Elektrárny Opatovice nad Labem

Stavba této tepelné elektrárny byla zahájena 5. července 1956, kdy byl v Opatovicích nad Labem slavnostně vyhlášen a podepsán zástupci KNV Hradec Králové a Pardubice a ministrem energetiky RNDr. Františkem Vlasákem stavební režim. Během prvních 5 týdnů došlo k mnoha změnám 45hektarového staveniště, kdy byla odstraněna ornice a přebytečná zemina a následně bylo provedeno urovnání povrchu. Buldozery tehdy shrnuly na 65 000 m3 země, z nichž 50 000 m3 bylo přemístěno mimo staveniště. 28. března 1957 se sešli budovatelé elektrárny, aby se zavázali splnit celoroční úkol o 7 dní dříve, tj. do 24. prosince 1957.

Netrvalo však dlouho a stavba začala váznout, zejména šlo o přísun stavebního materiálu. Na vyšších místech bylo rozhodnuto, že se s tím musí něco udělat, protože stavba tehdy naší největší elektrárny byla středem zájmu všeho obyvatelstva, jemuž se začalo špatně vysvětlovat, proč její výstavba stojí. Následná analýza a inspekce zjistily mnoho nedostatků, z nichž jedním z největších bylo to, že písek na stavbu se sem vozil až ze Zlatých Moravců v Nitranském kraji, přitom na Pardubicku a v sousedním Královéhradecku byla řada písníků, v nichž byl těžen velmi kvalitní štěrkopísek. Roku 1958 zase shořel dřevěný objekt v hodnotě 750 000 Kčs proto, že zaměstnanci po odchodu ze směny zapomněli vypnout elektrická kamínka. Přes to všechno se však práce opětovně vrátily do předchozího stavu a plán byl plněn v předstihu, vždyť jen betonáž prvních 420 m z celkem více než 800 m dlouhého kanálu s průmyslovou vodou byla díky metodě úsporného bednění provedena během 4 měsíců. Nešlo však jen o urychlení samotné stavby, nýbrž také o úsporu betonového materiálu a řeziva.

Nakonec byl první blok uveden do provozu v roce 1959, přičemž zařízení elektrárny patřilo k nejmodernějším té doby, vždyť větší část z něho byla dokonce prototypovým vybavením. Nejvíce šlo o šestici vysokotlakých elektronkových kotlů na výrobu páry, které byly vyrobeny ve Vítkovických železárnách, jejich projektantem byl Ing. Kozel a konstruktérem Ing. Borkovský. Jejich výška byla 36 m a uvnitř každého bylo namontováno 230 km potrubí o průměru 6 cm, jímž procházela voda a měnila se žárem na přehřátou páru o teplotě 550 °C a provozním tlaku 110 atmosfér. Na teplotě páry závisel výkon parních turbin, jež dosahovaly při plném zatížení 3 000 obrátek za minutu, takže generátor mohl vyrobit 55 MW elektrického proudu. Hmotnost vody v kotli dosahovala 100 tun, každou půlhodinu se přeměnila v páru a musela být opětovně doplněna. Vyrobená pára prošla turbínou, v kondenzátoru se zkapalnila a ohřívala znovu. Provozní úbytek páry byl kolem 3 %. Do chemické úpravny dodávaná voda se čerpala z písníku za elektrárnou, kde byla velmi dobře filtrována a čištěna zeminou a štěrkopísky. Provozní kapacita úpravny činila 200 tun za hodinu, takže se nemůžeme divit, že je objem dochovaného elektrárenského písníku tak velký.

Každý ze šestice výše zmíněných kotlů, zprvu roztápěných naftovými hořáky a až později těmi plynovými, vyrobil za hodinu 230 tun páry. Od nafty se při roztápění kotlů odešlo, neboť zanášela elektrostatické filtry odlučovačů popílku. Mnohé věci se měnily dokonce přímo na místě. Příkladem budiž to, že 4. kotel se při zkouškách začal vysoušet teplým vzduchem a zahříván byl parou ze sousedního, již fungujícího kotle. Cena kotle, jenž i s vodou vážil kolem 420 tun, činila s odpopílkovacím zařízením 14 milionů Kčs. Přestože byla elektrárna stavěna našimi firmami a pro využití v naší přenosové soustavě, byl z politických důvodů do jejího budování zapojen Sovětský svaz. Při budování hlavního výrobního bloku byl použit sovětský systém jehlových filtrů pro odčerpání spodní vody, který měl na našem území premiéru. Údajně měl urychlit stavbu základů o 3 měsíce a ušetřil přes milion Kčs na pořízení larsenových stěn, jichž bylo tehdy velmi málo a daly by se zařadit mezi úzkoprofilové zboží. Výstavba dvojice 120m vysokých betonových komínů probíhala díky posuvnému bednění, jež bylo Teplotechně dodáno rovněž ze SSSR. Při montáži 8 700 tun vážící ocelové konstrukce hlavního výrobního bloku byl zase využíván 70 m vysoký vysunovací jeřáb BK 406 a tak bychom mohli pokračovat.

V roce 1959 tak elektrárna vyráběla již 2/3 plánovaného množství elektrického proudu, který byl dodáván plně do celostátní rozvodní sítě. Dokonce došlo k čtyřnásobnému překročení původního závazku, a to o 40 milionů kWh. První turbogenerátor byl dán do provozu 6. června 1959, druhý byl připojen v rámci ověřovacího chodu k veřejné síti v noci na 30. července 1959, v říjnu 1959 začal vyrábět třetí a v prosinci 1959 byl dán do provozu čtvrtý turbogenerátor. O rok později již bylo v provozu všech 6 bloků, přičemž první zkouška před zatížením posledního z nich proběhla 17. května 1960. Tento úspěch, k němuž dopomohlo vysoké pracovní nasazení montérů První brněnské strojírny, Závodů Klementa Gottwalda, Energovodu Praha a stavbařů n. p. Průmstav Pardubice.

Později bylo rozhodnuto o přestavbě elektrárny na teplárenský provoz pro Pardubice a Hradec Králové. Výstavba horkovodu byla dokonce zakotvena ve Směrnicích XIV. sjezdu KSČ a práce byly zahájeny v roce 1972. Přesto opět chyběl potřebný materiál - uzavírací armatury od Moravskoslezské armaturky z Dolního Benešova, impulsní pojišťovací ventily od českotřebovské armaturky, nádrže pro úpravnu vody od ČKD Kolín apod. Roku 1974 byla zahájena dodávka tepla do Hradce Králové, o 3 roky později do Pardubic (horkovod byl uveden do provozu 25. ledna 1977) a v roce 1987 do Chrudimi, přičemž již roku 1983 byla díky racionalizaci zvýšena účinnost elektrárny. V roce 1992 došlo k její privatizaci a ke změně názvu na Elektrárny Opatovice, a. s. (EOP). Roku 1997 vstoupila do elektrárny společnost International Power (v letech 2005-2009 nesly EOP pojmenování International Power Opatovice, a. s.). O rok později bylo uvedeno do trvalého provozu odsíření. V roce 2009 koupila EOP skupina J&T FINANCE GROUP a roku 2010 se staly součástí Energetického a průmyslového holdingu, a. s. Následně byl v letech 2014-2016 realizován ekologický program modernizace (retrofity kotlů, odlučovačů, nové linky odsíření) a v roce 2020 byla uvedena do provozu nová teplárenská turbina TG5. Mnoho informací o této elektrárně můžeme získat na jejích internetových stránkách: https://www.eop.cz.