 7 kop 26 grošů 2 denáry svatojiřského úroku, stejnou sumu svatohavelského úroku, 1 kopu 1 kus slepic, 3 kopy 7 kusů vajec a roboty ženné měli 60 dní. Tehdy měla Dříteč rovněž krčmu a rychtu, pod níž patřily vsi: Rokytno, Dražkov, Bukovina, Borek, Újezd, Bohumileč a Vysoká. V roce 1641 přezimovalo v Dřítči císařské vojsko. Roku 1644 pomáhal při opatřování kontribuce i sám zámecký hejtman. O 2 roky později zde řádili švédští vojáci. Škola zde měla být založena již před rokem 1615, ale první doklad o její existenci pochází z roku 1756, kdy se v matrice křtů uvádí Josef Kohout, kantor ze Dřítče, jako kmotr. Působil zde až do roku 1777, kdy se dostal do Sezemic. Původní škola byla dřevěná a vedle ní se nacházela spižírna a chlév. Aboliční kontrakt podepsali v roce 1780 Mates Štěrba a Wenzl (Václav) Klouček. Kolem roku 1790 byl chlév u školy přestaven na spižírnu a ze spižírny se stal byt učitele. V roce 1820 byla postavena nová škola a o rok později byl dokončen byt pro učitele. Kolem roku 1846 byla stará dřevěná budova nahrazena přízemní zděnou, na kterou bylo v roce 1868 přistavěno zednickým mistrem Josefem Vodičkou z Holic 1. patro, a to nákladem 3 297 zlatých. K jejímu vysvěcení došlo 6. září 1868.

Roku 1849 se Dříteč stala samostatnou politickou obcí. Tehdy byla také nově opravena zdejší márnice. V roce 1851 se stala škola dvoutřídní. Roku 1866 prchalo Dřítčí rakouské vojsko a za nimi se objevili Prusové. V roce 1870 byl ustaven Hospodářsko-čtenářský spolek. Roku 1874 přibyli do Dřítče při honbě jelena císař František Josef I. s císařovnou Alžbětou a při obdobné příležitosti v roce 1881 jejich syn Rudolf. Roku 1877 byla zřízena u školy tělocvična. Největší povodně zasáhly obec v letech 1878, 1891, 1896, 1926, 1981, 1997 a 2002. 1. ledna 1881 se stala škola trojtřídní, od 1. září 1891 čtyřtřídní a od 1. září 1895 čtyřtřídní s expoziturou v Hrobicích. Roku 1883 byla vybudována kamenná silnice od Kunětické hory a druhá od Sezemic. 3. února 1884 se ustavil SDH. 9. září 1889 vyhořelo přes 10 stavení. Roku 1893 byly postaveny u školy nové toalety. O 2 roky později byl zřízen poštovní úřad. V roce 1902 vznikl Spořitelní a záložní spolek pro Dříteč a okolí. Roku 1908 bylo ustaveno Hospodářské strojní družstvo. V roce 1914 došlo k založení Spolku pro pojišťování dobytka pro Dříteč a okolí. V srpnu 1916 onemocněli skvrnitým tyfem 4 haličtí uprchlíci a počátkem září 1916 3 další. 19. října 1916 vyhořelo stavení rodiny Kožených. Z front 1. světové války se nevrátilo 9 zdejších mužů (Josef Blažek, Václav Konvalina, František Mach, Josef Milichovský, František Mrštík, Václav Sirůček, Josef Štefánek, František Štěpánek, Josef Zikl).

27. prosince 1918 sehrál nově utvořený kroužek ochotníků „Čtenářskoochotnická beseda ve Dřítči“ své první představení „Na oltář vlasti“. 9. února 1919 vznikla místní agrárnická organizace. 21. prosince 1919 byl ustaven dorost republikánské strany. V témže roce vznikla Domovina. Roku 1920 byla ustavena TJ Sokol, nově omítnuta škola a vysázen jabloňový sad u Labe. V září 1920 se ustavila místní obec církve československé. 1. března 1923 došlo k ustavení Vodního družstva. 23. března 1923 přepadla čtveřice ozbrojených lupičů statek Františka Čiháka, který přišel o zlaté hodinky, 5 000 Kč a spořitelní knížku městské spořitelny v Pardubicích s 30 000 Kč. V roce 1923 došlo k elektrifikaci obce. Roku 1924 byl hostinec Antonína Pavlíčka obohacen novým jevištěm a sálem. 17. června 1926 se rozvodnilo Labe. 4. července 1929 zasáhla obec větrná smršť. V dubnu 1932 byla povolena autobusová linka J. Kořínka na trase Pardubice-Dříteč. V roce 1934 byl do obce zaveden telefon. Roku 1937 byl opraven kostel. V roce 1939 byl zřízen žňový útulek. Roku 1940 se ustavilo Rodičovské sdružení. 8. července 1942 zasáhlo obec velké krupobití. 4. září 1942 byl při práci na poli zabit bleskem Bohumil Kočí. Téhož dne byl bleskem poškozen zdejší transformátor. V roce 1943 byla postavena obecní váha. Roku 1944 strhla vichřice z kostelní věže kříž s bání a zničila farskou stodolu. 10. května 1945 přijela do obce Rudá armáda. V roce 1947 začal jezdit státní autobus z Pardubic do Hradce Králové. Roku 1949 bylo ustaveno JZD, ale již 13. března 1952 bylo rozhodnuto JZD zlikvidovat. 20. září 1949 se uskutečnila první schůze SČSP. 24. listopadu 1949 byla založena Rada žen. 4. září 1950 došlo k požáru u Trojanů. V roce 1952 byl v Dřítči zřízen okrsek SNB, přičemž dříve patřila obec pod četnickou stanici v Opatovicích nad Labem a od roku 1944 v Pardubicích. V roce 1955 došlo k opravě školy a k adaptaci hostince u Pavlíčků. Roku 1957 začala výstavba kanalizace. V roce 1970 vznikl fotbalový oddíl. Roku 1982 byla zrušena škola. O 2 roky později byla uvedena do provozu umělá bažantí líheň. V roce 1993 byla znovuotevřena zdejší škola. V letech 1996-1998 byla postavena nová kanalizační síť a ČOV. Roku 1999 byla ke kabinám fotbalistů přistavěna společenská místnost a sociální zařízení. V roce 2008 vzniklo Občanské sdružení Dříteč. Roku 2011 byla stará fara zrekonstruována na další oddělení MŠ. 2. září 2013 došlo k slavnostnímu otevření nové přístavby školy.

Ze zdejších pamětihodností zmiňme: od 16. března 1964 památkově chráněný kostel sv. Petra a Pavla, který byl již v roce 1359 farním; pamětní desku na něm na počest prvního zhotovitele ruchadla Václava Veverky, jež byla odhalena 13. května 1888; kamenný kříž z roku 1884 naproti kostelu; kamenný kříž z téhož století za Mariánskou ulicí; kamenný kříž z roku 1874 nedaleko cesty do Lukovny; kamenný kříž od sochaře Josefa Doležala z roku 1918 nedaleko cesty do Újezda; pomník padlým v 1. světové válce, zvaný rovněž jako pomník Svobody, který byl slavnostně odhalen 31. srpna 1919; od 25. dubna 1984 památkově chráněný tříobloukový betonový Němčický most, jenž byl vybudován v letech 1933-1934 firmou Josef a František Novák z Hradce Králové a v roce 2002 prošel velkou rekonstrukcí. Ze Dřítče pocházeli: učitelský pomocník Dominika Škroupa Václav Vosyka (* 1786), třibřišský kantor Josef Kmoníček (* 1797), pouchovský učitel Josef Jeník (* 1844) a ostřetínský kantor Josef Kohoutek (* 1851). Za zmínku stojí to, že zde byl pohřben kovář a rolník Václav Veverka (13. dubna 1796 Rybitví - 23. února 1849 Bukovina nad Labem), který je spolu se svým bratrancem Františkem považován za tvůrce a výrobce ruchadla, ve skutečnosti navrhl a vyrobil jen radlici – nůž pluhu. V roce 1837 koupil živnost v Bukovině, kde však kovářskou živnost neprovozoval a věnoval se pouze zemědělství.