Přelom 19. a 20. století byl v oblasti zemědělství v mnoha oblastech rozdílný. Zatímco přicházela na trh řada různých hospodářských strojů a nářadí, vyvíjela se a propagovala umělá hnojiva, nové postupy pěstování i sklizní, tak přímo rolníci byli v ne zrovna záviděníhodné situaci, protože zaostávali v konkurenčním boji s dovozem z jiných částí habsburské monarchie, ale zvláště ze zahraničí, chyběli jim dostatečné finanční prostředky pro potřebné investiční práce a z jejich píle a potu kolikrát těžil úplně někdo jiný.
Teprve později se našla v kraji řada vzdělaných a osvícených lidí, jež přišli s tím, že nejlepším řešením bude spoléhat se na sebe a na vlastní síly a svépomocné sdružování přinese zlepšení situace zemědělského lidu. První pokus o zřízení a fungování hospodářského družstva pro zprostředkování prodeje zemědělských výrobků v letech 1892-1896 sice nevyšel, ale již o 4 roky později došlo k opětovnému pokusu, z něhož nakonec vzešlo "Družstvo pro zřízení obilního skladiště", jehož ustavující schůze se uskutečnila 17. června 1900 v pražskopředměstském hotelu Hutla. To bylo 31. července téhož roku zapsáno do rejstříku společenstev pod názvem "Družstvo rolnického skladiště pro okresy Hradec Králové a Nechanice".
Z nuzných poměrů, v nichž začínalo (pronájmem části skladiště Záložního úvěrního ústavu), se během několika let stalo velmi výrazným subjektem v oblasti zemědělství a potravinářství. Navíc již v letech 1902-1903 si pořídilo družstvo vlastní skladiště na plotišťském katastru u královéhradeckého nádraží (viz
https://prazdnedomy.cz/domy/objekty/detail/526-druzstevni-obilne-skladiste), jež se jen tak mimochodem zase nacházelo z většiny na katastru tehdy samostatné obce Pražského Předměstí u Hradce Králové. Postupem času se družstvo zaměřilo i na oblast Třebechovicka, kde dosud nemělo žádnou svoji filiálku a jeho místní členové museli až do Hradce Králové.
Po dohodě s mlynářem Jaroslavem Dotřelem, který pronajal družstvu část svého mlýna, vznikla v roce 1922 třebechovická filiálka, jež zaměstnávala 1 skladníka, 1 účetního a 2 dělníky. Poměrně brzy se však ukázalo, že jsou tato místa v mnoha ohledech nevyhovující, ať již vzhledem k nedostatku místa, tak v oblasti dopravní obslužnosti. Problém však neměl zprvu řešení, neboť se nedalo najít jiné vhodnější umístění, a tak se začalo přemýšlet o výstavbě vlastního skladiště. Tuto myšlenku tehdy podpořilo i vedení města, které nabídlo družstvu odprodej vhodného pozemku v blízkosti třebechovického nádraží, jenž byl dosud využíván jako pole. Vyjednávání s městem dopadla dobře a pozemek o výměře 3 264 m2 byl družstvem za 48 960 Kč zakoupen.
Nějakou dobu ještě trvaly přípravné práce, protože opatrnost byla namístě, ale již počátkem roku 1933 se začalo na onom pozemku stavět. Stavební práce byly rozděleny tak, že zdejší stavitel Václav Hnilička vybudoval nákladem 267 669,95 Kč skladištní objekt a jeho konkurent Ondřej Rádl ke skladišti patřící obytný domek za 114 931,45 Kč. Celkově tedy výstavba třebechovického skladiště vyšla včetně zakoupení pozemku na 431 561,40 Kč a k jeho uvedení do provozu došlo v srpnu 1933, přičemž nadále zde byli 4 zaměstnanci.
Mnoho se nezměnilo ani v dobách německé okupace, kdy družstvo působilo pod názvem Rolnické družstvo skladištní a výrobní v Hradci Králové. V té době již měla filiálka v nabídce vše, co měla i sama královéhradecká centrála. Další změnou bylo to, že do roku 1940 se vykupovaly zemědělské plodiny volně, ale o rok později byla zavedena dodávková povinnost. V květnu 1945 byly ukrývány ve skladišti potraviny, jež sem byly převezeny z na nádraží stojících vlaků, a to i přes nařízení z 15. dubna téhož roku o přípravách na zničení všech zásob v případě přiblížení Rudé armády. Po osvobození sem byly navazeny i další věci z ostatních vlaků, jež na nádraží zůstaly. Pouze vojenská výstroj tehdy putovala do sokolovny.
Rolnické družstvo pokračovalo s výkupem zemědělských plodin a prodejem strojů, nářadí, hnojiv, krmiv a dalších věcí, jež byly potřebné v zemědělství, až do svého znárodnění k 1. lednu 1953, které bylo provedeno podle vyhlášky ministra výkupu o znárodnění družstevních podniků v oboru výkupu zemědělských výrobků a distribuce zemědělských potřeb a jejich začlenění do národních podniků výkupních z 19. prosince 1952, i když pod národní správou bylo již od roku 1948. Následně bylo skladiště převzato Krajským výkupním podnikem v Hradci Králové, resp. Zemědělským zásobovacím a nákupním podnikem Hradec Králové, který zde pod různými jmény púsobil až do počátku 90. let 20. století. Po zrušení krajských podniků byly totiž ustaveny koncernové podniky s okresní působností, v roce 1990 zanikl koncern ZZN Praha a ve skladišti začal působit samostatný státní podnik ZZN Hradec Králové, s. p., jenž byl posléze zprivatizován, roku 1992 změněn na akciovou společnost ZZN v Hradci Králové a. s. a v roce 1993 byl přejmenován na CEREA a. s. Ta začala v areálu prodávat střešní krytinu a další specializované zboží.
Dnes jsou jeho majiteli Lubomír a Jana Chmelařovi a slouží k obchodním i skladovacím potřebám v roce 1993 založené firmy Lubomír Chmelař - Hene, prvního českého výrobce plastových geigerů a dvorních vpustí s litinovým roštem. V sousedním čp. 887, náležejícím rovněž uvedené dvojici, se od 25. srpna 2003 prodávají věci pro zahrádkáře, zemědělce a chovatele (2003-2016 Jiří Prouza a od roku 2016 Patrik Semrád) a tato provozovna tak navazuje na tradici předchozí prodejny společnosti CEREA a. s. Díky dřívějšímu nezájmu o stav budovy zůstalo skladiště v téměř původní podobě (pokud nepočítáme úpravu a opravu střechy koncem 1. dekády 21. století, což lze vidět v leteckých měřicích snímcích z roku 2007 a 2010; viz
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA24.2007.HKRA22.00222 a
https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSD24.2010.HKRA22.04213), dokonce lze na něm dosud přečíst nápis: "DRUŽSTVO ROLNICKÉHO SKLADIŠTĚ V HRADCI KRÁLOVÉ. FIL. V TŘEBECHOVICÍCH."