Györ – synagoga (Zsinagóga)

Zajímavé židovské památky – a synagogy nebo hřbitovy zejména - se všeobecně těší velkému zájmu a pozornosti, bohužel však ne vždy pouze ze strany turistů a zájemců o historii. Monumentální reprezentativní budovu bývalé synagogy, patřící mezi vůbec nejstarší neologické stavby svého druhu, najdeme také v maďarském Györu. Jedná se o stavbu s „nárožními věžicemi“, označovanou jako neorománská, pozdně historizující i secesní, která byla postavena v II. polovině 19. století a dnes slouží jako muzejní budova nebo místo konání různých kulturních akcí. Najdeme ji v györském Novém Městě, tedy Újváros, na adrese ul. Lájoše Kossutha 5 (někdy tuto ulici nahrazuje náměstí Petőfi tér).

Kopulovou synagogu postavil architekt Károly Benkó, který částečně využil staršího projektu z Budapešti (snad arch. Vilmos Fränkel), a její centrální půdorys má neobvyklý tvar osmiúhelníku. Dvojpatrový objekt, jehož součástí se stala také škola, byl slavnostně otevřen v září roku 1870. V roce 1927 synagogu v rámci rekonstrukce nahradila tzv. „malá zimní modlitebna“ a roku 1968 se synagoga stala veřejnou městskou budovou. Na počátku 21. století byla někdejší synagoga rekonstruována, a to včetně malby v kopuli. Dnes tento objekt společně provozuje Městské muzeum umění a Universita Istvána Széchenyiho. Konají se zde nejen různé výstavy, ale také koncerty a prohlídky s průvodcem.

Györská synagoga je nejlépe dostupná městským autobusem (linka č. 1 s nástupem před radnicí) nebo pěšky (od vlakového i autobusového nádraží je to přibližně 10 minut pohodlné chůze).

A na závěr tradiční rozšiřující informační „pelmel”.

O stavbě györské synagogy rozhodla zdejší židovská obec v roce 1861. Zakoupila proto pozemek o rozloze 600 m2 a zadala podmínky „výběrového řízení na dodavatele stavby“. Podle nich musela mít synagoga kapacitu alespoň 400 míst a její hlavní vstup musel být situován na západní stranu. Součástí budovy se měla stát škola s 9 třídami (5 chlapeckých a 4 dívčí) a ubytovací kapacitou pro 170 dětí. O zakázku byl velký zájem a došlo celkem 33 návrhů, mnohé z nich ze zahraničí. Tři nejlepší byly odeslány ke schválení do Vídně a stavba byla nakonec v roce 1867 zadána Károlymu Benkó. Stavbu židovská obec financovala z bezúročných půjček a darů od členů obce, ale hlavně z prodeje míst v synagoze, které si Židé mohli předplatit „navždy“ (toto „rouhání“ jim většinou ale mnoho štěstí nepřineslo). Stavba postupovala velmi rychle, přičemž kamenické, řezbářské, truhlářské a sklářské práce byly svěřeny místním řemeslníkům, zatímco oltář, lustry a dekorativní malba pochází od vídeňských mistrů. Na přelomu léta a podzimu roku 1870 už byla synagoga funkční.

Její kopule a dvojpodlažní galerie jsou v interiéru podpírána litinovými sloupy, ale na první pohled většinou zaujme zejména rozetové okno a již zmíněná kopule i nárožní „věže“. Stěny jsou zdobeny opakujícími se stylizovanými okrasnými motivy. Vstupní průčelí je členěno do tří úrovní. V interiéru byla rovněž vybudována trojice točitých schodišť.

Přes veškerá pozitiva přestala synagoga brzy stačit vývoji města a doby, a to jak kapacitně, tak bezpečnostně. Částečná rekonstrukce zde proběhla v letech 1926 až 1927, ale to bylo nadlouho vše. Po II. světové válce totiž klesl počet zdejších Židů o nějakých 85% a taková malá komunita si prostě další držení monumentální budovy dovolit nemohla. V letech 1950 až 1966 proto byla synagoga „znárodněna“. A tak se zde objevily kanceláře i sklad nepotřebného nábytku z radnice. Díky tomu byla školní část objektu udržována v dobrém stavu, ale část sakrální silně zchátrala. Město se sice již od roku 1973 snažilo udělat z někdejšího židovského chrámu koncertní síň, ale problémy s vlastnickými vztahy i financemi způsobily, že cenná, krásná a výjimečná stavba byla definitivně zachráněna teprve v letech 1994 až 2005.