Rokitanského ulice v Hradci Králové

Tato malebná a rázovitá ulice s podsíněmi, již od středověku vedoucí z Plátenického rynečku (dřívější Svatojánské náměstí a dnes součást ulice V Kopečku) kolem zadního traktu radnice k Bílé věži, kapli sv. Klimenta a ke katedrále sv. Ducha, patří k těm nejstarším v Hradci Králové, neboť zdejší osídlení je zde doloženo minimálně v době bronzové, čehož dokladem může být nález bronzového spirálovitého náramku před rozhraním domů čp. 60-61 a 62.

Původně byla zvána jako Svatodušní (první dochované zprávy pocházejí z 18. století), což není vzhledem ke svému položení vůči katedrále sv. Ducha nic překvapivého, ale v roce 1903 obdržela nové pojmenování - Rokitanského (určitou dobu též jako Rokytanského, na památku zdejšího rodáka prof. MUDr. Karla Rokitanského, zakladatele patologické anatomie), aby roku 1992 přišla o svoji jižní část - Děkanské náměstí, které bylo v roce 2005 přejmenováno na počest papeže jako náměstí Jana Pavla II., čímž se zmenšil i rozsah domů, jež do této ulice v současné době náleží.

Do historie se toto veřejné prostranství zapsalo zejména 11. července 1762, kdy pruští kozáci zapálili město a domy v ní náležely mezi těch pár objektů, kterým se nic nestalo. Tehdy totiž vyhořelo na Velkém náměstí mnoho domů s podsíní a odtud se požár během chvíle rozšířil na celé město. Bez úhony zůstaly pouze domy jezuitského semináře a objekty ve směru ke sv. Duchu, kostel s radnicí, Plátenický ryneček se 7 domy, solnice, hrad a právě Svatodušní, dnes Rokitanského ulice.

Jak bylo již předtím zmíněno, začínala původní Rokitanského ulice již objekty před katedrálou sv. Ducha. Dnes je prvním domem po levé straně, který k ní náleží, až čp. 62, v němž dnes sídlí rektorát zdejší univerzity. Původně v těchto místech stával gotický dům, který byl v 16. století renesančně přestavěn a počátkem 19. století získal klasicistní podobu. Svoji unikátnost však skrývá v tom, že v jeho interiéru nalezneme historickou malbu na starším lunetovém stropě, jehož štuková výzdoba ve stylu druhého rokoka byla provedena v roce 1845. Jde o malbu tzv. beuronské umělecké školy a k jejímu náhodnému objevu došlo při rekonstrukčních pracích roku 2004, přičemž k jejímu zrestaurování došlo až o 2 roky později, aby byla představena široké veřejnosti 27. dubna 2007 v rámci akcí, jež bývají pořádané při příležitosti otevření královéhradecké turistické sezóny. K tomu je ještě třeba dodat, že zde byla zřízena nejstarší česká polepšovna, tzv. chlapecká výchovna, k jejímuž slavnostnímu otevření došlo 6. března 1910 a ještě před ní od roku 1858 vychovávací ústav pro dívky, jehož správu převzala představená řádu Školských sester de Notre Dame z Horažďovic, a to spolu se 7 řádovými sestrami a 3 čekatelkami. K vysvěcení tohoto ústavu došlo 30. září 1858 a již 4. října téhož roku se zde začalo vyučovat.

Část chlapecké výchovny se nacházela rovněž v sousedním čp. 63, kde bývalo dříve podloubí a při klasicistní přestavbě kolem roku 1840 bylo zazděno a k jeho obnově došlo až ve 20. století. V čp. 64 bývala naopak do roku 1778 škola, jež se přestěhovala do bývalého jezuitského kněžského semináře na Velkém náměstí. Na půdě omu vznikl 30. dubna 1904, díky němuž vyhořely půdní prostory domů čp. 63-66. Ve 2. polovině 19. století sloužil objekt jako židovská modlitebna a škola, která tu vydržela až do roku 1887, kdy se přestěhovala do pronajatého čp. 67. V roce 1993 bylo v jeho přízemí zřízeno pohřebnictví V. Píchové. Obdobnou stavební historii mají i ostatní domy v řadě, které tu stály již v gotickém období a nakonec skončily s klasicistními fasádami. V přízemí čp. 66 býval hostinec "U Zlaté hvězdy". K jeho radikální změně došlo v letech 1904 a 1964-1966. Jak již bylo řečeno, čp. 67 sloužilo jako židovská synagoga a již od roku 1830 zde býval výčep. Synagoga byla vybudována ve dvoře v roce 1887 a zbourána byla roku 1963. Sousední čp. 68 mělo výčep již od roku 1823 (v roce 1886 byly v jeho sklepě nalezeny 3 hrnce s penězi ze 14. a 15. století) a v čp. 69 byla od roku 1777 dočasně umístěna běžná škola. Sám dům byl zvýšen o 1 patro až v roce 1871.

Dům čp. 70 má vedle vchodu umístěnu obdélnou pamětní desku: „V tomto domě se narodil 13. 11. 1741 profesor matematiky Karlo-Ferdinandovy university P. Stanislav Vydra, doktor filosofie, zasloužilý vlastenecký učitel a buditel, známý jako Cordatus Bohemus z díla Aloise Jiráska“. K jejímu odhalení došlo 1. července 1999, a to v souvislosti se sjezdem Jenoty českých matematiků a fyziků v Hradci Králové (1.-3. července 1999). Za účasti biskupa Mons. Dominika Duky, náměstka primátora Ing. Josefa Potočka a předsedy královéhradecké pobočky JČMF prof. RNDr. Zdeňka Půlpána desku odhalil předseda JČMF prof. RNDr. Jaroslav Kurzweil. Projev o životě a díle Stanislava Vydry přednesl RNDr. Jaroslav Folta.

Müllerovský dům čp. 71 sloužil koncem 18. století též jako škola a čp. 72 patřilo od roku 1859 choralistovi od sv. Ducha Josefu Vojtěchovi, aby v něm do roku 1970 sídlil okresní výbor Českého svazu žen, jenž se přestěhoval do budovy tehdejšího ONV. Předposledním domem v Rokitanského ulici je čp. 73, kde se v roce 1753 narodil stavitel Antonín Kermer, syn Františka Kermera a od 19. století byla pekařská dílna. Poslední řadovou stavbou s podloubím je čp. 74, které vyhořelo 3. června 1839 a dlouho se s tímto spáleništěm nic nedělo. Teprve v roce 1859 ho koupil od města bývalý vlastník Antonín Tobiš, jenž nechal na tomto místě postavit nový dům a v něm otevřel vinárnu. Všechny tyto domy prošly rekonstrukcemi na přelomu 60. a 70. let 20. století, provedenými Městským stavebním podnikem (roku 1971 byla zrenovována téměř celá ulice v počtu 11 domů a před úplným dokončením bylo 5 objektů), přičemž v roce 1969 bylo dokončeno také dosvětlení ulice.

Na její pravé straně se naopak nachází katedrála sv. Ducha a Bílá věž, mezi nimiž se nachází ústí Franušovy ulice, pojmenované podle královéhradeckého měšťana a soukeníka Jana Franuse. Za Bílou věží je situována kaple sv. Klimenta, zadní trakt staré radnice čp. 1, v němž bylo po rekonstrukci v letech 1935-1936 umístěno dívčí reálné gymnázium, a Rokitanského ulice končí nárožním domem čp. 169, jenž je řazen též do ulice V Kopečku. Původně se na tomto místě nacházely gotické objekty, stavebně spojené v jeden různorodý celek s čp. 169-171. V roce 1888 nechal František Hanuš strhnout domy čp. 169-170 a na jejich místě byl postaven obchodní dům. Ten byl spolu se sousedním čp. 171 v roce 1909 přestavěn Podnikatelstvím staveb a technickou kanceláří Roberta Schmidta, stavitele z Hradce Králové, jenž byl rovněž tvůrcem plánů nového objektu. Dnes v části tohoto trojdomí sídlí Galerie Koruna, která byla založena roku 2000. Na závěr dodejme, že všechny objekty této ulice jsou od roku 1964 památkově chráněné, až na čp. 169, které získalo památkovou ochranu až v roce 1987.