Eguisheim – kaple sv. Lva IX. (la Chapelle Saint-Léon IX)

Jednou z nejzajímavějších historických památek pohádkového alsaského vinařského městečka Eguisheim je kaple, zasvěcená místnímu rodákovi a pozdějšímu papeži Lvu IX., jehož socha zdobí i její průčelí. A zřejmě proto, že Bruno von Egisheim-Dagsburg žil v 11. století, byla postavena v neorománském slohu. Celá tato stavba přitom vznikla až na konci 19. století a v jejím interiéru jakoby chvílemi slabě „zahrozilo“ také neobaroko. V každém případě se kaple sv. Lva IX. v Eguisheimu nachází na někdejším hradním nádvoří, kde byla postavena v letech 1888 až 1894 na základech hradní věže.

Interiér kaple je téměř kompletně pokryt výraznými malbami, které vytvořil v roce 1897 místní malíř Martin. Jejich základem jsou klenební medailony ve stylu 11. století, představující sedm výjevů ze života sv. Lva IX. (zázračné uzdravení mladého Bruna, jeho rodiče, sv. Benedikt). Také vitráže z roku 1895, umístěné v šesti oknech kaple zobrazují alsaské světce, z nichž někteří pocházejí z rodu hrabat z Eguisheimu (např. Firmin a Morand). Vnitřní malby byly obnoveny po roce 1972, tedy poté, co se hradní prostory – včetně kaple – staly majetkem obce. Pokyn ke stavbě kaple z růžového vogézského pískovce dal štrasburský biskup Pierre-Paul Stumpf, který je rovněž rodákem z Eguisheimu.

Za nejcennější poklad v kapli je považován relikviář vyrobený ve zlatnictví Chertier, který by měl podle legendy obsahovat část lebky sv. Lva. Jeho svaté ostatky byly svého času schraňovány v opatství Lucelle (založeno roku 1123), které je získalo z Říma. Během revoluce pak byly ostatky přeneseny do kostela v Sundgau. Až v roce 1869 byly ostatky uznány za pravé a následně roku 1880 dostal farář z Eguisheimu povolení štrasburského biskupa k převezení části lebky do místa světcova rodiště. Na svátek sv. Lva v roce 1881 byla tato relikvie poprvé představena veřejnosti.

Poměrně zajímavá je také legenda o místním světci. Pozdější Lev IX. totiž v mládí (ještě coby Bruno) někde usnul (koneckonců jsme v kraji vinohradů a tam to musí být celkem běžné i u budoucích svatých) a ve spánku ho do obličeje zákeřně kousnul had, samozřejmě prudce jedovatý. Lev z toho vážně ochuravěl, ale statečně s otravou bojoval. A tak se – coby bájný rytíř, ale bez bílého koně – objevil sám Ježíš a slíbil jeho rodičům, že se Lev brzy a zcela uzdraví. Ale jak už to u lidovců bývá, i v tomto případě platilo: něco za něco. Zkrátka padl slib o obnovení zdejšího svatostánku a zanedlouho z nebe sestoupil zářící bělovlasý stařec (jednalo se o sv. Benedikta), který za pomoci kříže na dlouhé tyči, připomínající právě háček na hady, jed z rány vytáhl a mladého (tehdy ještě) Bruna tím vyléčil. Tak nějak to prý tenkrát skutečně bylo …

Kaple sv. Lva IX. je veřejnosti volně přístupná v období od dubna do listopadu.