Geologická expozice Horažďovice

Malá geologická expozice byla vybudována nedaleko horažďovického náměstí. Na náměstí stojí kostel sv. Petra a Pavla. Pod ním vedou schody dolů k Mlýnskému potoku. Ten přejdeme po lávce. Hned za lávkou, ještě před tenisovými kurty, odbočíme vlevo. Expozice leží na loučce mezi Mlýnským potokem a řekou Otavou. Z náměstí je to sem cca 250 m chůze.

A co tam na nás čeká? Prohlédnout si tam můžeme15 menších vzorků hornin z okolí. Každá hornina má u sebe tabulku se svým názvem a s lokalitou, odkud pochází. Dále jsou tam k přečtení informace o výskytu horniny, o jejích hlavních minerálech a nějaká zajímavost. Bohužel, už u dvou exponátů hornin jsou tabulky poškozeny a tyto informace tam chybí. Dále v expozici najdeme větší informační panel, který poskytuje základní informace o geologické stavbě okolí Horažďovic.

Expozice nese název „GEOSTEZKA – horninový atlas středního a horního Pootaví“.

Pár informací ke geologické stavbě okolí :

Geologická stavba středního a horního Pootaví

 Pootaví patří k jedné ze dvou základních geologických jednotek na území České republiky, k Českému masivu. Tou druhou geologickou jednotkou jsou Západní Karpaty.

Horninové celky Českého masivu se dělí do oblastí :
     - moldanubická (moldanubikum)
     - středočeská (bohemikum)
     - západosudetská (lužická, tzv. lugikum)
     - moravskoslezská (moravosilezikum)

(obrázek geologické mapy České republiky - viz. fotogalerie)

Moldanubikum (moldanubická zóna) zabírá jižní a jihozápadní část Českého masivu. Leží na území Čech i Moravy. Zasahuje i do Německa a Rakouska. Geomorfologicky zabírá Českomoravskou vrchovinu, Šumavu, Český les a Novohradské hory. Je komplexem silně přeměněných (metamorfovaných) a vyvřelých (magmatických) hornin.

V Pootaví se setkáme se šumavskou částí moldanubika. V metamorfitech (přeměněných horninách) této části je možno rozlišit dvě série hornin, které se liší svým horninovým obsahem. Jsou to série jednotvárná a pestrá. Obě skupiny jsou tvořeny rozsáhlými pararulovými a migmatitovými komplexy. Liší se navzájem tím, že v jednotvárné sérii jsou vložky jiných hornin (zejména kvarcitů, krystalických vápenců, grafitických rul, skarnů a amfibolitů) vzácné, zatímco v pestré sérii jsou tyto vložky hornin časté.

Jednotvárná série (monotónní skupina) buduje převážnou část šumavského moldanubika – vyskytuje se v okolí Kašperských Hor, Volyně, Vimperka, Volar, Prachatic a Českého Krumlova. Je tvořena plagioklasovými pararulami, mnohde charakterizovanými střídáním břidličnatých a masívních typů hornin v malých mocnostech (cm a desítky cm). Hlavními horninami jednotvárné série jsou biotiticko-plagioklasové a sillimaniticko-biotitické pararuly a migmatity, v menší míře muskoviticko-biotitické pararuly a dvojslídné svory.

Pestrou sérii charakterizují četné polohy vložkových hornin, což svědčí o neklidnější sedimentaci v mělčím prostředí. Hlavní masa je však i zde tvořena plagioklasovými pararulami. Šumavské moldanubikum je tvořeno několika dílčími oblastmi pestré série: strážovská, sušicko-horažďovická, nezdicko-soběšická, volyňsko-vimperská a českokrumlovská. Hlavními horninami jsou biotitické, biotiticko-sillimanitické a biotiticko-cordieritické pararuly, s odchylným složením od hornin jednotvárné série. Vložky hornin pestré série tvoří krystalické vápence, erlany, granulity, eklogity, kvarcity, grafity, amfibolity a další.
Horniny jednotvárné série jsou považovány za starší, horniny pestré série za stratigraficky mladší.

(obrázek mapy moldanubika na území jižních Čech - viz. fotogalerie)

Středočeský pluton nebo-li středočeský plutonický komplex zaujímá plochu mezi Říčany u Prahy, Příbramí, Klatovy, Pískem a Táborem. Je souborem hlubinných vyvřelin, který intrudoval (viz. pozn.) po středočeském hlubinném zlomu na hranici moldanubika a středočeské oblasti. Podél této linie magma během variského vrásnění ve spodním karbonu proniklo a ve značných hloubkách (až deset kilometrů pod povrchem) utuhlo. V takovýchto podmínkách dochází k pomalému tuhnutí a hornina tak má dostatek času vykrystalizovat. Během poměrně krátké doby byly výše položené horniny erodovány a vyvřelé horniny se dostaly na povrch.

Název plutonický komplex je o trochu přesnější než označení středočeský pluton. Říká, že těleso je složeno z více plutonických jednotek. Liší se svým stářím i chemickým složením. Jednotlivé jednotky krystalizovaly v odlišných teplotních a tlakových podmínkách v období před 354 - 337 milionů let. I samotné magma mělo pravděpodobně různé chemické složení. A proto ve středočeském plutonu najdeme více jak 20 horninových typů. Vyskytují se zde granity, granodiority, gabra, tonality, durbachity (melasyenity až melagranity) a řada žilných hornin (aplity, pegmatity, lamprofyry). Jako příklady rozsáhlejších jednotek můžeme uvést sázavský typ, sedlčanský granit, durbachity Čertova břemene, blatenský typ, říčanský granit a mnoho dalších.Na Horažďovicku najdeme horniny středočeského plutonu v jeho severní oblasti.

(pozn.  intruze = pronikání magmatu do okolních hornin, respektive do okolního prostředí.)

Pokryvné útvary – sedimenty jsou geologické jednotky sedimentárního (usazeného) původu, jsou tektonicky neporušené nebo jen slabě deformované a kryjí většinou starší geologické jednotky.

V této oblasti se vyskytují třetihorní a čtvrtohorní sedimenty. Jedná se o pozůstatky sladkovodního jezera, říční nánosy, svahové pokryvy a zvětralinové pláště.

Více informací o geologické stavbě Horažďovicka poskytuje již zmíněný informační panel v expozici.

(Zdroje : http://www.geology.cz/aplikace/encyklopedie/ , www.parkgeo.cz, https://sumavskehvozdy.estranky.cz/clanky/sumava/priblizeni-sumavskeho-pohori.html, www.ucenibezucebnic.cz/index.php?id=653)