Franušova (Franusova) ulice v Hradci Králové

Franušova ulice je jednou z nejmenších královéhradeckých veřejných prostor, která je de facto cestou z Velkého náměstí k Bílé věži a do Rokitanského ulice a svůj název nese od roku 1896. Pojmenována byla po Janu Franusovi, královéhradeckém měšťanovi z přelomu 15. a 16. století, který byl od roku 1489 konšelem a od roku 1503 purkmistrem v Hradci Králové. Tato významná postava je známá tím, že na rozloučenou se od veřejné činnosti nechala zhotovit tzv. Franusův kancionál (sborník 1-5ti hlasých skladeb domácího i cizího původu určený pro literátskou družinu při kůru sv. Ducha), aby se z něho často a neustále vzdávala čest a chvála Bohu i jeho svatým a sám iniciátor i donátor se tím postaral o spasení své duše.

Původně se na většině z ní nacházel hřbitov, jenž byl zrušen díky nařízení císaře Josefa II. z 23. srpna 1784, podle něhož musely být zrušeny všechny hrobky v kostelích a hřbitovy kolem kostelů uvnitř obcí. Na jejím začátku dříve stával domek čp. 167. Tehdy se jednalo o patrový dům se čtyřmi okny do náměstí, krytý sedlovou střechou. Stavba skoro polovinou vybočovala z linie vedlejšího domu. Dům nesl staré číslo popisné 99 a v roce 1790 patřil městskému kostelníkovi Jiřímu Přibyslavovi a jeho dětem. Roku 1804 ho vydražili manželé František a Barbora Dvořákovi za 2 856 zl. V roce 1812 se stal jeho vlastníkem Jiří Přibyl a v letech 1826-1865 patřil obci, kdy sloužil k ubytování kostelníka Kresty a ředitele kůru. Dům byl zbořen roku 1876 a jeho číslo popisné bylo přeneseno v roce 1911 na Pajkrovu flošnu.

Sousední rohový dům čp. 166 náleží do Velkého náměstí. Původně byl gotickou stavbou, renesanční úpravy se dočkal ve 2. polovině 16. století. Později se na domě prováděly barokní úpravy a zůstal na něm štít z počátku 18. století, který je zakončen trojhranným tympanonem. Uprostřed štítu je velké okno osvětlující půdní prostor. Na straně do Franušovy ulice se nacházejí 2 opěrné pilíře. Právě v těchto místech dříve stával zmíněný dům čp. 167.

Za domem čp. 166 a dvorem se nachází Bílá věž a kaple sv. Klimenta. Bílá věž byla postavena v letech 1574-1589 jako zvonice, strážní a požární věž (viz https://www.bilavez.cz). Její původní název byl Nová věž, teprve v pozdějších letech se ujalo označení Bílá věž, a to pro bílý kámen, který byl na její stavbu lámán u obce Boháňka - Skála. Původně nosila čp. 100 a naposled byla označena čp. 168. Její základy však byly položeny již v roce 1509, kdy byla věž vystavěna až po první římsu. Do roku 1579 byla vystavěna 4 patra, roku 1580 5. patro s klenutými výklenky pro hodiny a kamenný ochoz se světničkou hlásného. V roce 1589 byla věž završena krovem, na který byla osazena měděná báň s lucernou a pozlacenou hvězdou. První rozsáhlejší oprava věže, při níž byla na vrchol báně osazena měděná makovice a osazen z měděného plechu vytepaný hradecký znak a šesticípá hvězda, dílo místního kotláře Jana V. Blajvejse, se uskutečnila roku 1729. Původní orloj pro Bílou věž zhotovil v roce 1591 hodinář Vavřinec z Nového Města pražského. Nový orloj od Josefa Božka byl uveden do chodu 1. října 1829. Hodiny jsou unikátní v tom, že velikost jejich ručiček je opačná než u jiných chronometrů, minutová je totiž delší než hodinová. Významnou součástí věže je zvon - třetí největší v České republice a druhý největší v Čechách. Byl odlit roku 1509 hradeckým zvonařem Ondřejem Žáčkem. Dříve než byl zvon umístěn na věži, byl zavěšen na dřevěné hranici na hřbitově rozléhajícím se kolem kostela sv. Klimenta. Na věž byl vytažen pomocí rumpálů 22. května 1581 pod dozorem tesařského mistra Petra Němce. Dosud největší rekonstrukce věže proběhla v letech 2013-2015.

Přízemím této věže můžeme navíc vstoupit do sousední kaple sv. Klimenta, která vznikla na místě původního dřevěného kostela téhož zasvěcení, poprvé zmiňovaného v kronice Opatovického kláštera k roku 1134. Ten přestal být farním počátkem 14. století, kdy byl vystavěn katedrální kostel sv. Ducha. Další jeho změna nastala po požáru města v roce 1339, kdy byl svatostánek opětovně obnoven, tentokrát jako gotický objekt z režných cihel. Ten za husitských válek sloužil jako zbrojnice a posléze skladiště soli a obilí, od toho se mu občas říkalo "solní kaple". Roku 1681 byl částečně opraven, ale nakonec byl pro svou sešlost zbořen a na jeho místě vyrostla v letech 1714-1717 současná kaple, jejíž součástí je i část původních zdí.

Za Bílou věží začíná již Rokitanského ulice a celou levou stranu Franušovy ulice zabírá katedrála sv. Ducha, jejíž počátky se uvádějí do roku 1307, přičemž do dnešní doby prošla řadou přestaveb a úprav, z nichž zmiňme: barokní úpravy v letech 1783-1789 a novogotickou přestavbu podle plánů architekta Františka Schmoranze v letech 1864- 1874. Poslední velké opravy katedrály se uskutečnily v letech 1980-1990 a 2005-2007. Téhož času došlo i k provedení různých oprav ulice, např. v roce 1935 bylo rozhodnuto o položení nové kanalizační uliční stoky, roku 1969 byla vyměněna část nevyhovující dlažby, v roce 1990 šlo o rekonstrukci kanalizace a v poslední době se kolem Franušovy ulice rozváděl opatovický parovod.

Na závěr ještě dodejme to, že Franušova ulice bývala často exteriérem natáčení různých filmů, tv. seriálů a inscenací. Třeba roku 2003 byla ulička spolu s přilehlým Velkým náměstím proměněna ve vídeňskou tržnici, když se tu natáčely záběry kanadsko-amerického filmu "Hitler: Vzestup zla" ("Hitler: The Rise of Evil") o období před 2. světovou válkou a vzestupu Adolfa Hitlera.