Garsten – benediktinský klášter s věznicí (Benediktinerstift)

Někdejší benediktinský klášter, který je dnes garstenskou věznicí, je bezesporu nejvýznamnější památkou tohoto přibližně sedmitisícového městečka, které je vlastně předměstím města Steyr. Jedná se ovšem současně – alespoň v případě klášterního kostela - o jednu z nejkrásnějších staveb ve stylu vrcholného baroka, kterou můžeme v Rakousku vidět. Kolegiátní kostel je totiž skutečně velkolepý a mezi jeho hlavní klenoty patří úžasná štuková výzdoba a nádherné tapisérie holandského původu. Přehlédnout v žádném případě nesmíme ani plátna Kremser Schmidta, Losensteinerskou kapli, sakristii a chór.

Zdejší benediktinský klášter byl založen již v roce 1082 markrabětem Otakarem II. Štýrským, který je zde také pohřben. Jako benediktinský pak klášter fungoval v letech 1107 až 1787, kdy opatství zrušil císař Josef II. Býval považován nejen za skutečný klenot rakouské barokní architektury, ale i za náboženské, kulturní a duchovní centrum celé rozsáhlé oblasti Eisenwurzen. Otázkou ovšem zůstává, jestli toto duchovno nějak pomáhá zdejším vězňům, kteří dnes bývalé klášterní budovy obývají. Koneckonců věhlasná klášterní knihovna zůstala částečně dochována.

Současnou podobu klášteru vtiskl slavný rakouský barokní architekt Jakob Prandtauer, který klášter přestavěl v letech 1708 až 1726. Barokní přestavbu klášterního komplexu – a zejména jeho svatostánku – však zahájil již v roce 1677 Pietro Francesco Carlone.

Na úvod bychom si ještě měli prozradit, že kolegiátní kostel se nachází na garstenské adrese Am Platzl 2. Je sice volně přístupný denně od 8:00 do 17:00 hod., ale můžeme si zde také domluvit prohlídku s průvodcem. Zájemců musí být alespoň osm a za komentovanou prohlídku zaplatí částku 2 až 2,5 eura.

Další rozšiřující informace už jsou určeny zejména fajnšmekrům a jiným nadšencům:

Věznice je v klášteře umístěna již od roku 1851 a zřejmě se nejedná o žádný relaxační areál (asi proto se ženská část věznice odstěhovala hned v roce 1855). Garstenská káznice je totiž jednou z mála věznic v Rakousku, kde se nacházejí odsouzení na doživotí. Někdejší kolegiátní kostel dnes slouží jako farní. Současné kostelní varhany vyrobila při renovaci chrámu v roce 2009 firma Rudolf von Beckerath Orgelbau, která do nástroje zabudovala i malou část starých tzv. Bertholdových varhan. V klášteře se vystřídalo množství opatů a je zajímavé, že si zde tuto funkci často předávali opati zdejší s těmi z kláštera v nedalekém Gleinku. Jestliže klášter založil Otakar II. Štýrský, tak benediktinské pokračování je přisuzováno jeho dceři Kunhutě. Pod patronát kláštera spadaly ve 14. století také farní kostel, hradní kaple a nemocniční kaple ve Steru.

Smutné období představovalo pro klášter období 14. a 15. století, kdy zde postupně proběhly přírodní katastrofy, epidemie nemocí, domácí konflikty a následné reformy. Klášter byl také v této době opakovaně vypleněn, takže můžeme hovořit o jisté ekonomické krizi. V I. polovině 16. století se však situace nijak nezlepšila. Přišla reformace, poté selské války a nakonec také válka proti osmanské říši. Přínosné tak bylo až 17. století, kdy byl klášter barokně přestavěn. Nový kolegiátní kostel byl např. vysvěcen v roce 1693. Na počátku 18. století byla zahájena reorganizace kláštera, ale ta již nebyla dokončena, protože císař Josef II. – jak bylo, koneckonců, jeho dobrým zvykem - klášter v roce 1787 zrušil. V někdejší kapitulní síni je umístěna výstava o historii tohoto kláštera, zatímco bývalý klášterní archiv se nachází v hornorakouském provinčním archivu a ukrývá archivační fondy z období let 1082 až 1803. Nejcennější kousky z klášterní knihovny (např. středověké rukopisy) jsou umístěny v rakouské Národní knihovně a další klenoty knihovny byly přemístěny do Benediktinského opatství Kremsmünster a do knihovny teologické univerzity v Linci.

Poznámka na závěr: Fotografie k článku byly pořízeny v době dokončování rekonstrukce klášterního svatostánku. I tak - alespoň dle názoru autora článku -  tyto snímky vystihují krásu a bohatost výzdoby tohoto klenotu rakouského baroka.